Budík jsem si dala aktivně na 8.40 a i když jich bylo hned několik,když zazvoní, akorát si říkám-ještě chvilkuuu a nakonec se probudík v 10.40!!!!Jsem šíleně vzteklá. Takhle pozdě vstát..to mě akorát rozčiluje. Ustelu si postel, a jdu do kuchyně udělat si snídani. Kluci jsou s Pedrem v muezu a Diego si maluje. Ideální. Je klid.Mám plán se podívat do nějakého obchodního centra. Chci si vzít takové šaty, které jsou pro mě dost vzácné a nechci být venku celý den. Pak mě tak napadne kolik asi lidí první adventní neděli vleze do obchodních center a už se opocuji hrůzou. Dani mi neodepisuje, což mě vzteká, protože chtěl jít se mnou. Já bych šla klidně sama. Ale jak nevím, v kolik hodin chce vyjít, nevím kterým směrem hledat. Po tom včerejšku se cítím tak nějak neklidně.Jako myslím v tomhle domě.Takže se jdu osprchovat a dost si na tom dávám záležet. Použiju všechny kosmetické vymoženosti o tu mám (už jich tu moc nemám) a vzpomenu si, jaký klid mám v srdci díky fotce ze včerejška-taťka mi vyfotil krabici s věcmi!!!U mě doma v pokoji!!!Dojela a nic se jí nestalo!Vážně úleva. Uf.Dám si na sobě hodně záležet. Poctivé líčení, krásné šaty, vyžehlit vlasy..a kolem 15 se chystám k odchodu. Eva se mě přijde zeptat, jestli opravdu nechci jíst s nimi. Nakonec tedy souhlasím. Jdu si sednout ke stolu a k jídlu je nějaká rýže s mořskými plody. Není to úplně styl paella, ale hodné podobné. Pak si tedy nandám značně salátu, ty tady mají vynikající.Pak se tedy konečně sbírám k odchodu. Jsem strašně, strašně š´tastná. Včera jsme se s Danim rozloučili jako zamilovaní blázni, tak sladce a tak romanticky, že z toho svítím ještě doteď, jsem pryč z domu, snad mi to sluší, a venku je nádherně. Dokonce tak, že se rozhodnu jít pěšky. Nakonec jsme se s Danim dohodli, že se uvidíme na Plaza del Sol. Autobus tam jede 15-20 minut, takže pěšky půjdu věčnost,ale co, už jsem to šla a je to moc hezká procházka.V 16.00 už jsem docela daleko od domu. Procházku si samozřejmě zpříjemňuji zálezáním do obchodů a podobně. Jdu přes park Retiroa přemýšlím, co bych asi dělala doma. Zcela určitě bych s mastnými vlasy seděla na gauči a koukala na telku. Tady se vyvětrám a přes víkend alespoň něco uvidím.V 18.00 už mám prochozenou Gran Víu a čekám blízko obchodu, kde se máme setkat s Danim. Venku je už tma,a venku svítí nádherná světla. Ovšem je tam naprosto neuvěřitelné množství lidí.Ale naprosto neuvěřielné. Celý den se přímo zajíkám štěstím.Všechno je jak má být, nebo spíš ještě lepší. Když v tom davu čekám, myslím na Daniho s největším klidem v duši za poslední dobu. Když ho uvidím, rozeběhnu se jako malá holka.Vstoupíme společně, kolem 18,30 do Corte Inglés, prohlížíme knížky..a když mě obejme, rozplývám se blahem.Pak se snažíme z Puerta del Sol odejít. Je to téměř nemožné, všude jsou tuny, ale opravdu tuny lidí. Vezmeme to jednou ulicí pryč a zdá se, že odcházíme. Pak ale jedna ulice vypadá povědomě a po dlouhé procházce nám dojde, že jsme šli do půlkruhu a že jsme opět vyšli na Puerta del Sol. Nakonec se rozhodujeme jet k nám, tedy do čtvrti Estrella, která je o poznání klidnější.Bereme si tedy autobus a chystáme se usadit do Mc Donald´s .Tam začneme řešit nějaké nepříjemnosti a já potom vytasím svůj dárek. Dani nechtěl dárky, jako věci, tak má speciální. Vyjdeme z Mc Donald´s na metro, ale venku se značně zdržíme.A to tak, že nám dojde,že Dani prostě nemůže stihnout metro. Rozhodneme se tedy pro nějaký nocleh. Já mám tento víkend rodinku doma,takže nic. Běžím domů, abych si alespoň vzala brýle a pouzdro na čočky, a metrem se složitě vracíme na Puerta del Sol, kde jsme dnes asi popadesáté.Jdeme do nějakého hostelu, který jsme si vyhlédli na internetu.Bohužel, plno. Druhý. Plno. A tak to jde pořád. Pak se mě zmocní už hysterie, protože je plno všude. Zbývá nám Mc Donald´s na Gran Vía, který tušíme nezavírá. Tušíme špatně. Zavírá ve 2.30. Nemáme kde být. Těsně před odchodem z Mc Donald´s se dovoláme do jednoho, kde je místo.Všechno je dneska hodně, ale hodně surrealistické.Ubytováváme se v 2:30.
Žádné komentáře:
Okomentovat