Mám budík na 8.15. Natahuji nakonec do devíti. No, snad se tak moc nestane,ne? Vstanu a užívám si krásného, prázdného bytu. Jdu si udělat snídani trochu větších rozměrů, abych neměla brzy hlad. Uříznu si kus šunky(jamón serrano), udělám dva toastíky, a neváhám ani udělat volské oko a kávičku.No, plány mám dnes velkolepé-sprcha, umýt vlasy, uklidit pokoj a ve dvanáct odejít. Jo, tak to je mi už jasné, že nestíhám. Po snídani uklidím celou kuchyni, projdu byt a uklidím kde je co potřeba a jdu si dát sprchu. Zdržím se poměrně značně, přemýšlím na kravinami a zapomenu hlídat čas.Pak vylezu a musím koupelnu nechat trochu vyvětrat, protože z té vlhkosti se mi na hlavě udělaly vlny. Pak umýt vlasy..a mezitím si sbalím pár věcí. Dani zůstal v Madridu, je prodloužený víkend, dneska je nějaký svátek, těžko říct jaký a je mi to fuk,a jeho sestra jela domů.Několirkát jsme se domlouvali, že to prostě nejde, že prostě u něj nemůžu být,ale tady se stejně nikdy neví. Zabalím si věci, jako kdybych tam měla být do neděle.Jen to nejnutnější, kabelka na to stačí.Dost možná se vrátím dneska večer.Pak si foukám vlasy a místo ve 12 vycházím v jednu,jenomže nejdu na metro, nýbrž do Al Campa, kam jdu nakoupit pár věci, jako třeba vanilku nebo skořici. Proč?Protože s sebou nesu zmražené listové těsto na štrůdl!Jo!V Al Campu dostanu smsku že to vážně nejde, že prostě budeme spolu,ale ne doma.Připadám si jako pipka. Tak já jdu do tak obrovského obchodu hledat něco tak titěrného jako je skořice a vanilka a ještě se dozvím,že půjdeme jinam?Odcházím z Al Campa a jdu na příměstký vlak. Nechápu, kdy jsem tak "zpipkovatěla". Jo, už vím, když jsem se zamilovala.Najednou sním o tom, jak mu žehlím košile do práce a jak mu peču štrůdl. Mimochodem-internet připoští i "štrůdl" i "štrúdl" - to jste věděli??? No, mám poměrně štěstí, takže nečekám nikde dlouho a za hodinu vystupuji blízko domu, kde bydlí Dani.Čekám na lavičce, je moc krásně, asi 16 °C. No, po Vánocích ani památky, samozřejmě. Spíš tak brzké jaro, nebo září v Čechách ( a to ještě jenom když je štěstí).Sedím tam, a těsto se začíná roztékat a máčí sáčky s croissanty a chlebem, pro které /jako pro ty sáčky/jsem byla v pekárně plná radosti, jak to spolu u kávy sníme. No nic. Pak mu napíšu jestli tedy alespoň mu můžu zanést ty věci. Otvírá mi milion dveří a já se po chvilce ocitám v šestém patře. Otevře mi a říká:No, když jsi tady, tak už nikam nepůjdeš. A vstupuji do dveří, které za sebou zavřu v neděli ve 22 večer. To, co za těmi dveřmi následující dny zažiji, si nechám hluboko v srdci,vážím si našeho vztahu dostatečně na to, aby to všechno zůstalo jenom mezi námi..ale, po tomhle víkendu zřejmě nic nebude jako bylo. Protože jsem se rozhodla, že já už nemůžu udělat nic. Nic víc pro záchranu našeho vztahu.Který on navíc asi už ani nechce. Už to musí být on. A přesně ve chvíli, kdy se tak rozhodnu a chovám se spíš jako kamarádka než jako přítelkyně, se začne on chovat se zájmem. Po tomhle víkendu mi zůstane zjizvené srdce, vyschlé oči od pláče,jizvičky od akné, které se mi objevilo z tolika prožitých emocí..a vzpomínky, které hřejí i bolí zároveň. Tenhle víkend ve mně zůstane hodně dlouho, protože víc bolel, než udělal radost. Slyšela jsem věci, které si nikdo na světě nepřeje slyšet a zažila věci, které si nikdo na světě nepřeje zažít. Ale potom jsem prožila věci,které naopak alespoň jednou v životě chce zažít úplně každý. Chvíle, kdy takové to spojení mezi partnery až nahání strach, jak je dokonalé.Zkrátka a dobře-příští pondělí přistanu v Praze.Konečně ucítím ty pravé Vánoce, o které jsem přišla. V tom mi Španělsko hodně vadí. Ale jinak leden-říjen-super země k žití. Francie byla jiná, je tam zima, a ještě k tomu Strasbourg jako hlavní město Vánoce..to se špatně porovnáná a Španělsko nikdy nemůže zvítězit.Možná, že letos se ve mně zabil duch Vánoc, takové to těšení a pečení a vyvbírání dárečků..je mi z toho divně. Ale zase..všechno zlé je na něco dobré.
Žádné komentáře:
Okomentovat