Vstávám po třech hodinách spánku, ale totálně a úplně šťastná. Je to poměrně zvláštní jev, protože jsem spala asi čtyři hodiny.Vlastně ani nevím, jestli jsem doopravdy usnula, nebo jsem se jenom tak převalovala. Každopádně jsem šťastná jako jsem byla naposledy před mnoha a mnoha lety. Jsem tak nabitá energií, a pořád tak zářím, že tomu ani sama nemůžu uvěřit. Je sice úterý, ale tuším, že dneska bude dobrý den. Ráno si dojdu do kavárny pro vynikající ledovou kávu se šlehačkou, a jsem nejšťastnější na světě. Dneska mě asi čeká gramatická prezentace.Vlastně proč ne, čím dřív, tím líp, aspoň se toho zbavím. Samozřejmě jsem hned druhá. Dopadne to dobře. Pak se trochu bojím jak dopadne odpolední hodina, protože dostaneme kontrolu, kterou jsem si nikdy nepřála. Karin. Jsem z ní zděšená od první chvíle co jsem ji viděla. Nakonec mě ale neuvěřitelně pochválí a jsem z toho vážně v šoku. Večer ještě letím za soukromou hodinu.Ta místo 60 minut nakonec trvá skoro 4 hodiny.Moje studentka je vážně úžasná. Je prostě na úplně stejné vlně jako já jsem. Když jdu domů, u hotelu na narazím na Neda. Sednu si k němu a ještě dorazí kluci. Jsem šťastná. Už asi není co by ještě mohlo být lepší. Píše Ned. Jestli prý může přijít. No prosím. Je potřeba zmínit, že sice dlouho nepřispívám, ale můj život jde rozhodně dál. Jsme spolu. Tak nějak od začátku. Tak to nějak ani neřekl nikdo nahlas, ale nějak se to rozumí samo sebou. No, bohužel to nebyl dobrý nápad, tak nějak se nepohodneme a já jdu spát sice po úžasném dnu, ale poněkud rozladěná. Ráno je to lepší, a opět plná energie vstávám do úžasného dne. Těžko říct, proč jsem vždycky tak nenáviděla Prahu. Když jsem tu studovala, tak to bylo tak strašně jiné než je to teď! Středa je klidný den, nemám toho tolik co dělat,ale měla bych si plánovat lekci na čtvrtek. Když si udělám kávičku a dostanu se do pokoje, rozhodnu se studovat venku a tak tedy jdu na to. Jenom vylezu ven, najdu všechny z druhé skupiny jak se chystají na večeři. Jdu taky. Já už toho mám dost. Stejně bych jenom seděla u stolu a byla naštvaná,jak nikam nemůžu jít. Tak tedy jdeme. Praha je nádherná. Jdeme někam poblíž Karlova mostu a já se jenom rozplývám. Jsem fakt strašně šťastná. Další den. Čtvrtek. Další zážitky. Škola nuda ale pak začne učitelská praxe a to se už o nudě teda hovořit nedá. Lekce je dost náročná a prolezu jen tak tak hodnocením. Potom jdu domů a v kuchyni náhodou narazím na Jona. Nabídne mi, jestli ho nedoprovodím na večeři. Myslela jsem že jenom vedle do restaurace, ale prý až na Jiřího z Poděbrad. Chytáme tramvaj a já zářím jako hvězdy. Je to neuvěřitelné. Jak jsem někdy mohla nesnášet Prahu?! Jo to fakt nechápu. Obdivuji se každé budově, západu slunce a všemu. Hodně, hodně dlouhou procházkou dojdeme na Jiřího z Poděbrad a já zjistím, že tam asi chci žít. Jon mě vezme na večeři, do vietnamského bistra. Nikdy bych se tam nezastavila dobrovolně, ale jídlo je vynikající. Naprosto. Užívám si každé sousto. Nemám pořád jasno, jestli je Jon jenom kamarádský, nebo tím něco sleduje. Nedokážu to prostě posoudit. Prostě nedokážu. Nevím. Ale máme se úžasně. Je to vlastně úžasné rande, až na to, že bych tu byla ráda s Nedem a on je tu asi rád se mnou. Když se najíme, jdeme procházkou do parku a já prvně vstoupím do Riegrových sadů. Venku je nádherně a Jon mě vezme na vyhlídku, ze které je vidět úžasně celá Praha. Sedíme a vnímáme. Jsem naprosto u vytržení. Já mám nějakou poruchu osobnosti. Když jsem s takhle klidným člověkem, vím, že rozhodně potřebuju někde upustit páru, jako třeba v klubu nebo na diskotéce, jenomže když jsem na diskotéce, vím, že je to třeba jenom jeden večer a že zase budu potřebovat svůj klid. Daniel byl prostě moc klidný, nikdy nikam nechtěl chodit. Ale prostě nikdy. Nikam. Všude kritizoval jídlo. Chtěl spát jenom ve vlastní posteli. Vztekal se jako dítě. Ano, byl nemocný a já bych ho dobrovolně nikdy neopustila. Bylo to jeho rozhodnutí. Nemůžu to už dál řešit, prostě ne. Ned je na můj vkus zase až moc. Prostě Američan. Všeho přehnaně. Občas mu nestačím. Navíc kouří. To mi vadí. Ale co už. Nehodlám si ho brát. Jsem šťastná, protože vím, kdo jsem, co chci a co nechci. Až dodělám školu, už mě tu asi nic neudrží. Potřebuju být volná jako pták. Ačkoliv únavou padám na ústa každý den, a jsem tak nějak vyčerpaná až na dno, každý den se probouzím s radostí co přinese nový den a co nového zažiju. Nikdy jsem neměla ráda Asii,ale jako vlastně proč ne? Organizuje se tu tak nějak výprava, tak kdo ví. Jsem volná, volná jako pták.
Žádné komentáře:
Okomentovat