Tak jsem se rozjela do Českých Budějovic pro změnu. Dofotit nějaké knížky na diplomku a hlavně za mojí kamarádkou Zuzankou, kterou jsem neviděla skoro celý rok. Mám teď nějaké loučící období, prostě chci každého vidět, protože kdo ví, jak to tam bude, v tom Španělsku. Byl to docela pěkný den, když někdy odpoledne na mě padla taková úzkost, že bych se ani nedivila, kdyby mě i kus ubylo. Užila jsem si krásné odpoledne se Zuzkou a jejím ročním synkem, který se tedy jmenuje docela zajímavě-Daneček. Cestou domů na mě ale padl takový splín, že jsem už přes slzy ani na chodník neviděla, a prosila jsem už nebesa o nějaké znamení, co tedy mám dělat. A ta se po pěti minutách rozevřely dveře kupé a vstoupily dvě Španělky. Samou radostí mi koutky nepovolily až do výstupu z vlaku.Tak jsem to tedy pochopila-kontakt se španělštinou mě dělá šťastnou. Takže tedy - adelante!
Žádné komentáře:
Okomentovat