Tak je to všechno definitivně u konce. Zvláštní pocit. Dnes naposledy někam vstávám. Jsem docela vyspalá, čemuž se dost divím. Dneska odjíždí María, dost smutné. No nic, vzhůru do boje.Udělám si snídani a když jsem celá nazdobená, vyrazím do Galérie Fénix, a koupím si obživu na celý den. Smska od Neda. Prý kdy začíná kurz. Píše mi v momentě kdy si lektorka píše naše jména. Děs. Tomu člověku je 15. Nějak se usadíme a je to. Nemám ráda děti, ano, je to tak, říkám to celý svůj život...a hrozně nerada je učím, a proto teď sedím tady. Logika, že. Jenomže on to hrozně každý vyžaduje a když už tady ta možnost byla, tak jako co, nevyužít to snad? Ani omylem. A tak ve skupinkách předcházíme před obecenstvo, tedy před zbytek třídy a zpíváme, tleskáme, vymýšlíme rýmy. Děs. První přestávka. 11.30. Letím jako o závod do vedlejšího domu a snažím se pomoct Maríje s kufrem. Má asi tunu. Ona táhne ještě palubní,batoh a počítač. Má zavolaného taxíka. Smutně se loučíme. Jde kolem Ned. Ptá se jestli potřebujeme pomoc. No to brzo. María odjíždí, její přítel Alessandro ji doprovází na letiště, Ned jde na seminář a já si prostě nechávám dvě minuty pro sebe a zakusuji se do vynikající bagety. Jojo, ta mi bude chybět. Vpadnu do hodiny o deset minut později a účastním se všech her. Když se blíží pátá, seminář končí. Jdeme si vyzvednout oficiální diplomy ze včera, přece jen bylo rozumnější nechat je tam, když se šlo slavit a dostáváme i diplomy za dnešek, jen pro mě nemají, protože jsem se přihlásila pozdě a přijde mi domů poštou. Ned mizí a spousta lidí s ním. Je to takové smutné, někdo zmizí i navždy. Několik lidí kurz opustilo dobrovolně, někteří ho neudělali, ti už jsou pryč, ale některé holky letí domů už zítra. Prostě se to chýlí všechno ke konci. Smutné. Tak nějak přemýšlím, co se bude dneska dít. Nějak se zapovídám s holkama a domluvíme se, že zajdeme do Riegrových sadů, na pivo. Holky na mě počkají na metru a jedem na Jiřího z Poděbrad,kde si holky, Cally a Allison našly nádherný byt, který nám teď jdou ukázat. Je fakt bezva. Pak jdeme na zahrádku, povídáme, já si občas napíšu něco s Nedem a kolem půl jedné chytáme taxíka, je nás v něm pět:) a ujíždíme směr Vysočanská. S holkama se rozloučím, s tím, že zítra se ony stěhují pryč ať přijdu na vínko, a jdu domů. No, domů. Už tomu tak říkat nemůžu. Hotel zeje prázdnotou. Absolutní. Netuším ani, kde je Ned, jestli už spí, nebo někam šel..a vem to čert, je asi půl druhé když jsem připravená jít spát. Zítra chci jít na velkou snídani, už se moc těším. Tak dobrou noc!
Žádné komentáře:
Okomentovat