Aktivně jsem
nařídila budík na 7.20. No, nic. Říkám si, že snídani připravím za vteřinu a
kvůli tomu vstávat nebudu.Vylezu, celý byt je stále ztichlý, a připravím
snídani. Za chvíli je za mnou Eva a rozhodne se, že klukům obalí chléb ve
vajíčku. Dělá i pro sebe a já se zase cítím nepatřičně. Nabízí mi, a já
odmítám. Udělám si chléb, na který položím sýr, zapeču v mikrovlnce a je to.
Eva odváží kluky v 9.20. Já tedy uklidím kuchyni a jdu si vyčistit zuby. Mrknu
na novinky, převléknu se a jdu Evu poprosit, jestli by jí nevadilo, že tedy
budeme dnes všichni jíst spolu. Je to divné, ona je celé dny doma a já se už
cítím velice nepatřičně za to, že tady jím a spím. Ona mi jen tak vymýšlí
činnosti, abych tu neseděla jak bubák,ale jako..od té doby co nepracuje je prostě
doma, jako každá jiná matka v domácnosti a absolutně na nic mě nepotřebuje. Což
je prostě nepříjemné. Navíc, celé dny nic nedělám, takže když potom chce, abych
se zdržela večer, což je mi nejvíc nepříjemné, protože chci být s Danim,nemůžu
nic říct. Musím udělat všechno,a sama se tázat, co je potřeba, protože se
prostě cítím divně.Zároveň ale zase občas není co dělat a občas jsem doma já,
Eva i Juana a pocit "divnosti" se ještě prohlubuje. V 10.50 odcházím
směr Al Campo, kde se hodlám zdržet do 12.30 a jít potom rovnou pro kluky.
Uteče mi to poměrně rychle, sotva stíhám dojít do školy. Po příchodu Eva už
servíruje oběd, máme lasagne.Toto jídlo nesnáším, ale kupodivu dnes si opravdu
pochutnám. Po obědě už mám výčitky, takže se snažím vše uklidit, vyndat myčku a
podobně. Ve 14.30 mi Eva oznamuje, že když je Diego nemocný,že Javier půjde v
17.00 sám do knihovny, udělá si tam úkoly a já je vyzvednu až v 18.00.
Hmm..doprovodím kluky do školy a v 15.05 sedím v autobuse směr Goya. Hodlám to
volno tedy nějak využít. Času zbývá málo, a doma už sedět nechci. Projdu
všechny možné obchody a zavítám i do KIKO Milan. Přijemná značka,hodně nových
věcí..ten obchod se mi hodně líbí. Mám chuť si sednout do Starbucks s knihou, a
projít Corte Inglés,ale zase..možná si to ušetřím na jiný den. Obchod Sfera
nemůžu minout bez povšimnutí, ten mi bude hodně chybět. Hledám dvě trika, která
jsem viděla v obchodě na SOL,ale nemůžu je najít. Celkově vzato,obchody ve
čtvrti Goya se mi líbí víc,ale do SFERY se budu muset vydat na Sol, prostě se
tu nevyznám. V jednom pekařství si koupím zákusek velmi podobný našemu štrůdlu
a mizím domů. Někdy bych ještě chtěla vidět Goyu potmě, takže si zbytek obchodů
nechávám na jindy. Cesta tam a zpět taky není zdarma,takže ať mám taky příště
co dělat...přijíždím domů v 16.50 a zapovídám se s Juanou. Pak si dám
vynikající kávu a ten dortík.Odpoledne proběhne tak nějak...neslaně, nemastně.Celý den přemýšlím o tom, že kdybych měla peníze, asi bych zmizela někam do hostelu nebo hotelu poblíž místu, kde bydlí Dani. Myšlenky se ve mně střídají každou minutu. Kolem páté mi Eva oznamuje, že venku je zima na to, aby děti chodily venku. (Venku je asi 11 stupňů, to bych ráda vyzdvihla).Takže nakonec nic.Ani nikam nejdu. Jsem tak nějak přešlá. Jsem ráda, že dnes nemám hodinu s malým Alejandrem, alespoň si trochu odpočinu.Píšeme si chvilku s Danim a potom se tak nějak zabavím po svém. Juana jde pryč, já jsem chvíli s Diegem, čtu svojí knihu, kterou už bych ráda dokončila,hledám novou rodinu, práci, nebo cokoliv...od půl sedmé je doma učitel piana a kluci se po půl hodině střídají,ale Javier je potrestaný a musí se učit v pokoji, a Pablo je v kuchyni s Evou, která připravuje večeři. V šest hodin se mě Eva ptala, jestli jdu dneska pryč.Já už vážně ničemu nerozumím. Běda, kdybych měla domluvenou hodinu. Po odchodu učitele jsem nějak hladová a protože kluci jsou už po večeři,jdu se najíst sama. Píšu Danimu a vidím, že zprávy čte,ale neodpovídá. Nikdy nevím co se děje. Nevím, jestli je zamyšlený nad naším vztahem, vrací se mu nějaké bolavé vzpomínky a nebo prostě jenom třeba usnul. Zalezu do postele a začnu se klepat jako osika. Chci si nařídit budík, abych mu potom zavolala, ale nakonec zjišťuji, že budík není třeba. Je mi zle od žaludku,a nevím co se děje. Nakonec volá, klidný, pobavený, a druhou rukou vaří. Vyprávíme si co jsme dělali celý den, a končíme hodně nad ránem, přesněji řečeno v 1:45. Pak si ještě posíláme zprávy. Usnu jako mrtvola,ale jako hodně, hodně šťastná mrtvola.
Žádné komentáře:
Okomentovat