Probudím se jako nový člověk. Nedokážu si vzpomenout na to, co se včera dělo. Budík zvoní v 7.15. Paráda. Skočím si udělat snídani, pak si umyju vlasy a jdu do obchodního centra Fénix. Moje poslední kávička a koláček. Je mi z toho fakt smutno. Vstoupím do třídy a všichni jsou tak nějak v pohodě. Já taky. Ale i když vlastně nevím jako moc...máme mít prezentaci jenom já a Rachel a pak se koná gramatický test. Gramatická prezentace proběhne úžasně, mám ze sebe dobrý pocit. A pak test. Značně se u něj zapotím. Je takový zvláštní. Je určen pro rodilé mluvčí, tudíž tam nejsou takové ty typické chytáky, na které chtějí nachytat studenty angličtiny. Je mnohem víc teoretický. Jak by šlo nahradit tohle, jak by šlo přeformulovat tamto..značně opocená skončím v půl jedné. Čas je do 12.40. Kenny nám oznamuje, ať si zajdeme někam na obídek, že pro dnešek máme volno. Akorát zítra učíme. Je to nefér, protože druhá skupina odučí dnes, a má zítra volno celý den. No jo, no. Zítra se asi nepřetrhneme, ale co. Namíchla mě ta poslední nepovedená hodina a Kenny se ptal, jestli má tedy přijít v pátek se podívat, nebo nechci. V pátek je totiž hodina nemonitorovaná. Jak se připravuje všechno na ukončení, tak by nestihla proběhnout zpětná vazba a vše by bylo opravdu uspěchané. Nicméně, je teprve čtvrtek a jdeme na oběd. Asi na poslední. Zajdeme do Hotelu Cortéz, což je taková prímovní hospůdka kde dokonale vaří a doprovázena Ashley, Jennou, Manelí (původem z Puerta Rica)zasedáme. Je to takové zvláštní, smutné. Naposledy se fotíme..a píše mi Ned. Kvapně dojídám. Prý jestli se nestavím. Zajdu do jeho pokoje a těsně před dveřmi potkávám Jona. Jojo, divné:/ Zalezu do pokoje a dostane se mi obejmutí, jak mu jen jeho spálená hruď dovolí. Kouká na mě jak malý kluk. Prý musí učit od 14.30, ale vůbec se mu nechce. Prý chce sedět na posteli a povídat si. Děkuje mi za všechnu pomoc. Může se vůbec věřit, že tenhle super chlapík nikdy nezneužil situace a kromě pár horkých polibků se mezi námi nic nestalo? Když ve mně je tak strašně zakořeněný ten Daniel...až je to síla. Ned na mě kouká a ptá se na co myslím. No, to se snad ani neptej, Nede!:/ Pořád mě objímá a hladí po vlasech a mě dojde, že už se s ním pravděpodobně nikdy nebudu líbat. Má tak strašně spálený ret..hrůza. Byl celý den doma a teď jde učit. Já naopak. Ach jo. Pohladím ho po vlasech a jdeme do školy. Pro výsledky testu a on učit. Jdeme spolu. Mám ráda ten pocit, že to tak nějak všichni stejně vědí. Zaklepu na učebnu a otevře mi Kenny. Prý co chci. Výsledek testu, snad, ne? "Hm, 80%,ale to jsi asi věděla, ne?" Úsměv. Jsem nejšťastnější člověk na světě!!Značný počet lidí to ani neudělal!Pane jo! V povznesené náladě ještě Nedovi někde na netu vytisknu cvičení do jeho hodiny, které si nestačil připravit. Nadělám pár kopií a chci jít domů. Ale co tam? Jdu do nákupní galerie a přemýšlím o tom, jak tahle místa bez mých lidí budou brzy osamělá. Kolem půl šesté je mi jasné, že končí výuka druhé skupiny. Jsem rozhodnutá jít pít do němoty, zítřek už asi nějak zvládnu. Pořád se všichni domlouvají co se bude dít a co ne, až se všichni rozutečou a snad na sedmou někam vyrazíme. Jdu do jídelny pro něco k snědku a jdu hlavně Nedovi odnést nějaké materiály, co jsem shodou okolností našla v tiskárně. Vypadá poměrně dobře, vlastně bych to čekala mnohem horší. Ale jasně, popálenina je popálenina. Ptá se mě, jestli s ním nezajdu do lékárny. Já se teď cítím strašně důležitě!:)A tak se vypravíme spolu do centra a já jsem šťastná jako blecha. Když přijdeme zpět, úplně samozřejmě se zabydlím u něj v koupelně a jdu ho těmi všemi přípravky ošetřit.A pak se tedy máme sejít na nějakou večeři nebo drink. Ve dveřích vedle u Cally vidím Christiana a nějak mi tahle naše párová čtyřka dělá dobře. Christian se mě ptá, kdy se uvidíme a prý mi napíše, než půjde z hotelu. Mezitím se snaží učit nějakou gramatiku, protože zítra je opravný test pro ty, kteří nepochodili. A tak přijdu do pokoje, dám si sprchu a tak a píše Christian,že v 19.15 čeká na recepci. Pak píše Ned, jestli ho nedoprovodím na pivo. A tak přijdu se zpožděním a úsměvem na rtech, když se přesvědčím, že na mě čeká i Cally a jdeme ve čtyřech. Mám ji fakt ráda, bavily jsme se spolu od první chvíle! Cestou potřebujeme obě do automatu na peníze a tak kluci čekají před bankou. Když s Cally vycházíme, úplně nás to rozesměje. Prostě na nás čekají..je to strašně pěkný pocit. A tak dorazíme do nedaleké hospůdky, kde si všichni dají večeři a mě je z toho všeho tak nějak smutno. Na zítřejší lekci kašlu, udělám ji přes den, zítra máme prezentaci jazykových škol a spoustu času, takže dnes si můžeme dovolit popíjet déle.Všichni se přemístí do hotelu a začnou být nesnesitelně hluční. Nedovi něco přelítlo a je dost nepříjemný. Nehodlám to řešit. Někdy se fakt chová jako dítě.Až se konečně smířím naprosto s představou, že věk nic neznamená, dost se mi uleví. Jdu spát asi kolem druhé hodiny a z bočního okna chodby vidím, že tam stále sedí dost lidí. Je mi to fuk. Já si chci zítra užít hezký den a bude navíc určitě značně dlouhý.
Žádné komentáře:
Okomentovat