Neděle. Ale trochu jiná neděle. Budík zvoní v 6.10.
Musím se sbalit. Děs. Jdu snídat, a myju si vlasy. Neodvažuji se ani odhadovat,
v kolik jako dnes ( a jestli to bude dnes) půjdu spát. Ve 14.00 je setkání
s kurzem, tentokrát už jdou všichni. Pořád scházelo asi 10 lidí, ti byli
někde po světě. Asi bych měla říct, že tento kurz je pro rodilé mluvčí, a je to
v zásadě pedagogický kurz. Sice jsem se sem dostala, ale to nemění nic na
tom, že můžu zase pěkně rychle vyletět. Ti dva Angličané mi dávají dost zabrat,
nerozumím jim dobře. Ten Australan jak kdy, jak co. Američani v klidu. Ale
stejně mám strach. Ze všeho. Dneska přijdou i učitelé. V Praze je tento
víkend jedna z mých blízkých kamarádek, je z Lotyšska. Má čas jen
dnes, večer už zase jede domů. Chci ji vidět taky. Představa, jak se (asi
v nejlepším) trhám od skupiny (ano, od skupiny ve které je Ned) mě sice
rozčiluje, ale kdoví, kdy se zase uvidíme. Musím jít. Navíc aspoň zmizím a sama
se někde nadechnu. Pak bych se k nim vrátila, jestli ještě někde budou.
Ned se mě ptal, jestli v neděli přijdu, že by to mohlo být fajn. No to by
mohlo! Budu tam s nimi tak asi 5 hodin, tak snad to bude OK.Celé ráno
závodím s časem, ale v 10.15 odjíždíme a ani tomu nemůžu uvěřit.
Pořádně vlastně nevím, kdy přijedu domů. Jestli příští víkend, nebo až ten
další, nebo až na konci..mám kufr nacpaný a užívám si luxusu, že po dlouhé době
ho nebude nikdo vážit:-DD Když
se tak táhnu na bus, přemýšlím, že bych mohla napsat nějakou knihu. „Můj život
v kufru“ by se to jmenovalo:-DD Sednu do busu, trochu divný starý bus, ale má zdarma wifi, mazec! V 12.20
vystupuji na Roztylech a čeká mě jedna zastávka metrem na Chodov a pak busem na
koleje. Zase si vybavím ty svoje staré roky, nechápu, kde jsou. Stalo se toho
hodně a na druhou stranu se toho moc nezměnilo. Zvláštní pocit. Myslela jsem
si, jak si jako vybalím a dám si kávičku a podobně, ale předpokládám, že kufr
akorát postavím do pokoje a zase pěkně se přemístím rovnou na Vysočanskou.
Bydlím jako jediná takhle strašně daleko a štve mě to. Protože oni všichni
bydlí spolu. Nemusí se domlouvat a řešit busy a metra..takže nejen že jsem
Čech, což samo o sobě trochu vylučuje ze společnosti, která je celá americká
(skoro) ale ještě bydlím na druhém konci Prahy, což je ještě mnohem horší.
Jenomže moje bydlení za 2600 proti tomu jejich za 9000 je jaksi odůvodněné.
Bydlím na nádherných kolejích, nemám tam spolubydlící a mám to takhle levné,
takže stěžovat si nemůžu. Navíc nejde říct, že zrovna kolem zastávky Vysočanská
by se mi nějak zvláště líbilo. Ani ne. Nějak v rychlosti rozendám věci a letím na metro. Nedobíhám včas, to už vím teď. Chci psát buď Nedovi nebo Maríe a nakonec vybírám ji. Prý nejde, není jí dobře. Když vyletím z metra, na dálku zahlédnu skupinu a v čele Neda. Připojím se a trochu mě omráčí jeho chladný pozdrav. Něco se muselo stát snad. V tu chvíli se ke mně připojí John. Z druhé strany jde Ned.Jon si odrzle řekne o moje telefonní číslo, prý by ho prostě rád měl. Ned divně kouká. Stojíme v metru a mě můj stud brání se s ním normálně bavit. Oslovím raději Halee, což je holka, která se mnou zařizovala veškeré formality kolem kurzu. Vystupujeme na Staroměstké a procházíme si známá místa. Neujde mi malá brunetka, která se stále pohybuje kolem Neda. Když prší tak, že všem to začíná vadit, nabídne se brunetka, že dojde koupit deštník, a mě se ptá Jon, jestli může být můj "deštníkový partner". Super. Naskáčeme do tramvaje a tam se stále ti dva baví spolu, až se dovtípím, že ta pověstná jiskra asi přeskočila někde jinde. V tu chvíli mě Ned osloví. Už jsem z něj vážně zmatená. Bavíme se celou dobu spolu. Ničemu nerozumím. Když se v blízkosti Pražského hradu všichni fotíme, asi pět lidí chybí. Kluci a ta malá brunetka. Pak se skupina rozpadne a asi 7 lidí se domluvíme, že zajdeme na večeři. Odtud se tak nějak vyvlíknu a spěchám za svojí kamarádkou, se kterou strávím úctyhodnou řádku hodin. Pak píšu bezelstně Nedovi, ale prý je už dávno v hotelu a kouká na film .Jedu tedy na koleje a je mi tak nějak všelijak. Jak tomu mám všemu rozumět? Zítra tedy ofiko začínáme!
Žádné komentáře:
Okomentovat