Tak jsem týden doma. Když jsem si v pátek myla vlasy, jako ještě ve Španělsku, říkala jsem si: Hmmm, příští týden touhle dobou budu na rehabilitaci. Přišlo mi úplně zcestné, že něco takového vůbec nastane. Ale je to tak. Jsem doma. Čtvrtek byl klidný, pátek jsem strávila na rehabilitaci a pak ve městě, zbylé dny jsem využila k restům, které jsem měla. Nějak lépe tu teď utíká čas. Každý den kolem 16.00 si říkám že bych akorát šla pro děti. Ble. Takhle mám všechen čas pro sebe. A samozřejmě další věc...když jsem byla tam, měla jsem pocit, že musím nějak efektivně využít čas, který tam mám. Měla jsem pocit, že pořád musím něco dělat. Tady ho nemáml. Jsem doma. Ve městě je všechno stejné, nemám pocit, že mi něco utíká. Tam jsem ho někdy měla. A teď z jiného soudku...kdo je tedy ten záhadný Mario z letiště?Kdysi dávno, před dvěma lety, studovala na naší univerzitě partička Španělů. Jeden se mi moc líbil, asi půl roku, a pak jsme se potkali na nějaké akci, začali spolu mluvit..a občas zašli ven. Pak jsem zjistila, že on chodí docela navážno s jednou holkou, což mi vysvětlilo, proč mě tak nesnášela. A protože já ho měla čím dál tím raději, nesla jsem to špatně. Jediná věc, co mě napadla, byla pomsta. Mario byl hodný kluk, a několikrát na mě zkoušel nějaké svoje triky, abychom někam zašli. Párkrát, a pak to vzdal. Jednou jsem kývla. Byli jsme venku, pak jsme si několik dní dlouho do rána psali zprávy, a tuším, že on to asi myslel vážně. A pak mu to došlo. Že chci akorát naštvat toho prvního, který se mi líbil. Došlo to všem, ti dva se spolu chvíli přestali bavit, a Mario se přestal bavit se mnou. Jednou jsme se strašně pohádali a tím to celé skončilo. Doneslo se ke mně, že si tu pak našel přítelkyni a několikrát za ním byla v Madridu. Někdy mi to bylo líto, že jsem si vždycky vybrala tak špatně. A tak když jem ho viděla na letišti, čekala jsem, že mě přejde bez pozdravu. Pak mi řekl, že také váhal. Že prý si říkal, že jsem moc podobná Monice,ale že to nejsem já. Je pravda, že když jsme se viděli naposledy, taky jsem měla o 15 kg navíc. Byla jsem na sebe pyšná. V tu chvíli tam na letišti. Ptal se mě, kam jedu a tak a když jsem mu řekla, že tam s pauzami žiju od září, koukal s otevřenou pusou, že prý nechápe, jak to že to neví a že ví, že mě měl na facebooku a že to ví určitě. Pak prý že jsem zmizela. Významný pohled. Takže páni, on mě zkoušel hledat. Strašně mě to potěší. Má takovou Danielovu kombinaci - trochu zdravého sebevědomí, ale zároveň neuvěřitelné zranitelnosti. Pane jo,kolika mužům jsem vlastně v životě ublížila? A je jich snad víc, než těch, kteří ublížili mně?? To se asi nikdy nedozvím. Ale že jsem odporně hrdá, to vím. Akorát nevím co se se mnou dělo v tom posledním vztahu, tam po hrdosti nezbyla ani špetka...asi jsem milovala. To se stalo. Sedím zrovna v zahradě a přemýšlím si nad svým životem. A musím říct, že se mi hodně líbí, jaký je.
Žádné komentáře:
Okomentovat