Mám nějakou přemýšlecí náladu. Často uvažuji nad tím, co mi takhle země dala a vzala, a čeho bylo víc. Život je zvláštní. Já, celý život na dietách, jsem se snažila vždycky něco shodit, a myslela, že až tu vysněnou váhu budu mít, budu už mít v životě všechno a budu konečně šťastná. Španělsko mi vzalo téměř 10kg tělesné hmotnosti. Nikdy jsem nebyla žádná průhledná niť, takže možná, že to nikdo nepozná,ale váha hovoří jasně.A teď, když tedy se předpokládá, že bych měla být šťastná, tak je mi to jedno. To, že je něco divně, jsem poznala, když jsem si navlékla kalhoty, které jsem si tady koupila a vypadám v nich jako v teplákách. Svoje věci zatahuji páskem,ale vypadám jako idiot. Kdyby mi můj partner kdykoliv v uplynulých letech řekl:"Jsi hnusně hubená, najez se proboha!"Asi bych samou radostí roky nespala.Nejsem vyzáblá,ale ano, oproti tomu, co bych můj přítel zvyklý objímat,se dost změnilo.Nakonec se ještě dozvím, že jsem se mu líbila víc, když jsme se seznámili!No tak jasně, to jsem ráda jedla,pila, tancovala, studovala, bavila se..milovala jsem život.Náš dočasný rozchod v létě se mnou udělal divy a vztahová krize jen pokračovala v neblahých následcích na moje zdraví. Dál mi Španělsko vzalo iluze. Naučilo mě víc žít. Tady se člověk těší týden na něco, co nakonec vyplyne, že se nikdy nestane.Člověk počítá s něčím, co třeba neexistuje.Navíc Španěly(a že tedy nesnáším generalizování) hodnotím jako extrémně falešný národ, ačkoliv za tohle by mě ukamenovali, protože tady se pravda cení nad zlato. Že si protiřečím?Ne až tak docela. Maminka mi řekne tvrdou pravdu do čí, takže ano, pravda se tu cení nade vše. Jenomže druhý den mě pochválí za něco, co mi přechozí den vyčetla, nebo sama dělá s oblibou to, za co na mě křičí..a to je věc, kterou nikdy nepochopím. Kdybych mohla vrátit čas, každopádně udělala bych to samé. Změnilo mě to, nějak jsem víc otevřela oči. A navíc, člověk získá obrovský nadhled. Zjistí, o čem je život. Snížila jsem svoje náklady na 200 Kč týdně.Ano, měla jsem ubytování a stravu, ale to jsem od rodičů měla celý život.Tady pokud utrácím, tak hodně za jízdenky a dobití mobilu. Osobní věci nula. Jen výjimečně jsem si něco dopřála.Každopádně tuto zkušenost bych doporučila každému. Člověk zkrotne..a váží si víc klidu. Žít s pocitem, že každý den rodina může říct-podívej, nejsme spokojeni/nemáme peníze/stěhujem se...tak si hledej kde budeš bydlet, protože příští pondělí už u nás nebydlíš-je dost drsné. Jsem v cizí zemi, všechno se vyřizuji sama..a nakonec je to nejlepší. Být odkázaná jenom na svého partnera?To ne.Jo,chtěla jsem s ním bydlet,ale prostě Bůh to tenkrát tak nechtěl. A hotovo.Ano, na jednu stranu jsem jenom učila a míchala kakao dětem,takže práce to na jednu stranu není žádná,ale právě o to jde.Že člověk zakusí jaké je dělat něco, co ho nebaví, za žádné peníze. Člověk pak vidí problémy jinak. Přijede domů a nikdo s ním nemluví, protože prý je namyšlený, nebo nesnesitelný. Zjednodušuje věci. No,ale co to okolí chce,když se má jako ve vatě a vy přijedete po skoro čtyřech měsícíh depresí,slz, trápení, a špatných zážitků domů, kde všichni všechno mají, a pořád si stěžují?Tady každý den někdo z našeho okolí ztratil práci. Najednou člověk musí řešit jak na to, aby přežil. Nebo musí řešit, jak to udělat,když sedí v půl druhé v metru v Madridu a neví jak domů, a neví, kde se zeptat. To se pak kdejaký problém jeví jako pitomost a pokud ho člověk vyřeší adekvátně-to je zhruba do minuty, a nedumá nad tím měsíc, jak bývá zvykem-hned je považován za "ToŽeJsiBylPRyčTiNedáváPrávoZlehčovatMojeProblémy" takže nic moc.Každopádně nelituji ničeho. A o tom život asi je, nelitovat toho ,pro co jsme se v danou chvíli rozhodli.Prostě jsme to tak v tu danou chvíli chtěli a potom, za pár let, už zase budeme svět vnímat jinak, takže nemá smysl hodnotit, proč jsme udělali to a to v tom a tom roce.Prostě proto, že tenkrát jsme to viděli jako nejlepší možné řešení. A hotovo.
Žádné komentáře:
Okomentovat