No....plán byl snad jasný!Vstát v 7.20, nasnídat se v klídku, složit postel, uklidit pokoj, vyčistit si zuby a obléknout se dříve, než všichni vstanou. Nemám na to. Hrabu se z postele v 7.50. Uklidím kuchyň a vzpomenu si, že včera Pablo odněkud vytáhl jamón ibérico. Jdu tu věc hledat (pro neznalé doporučuji vyhledat!)a když to najdu, zakrojím. Uf, jde to řádně ztuha. Protože vím jistě, že všichni spí, neostýchám se. Jinak bych se asi trochu styděla, nevím. Jenže přesně v tom momentu vejde do kuchyně Eva a já úplně nadskočím. Mě klepne!Co tu dělá?!Tak brzy..já se tedy v klidu nasnídám, udělám si vynikající sendvič a jdu si čistit zuby. Bohužel je už 8.30 a jdu se věnovat dětem.No, to mi to dnes tedy nějak nevychází!Snažím se se nalíčit, ale jsem hodně unavená, mám takovou mdlou pleť, takže s tím asi díru do světa neudělám. Pak si vzpomenu, že jsem chtěla předělat životopis a když skončím, je 10.15!!Jsem totálně v háji. Jdu na bus, který se vleče totální věčnost. Můj pohovor se má konat prosím pěkně v 10.45. No, jediné co mě napadá jako obstojná výmluva, trvat na svém že to bylo 11.15, protože jsem to přeslechla v telefonu. A hotovo. Vystupuji a letím až na Gran Víu, kde hledám dům číslo 20. 11.05!Pffff..samozřejmě životopis nenesu, ještě dolezu pozdě, ideální kandidát!Na recepci uvedu svoje jméno a čas schůzky 11.15. Tak, nikdo nic neříká, nic se neděje, takže asi cajk. Sednu si. Je tam poměrně dost lidí a všichni vypadají vytřeseně. Jistěže, mně totiž o tolik nejde a navíc tím, že nemám životopis, ani nejsem nervózní, protože tuším, že mě vyhodí rovnou ze dveří. Většina lidí se tam neohřeje ani dvě minuty.Bezva, dávám si minutu. Dojde na mě řada. Přivítá mě strašně sympatická paní, kterou jsem včera díky několika věcem odhadovala na Italku. A moje domněnka se potvrzuje!Pochází z Florencie. Chce životopis. Říkám jí, že ho nemám, že tedy asi přijdu příště.Nebo nikdy. Asi jí odzbrojím, protože mi říká, že nás rozhovor je takový lehký. Tak co by nebyl, mně zatím složenky doma neleží,chápu že situace většiny je naprosto odlišná.Ptá se mě, co jsem studovala a podobně, zkusíme to chvíli italsky a sleduju, že jsem tam už poměrně dlouho. Což by mohlo věstit dobré věci, tedy snad.Pak se mě ptá jestli jsem pracovala někdy v hotelu a kdo by mohl věřit, ale moje brigádka po maturitě mi dodá zajímavější profil a já tak zhodnotím každou kravinu v mém životě a rázem se ze mě stane žhavý kandidát. Ve Španělsku se vše platí. Aby člověk dosáhl na nějaké místo, je potřeba mít kurs, který ho prostě odliší od jiných žadatelů. A to se vše platí. Tuším nějakou zradu, ale tohle je zrada až moc velká. Říká mi, že je moc spokojená, a že mě doporučuje do kurzu. Že mám nejlepší profil tohoto týdne. (Sakra, takže by přece jen něco víc než ohřívání kakaa???)že ve Španělsku prostě lidé s jazyky nejsou.Říká mi, ať si nic nemaluji, že je to trvdá práce, že většina lidí toho po týdnu nechá. Že hotely chtějí jenom ty nejlepší. Že naschvál jedné recepční pošlou ubytovat tři autobusy Japonců a někdo z vedení sleduje, jak se jí daří. Kdo vydrží a neumře během prvního týdne, pracuje 6 měsíců. Během těch sbírá body. Pokud je jich tak nějak normálně, dostane lepší peníze. Pokud je jich nadstardně, dostane nabídku lepšího místa. Tímto šestiměsíčním očistcem si ale musí projít každý zájemce. Chápu, je to takový kartáč, jen tak někoho nepustí. Pak mi řekne cenu kurzu a mě prostě omyjí. Je mi to líto, ale z toho nic nebude. Vím, že bez nějakého super "spešl" kurzu mě hotely, které s nimi spoluprací nezaměstnají ani ve snu, ale co se dá dělat. Zkusím to na vlastní pěst. Paní mě značně přemlouvá a domlouváme se na 19 h,ale já vím, že nikdy nepřijdu. Cena kurzu se pohybuje zhruba lehce nad průměrnou měsíční mzdou.Natož pro mě, pro mě je to cena všech mých platů za celý rok!:-/Ale jsem nadšená a svítím víc, než lecjaký vánoční stromek, protože kdo může říct, že byl úspěšný u výběrového řízení v krizí zmítaném Španělsku!Nějak se mi uleví a přemýšlím, že všechno peklo je na něco dobré. Pak jdu uličkou na Puerta del Sol, zastavím se v Mc Donald´s ,ale pak se vracím do obchodu SFERA, kde jsem konečně rozhodnutá zakoupit trika, na která jsem u nás (skoro u nás)ve čtvrti Goya nenarazila. Vyzkouším si kde co. Jsem tam poměrně dlouho a trika odnáším. Je čas si dopřát Vánoce!Je nádherně. Zalézám do vedlejšího H/M a tam kupuji čepici. Strašně se mi líbí,ale mám jí 10 minut a je mi na omdlení. Cestou potom posedím v Dunkin´Donuts, kde si dám nechutně vynikající směs kávy a čokolády s vynikající šlehačkou a přikusuji Donut. Pak vyjdu a čekám na bus. Čeká tam asi tuna lidí,ale nakonec se vejdu a dokonce si i sednu. Vystupuji přesně ve 14:00 doma, ve čtvrti Estrella a jdu domů. Mám hlad jako blázen, protože moje tělo je zvyklé jíst ve 12.00 už čtyři měsíce a najednou nic. Káva na hlad nezabrala. Eva se ptá, jestli jsem jedla. Lžu, že ano. Copak to jde?Nebýt tam, když se mám starat o děti(dobře,nepotřebuje mě, ale stejně se cítím divně), lézt po obchodech a ještě se najíst jako v hotelu?Já toho nejsem schopná. Pak si hraju s kluky, a ve 14.40 už zase vyrážíme.Já se cestou ze školy rozhodnu zastavit v Al Campu, a když vejdu, nevím pro co jsem šla.Alespoň si koupím maličký sendvič v kavárně, kde jsem dlouho nebyla a k tom čaj.Posedím, na mobilu zkounu zprávy a jsem tak nějak spokojená. Prostě v klidu. Skoro se bojím to říct nahlas.Dojím, a jdu domů. Tam se zapovídám s Juanou a Evou a protože tuším, že moje únava mi dnes nedovolí výlet k Danimu, nijak se nevypravuji a jdu pro kluky. Vyzvednu je, a protože Pablo má na čele ránu, kterou nesmí namočit a Diego nesmí plavat, protože je po nemoci, je to docela klidné odpoledne. Dokonce ani nemají úkoly,takže s Pablem se posadím na 15 minut a s Javierem potom také a v 18.20 končím. Javier jde plavat, dva zbylí kluci si hrají v koutku k tomu určeném, kde je dozor a já konečně můžu dokončit svoje úvahy v příspěvku DOMOV(který ano, hanba mi, byl nedodělaný dva týdny)pak přijde Eva a říká mi, že můžu jít domů. Chvilku se zdržím a pak tedy jdu. Cítím, že přicházím o hlas.Po cestě volám sse svojí kamarádkou Bárou, se kterou na sebe vzájemně nahrneme kdejaké problémy a já kolem 19.50 přicházím domů. Hraju si s Diegem a nakonec přijde Eva a oznamuje mi, že jedou pryč už dnes.Kolem 21.15 se za nimi zaklapnou dveře. Dani je taky doma sám,ale já, ačkoliv bych dala nevím co za to, být s ním, nemám sílu jít. Spím dobře,klidně,ale prostě něco na mě leze. Od 22 tak nějak přerušovaně voláme, protože pořád vypadává signál a pak se zapovídáme až do 0.10. Ráno chci vstát normálně tak v 8.20 a nechci zaspat. Nechci zaspat jediný normální den.Na jednu stranu se to vleče,ale na druhou..když si představím, že na Sol jsme byli minulou sobotu a je čtvrtek, tak mi to přijde neuvěřitelné.Je to jako včera. Pak si uvědomím, že jsem dneska měla kávu, a mini sendvič a že jsem celý den hlady vlastně a jako sup se vrhnu na quesadillas,teda spíš na zbytky. Zapiju Coca Colou a v 1:05 uléhám ke spánku. Dobrou noc!
Žádné komentáře:
Okomentovat