Tak jo. Tak poslední týden!Probudím se ještě před zazvoněním budíku...a ten zvoní v 7.40. Nařídím ho ještě do 8, ale stejně už neusnu.Vyhrabu se a jdu se nasnídat. Dám si čaj a toastík, dám trochu do pořádku kuchyni...naštěstí tam není moc co dělat a jdu udělat snídaně. Děti vstávají čím dál později a jsem šťastná. Přihrabou se v 8.50. Moc si spolu tedy naštěstí neužijeme. Náš vztah je dost zvláštní. S dětmi jsem vždycky vycházela dobře,ale naštěstí se to nezdá jenom mně, že jsou trochu divní,všichni. Nepozdravili ani tenkrát Daniho..nevím, no. Ráno proběhne klidněji než bych si vůbec mohla přát. Jdu svléknout postel, pustím si pračku..prostě klid. Poprvé v životě se mě Eva ptá, za co jsem utratila peníze. Říkám jí, že za pečivo, což je pravda jenom napůl, protože jsem si taky platila lístek na vlak. A řekne mi, že nemá vůbec žádné peníze, a že jak já můžu vyhazovat za pečivo...když jsem si mohla uvařit. No, to přejdu, už mi z toho všeho jde hlava kolem. Kolem 9.45, když už jsou dávno pryč, si jdu čistit zuby a do toho mi volá sestřička. Strávíme spolu dost dlouhou dobu a já mezitím udělám vše, co je třeba. Hodně přemýšlím nad tím, že si v sobotu v klídku sbalím kufr, tak nějak se rozloučím s domem, se "svým" pokojem, s rodinkou a tak podobně, aby byl čas a klid a potom se uklidím do nějakého levného hotelu poblíž Daniho. To by se mi dost líbilo.Měla bych už v sobě klid a mír, že jsem se rozloučila s rodinou a zároveň bych měla prostor být s ním celou neděli a i v pondělí ráno, dojet mu dát pusu než půjde do práce. Zvažuji to do chvíle, než přijde Eva domů a řekne mi, že neví proč zase koupila tolik jídla, když možná o víkendu pojedou pryč. To mě zaujme. Dál se už ale o ničem nezmíní. Tak nevím. V 10.30 zasednu k počítači s kávou a věnuji se svým věcem. Za tři dny nepřítomnosi mi 48 emailů přijde jako špatný vtip, a je potřeba to vyřídit. Jsem nastydlá, sotva můžu dýchat a nemám ani hlad. V pokoji vydržím do 12.30 a přemýšlím, že si cestou koupím hamburger, než bych si sedla s rodinkou ke stolu a něco si vyprávěla. Nevím, nejsem typ na integraci a oni to čekají, i když nic neřeknou. Nebo někdy i řeknou!:-(Že i když mám volno, že budu doma, jako kdybych byla nejstarší dcera. Možná tím získám nějaký čas navíc. I když bych se najedla ráda..ale jím ráda sama, nebo s Danim,ale ne pod drobnohledem.Nakonec odcházím pozdě, takže o nějakém jídle cestou nemůže být ani řeč. Dojdu pro kluky, a jdeme domů. Cesta probíhá v klidu..je to zvláštní pocit, nakonec jsem si tady vážně zvykla!Doma už Eva připravuje oběd a ptá se mě, jestli jsem jedla. Popravdě tedy odpovídám, že ne. Nakonec se usadíme ke stolu všichni a máme vynikající polévku a potom brambory a skvělé maso. Jo, stokrát lepší než uschlý hamburger!Pak se s Evou zapovídáme, povídáme si prostě o Španělsku, o počasí, kde co nového a potom uklízíme celou kuchyň společně. Takže končíme v 14.15. To není špatné..jdu do pokoje a akorát přichází Juana.Pomůžu klukům se obléknout a jdeme do školy. Docela si to užívám..poslední dny. Asi by taky celý ten pobyt byl naprosto, ale naprosto o něčem jiném, když bych tu byla prostě jako au-pair a neměla doma žádné povinnosti. Sice jsem tady neudělala nic, ale jako vůbec nic,ale pořád jsem se stresovala, a to na náladě nikomu nepřidá. Pořád jsem převážela materiály tam a zpět. Něco málo jsem se snažila v metru,ale pokud bylo něco lepšího, jakýkoliv plakát v metru, tak jsem raději četla ten plakát. Měla jsem výčitky, pokud jsem někam šla,takže jsem raději nikam nechodila.Myslím procházky, kafíčka..o nějaké večerní zábavě ani nemluvím. Nevím, asi nejsem ten typ. Teď si trošku lžu. Já že nejsem typ na večerní zábavu?Tak to pěkně kecám.Nebo že bych už z toho vážně vyrostla?Jo, obzvlášť v září, když byly ty úžasné večery, kdy bylo celou noc 24 °C tak to jsem měla jako velké cukání,ale teď ne. Vlastně co tak vzpomínám, já doma v zimě moc nevylézám..a co, přišla bych jako v pět a vstávala v osm?Ani mě nehne.To se raději vyspím. Takže jsem tedy vážně zestárla?Možná je potřeba zajít do nějakého baru a zjistit to. Ale co vím, tak jedna z posledních návštěv v jednom z klubů v ČR mi to potvrdila. Nelíbilo se mi tam. Ale je to už šíleně dávno.No, dost úvah..vcházím do Al Campa a prohlížím nějaké dárky. Je potřeba tohle už taky vyřešit.Pak jdu domů, kde probíhá generální čistka, Eva vyhazuje kde co a pak mi říká, že 22.12. kdy má Pablo narozeniny, přijede celá její rodina což čítá nějakých 19 lidí. Tak v tomhle bytě tedy ...všechna čest. Odpoledne odhazuji kozačky a nasadím tenisky.Je dost zima,ale jako..ne zase taková. 10°C, to pro mě na kozačky vážně není.Trochu se začtu a v 16.45 mířím zpět škola.Vyzvednu nejstaršího Javiera a malého Diega a jdeme domů. Doma najednou není nic třeba. Pablo si udělal úkoly ve škole,učit se nic nemá, nikdo nic nepotřebuje..a v 18.30 odchází Juana a přichází profesor piana, který se zdrží až do 20. Nikdo nic nechce,takže mizím. Znova Al Campo, kde kupuji barvu na vlasy, protože to co mám na hlavě,na to se nedá už dívat, a nový šampon a mizím domů. Obchod je plný lidí, až mi z toho jde hlava kolem. Doma se připravuje večeře, pomáhám Evě a všichni jsme nějak uvolnění.Je to poslední týden, tak co.Večeříme v 21.15 a já si uvědomím, že jsem skoro neměla hlad. Nevím, co se mi tu děje. Pak jdou děti spát a já využiji trochu volna a jdu se koupat. Hlavně je v koupelně krásně teplo, protože večer se koupou děti a ve dne nic, že. Takže si napustím trochu vanu, relaxuji, a vylézám ve 23. Dost síla. Dost pozdě,na to že jsem nikde nebyla..trochu se začtu a kolem půlnoci usínám s mobilem pod polštářem a doufám, že si zavoláme s Danim.Tak dobrou noc!
Žádné komentáře:
Okomentovat