Už mě nic nebaví. Ani vstávat ne. Protože vím, že Eva vstává každý den a každý den je se mnou v kuchyni. Nejde o to, že by mi nějak vadila,ale o to, že vidím, jak jsem nepotřebná. Vstanu, připravím snídani a Eva vstává chvíli po mně a jde připravovat vaječnou omeletu se šunkou...Přemýšlím, co budu dělat...když jsem o víkendu čekala na Daniho, v obchodu Sfera se mi líbily nějaké věci, které jsem ale ve čtvrti Goya nemohla najít. Ale dneska jít nemůžu..včera jsem se nakonec nesprchovala, a chci si dát dneska v klidu sprchu, umýt si vlasy...prostě jsem si zvykla úterý a pátek a to nic nezmění.Diego zůstane se mnou doma a já se prostě jen tak nemůžu zavřít do sprchy..takže si čistím zuby, stelu postel a trochu uklízím pokoj, čímž si krátím čekání na Evu. Pak zalézám do sprchy, hodiny ukazují 10.00. Vylézám po dlouhé době, kdy si sice užívám trochu klidu, ale zároveň ne tak docela, protože Diego i Eva jsou doma a já musím čekat v koupelně, než na mě zaschne krém. Že bych si jen tak přeběhla do pokoje, tak to neexistuje. Když vylezu, Eva mi oznámí takovou novinku..že prý dnes kluci budou obědvat u Pedrových rodičů. Mě asi klepne!Takže znovu!!Bože. Je 10.40. Přemýšlím, co tedy s těmi vlasy..Eva bere Diega k holiči..tak to mám příležitost. Vletím do koupelny, a snažím se co nejrychleji si umýt vlasy. Bohužel je mám zamotané, a začínám být dost nervní, takže si jich strašně vytrhám. Jen umyji vanu, ve dveřích opět stojí Eva a Diego. Začíná mi už vážně šíbat.Zkrátka mám pocit, že tu prostě vadím.Když si foukám vlasy v druhé koupelně, aby měla Eva klid na koupání Diega, dozvím se, že se musím přesunout, protože v té první má ona věci a musí pro ně chodit. Mezitím se mi nezapomene zmínit, že včera jsem hodně usnula a děti nemohly spát. No, zkrátka,to už je hardcore. Přemýšlím, že tedy vyrazím na Sol, když si tak uvědomím, že tenhle den, kdy děti jedí u prarodičů, taky už nemusí nastat. Ve 12.20 vyletím z domu, běžím na metro a potom na příměstský vlak a jedu směr Fuenlabrada.Chci už rozházet životopisy. Což je sice úžasný nápad, ale jinak průšvih, protože je nemám vytištěné. No, což je to fuk. Důležitější je dostavit se. Netuším, jak se ty jazykovky jmenují, jenom kde jsou...v 13.50 vystupuji blízko domu, kde bydlí Dani. První jazykovka se vyřeší velmi rychle, hodiny pro veřejnost jsou od 17, druhá se vyřeší ještě rychleji..hodiny též 17.00-20.00. Je překrásný den. Nádherný. Odhazuji i šátek i kabát, protože prosím pěkně 3.prosince teploměr ukazuje 14 stupňů.Přilížím se ke škole, kde učí Dani a pošlu mu fotku. Reaguje téměř okamžitě. I když plán s jazykovkami nevyšel, svého výletu nelituji ani náhodou. Cestou jsem šla kolem parku, s výhledem na pole, stromy,a jiný park...a nelituji ani vteřiny, že ten úžasný den netrávím v centrálním Madridu. Dani píše, ať na něj počkám. Koupila jsem mu u nás v pekárně malý croissant, a těším se, až mu ho dám. V duši se mi rozlije klid a pohoda, a nemůžu se přestat usmívat jako totální idiot.Přemýšlím že každoúterní smůla se snad už ukončila s tím, že jazykovky měly zavřeno. Když vidím Daniho, představuji si všechny ty chtivé kolegyně a docela živě si dokážu představit, jak se musí snažit. Jak se tak ke mně blíží, nemůžu snad ani uvěřit,že tenhle chlap je můj. Strašně mu to sluší a když mě sevře v náručí, nic jiného mě už nezajímá. Jsme spolu až do 14.50, kdy musí jít. Já pak jdu na metro a nakonec zase zpět na příměstský vlak a jedu domů. Tohle bylo jednoznačně nejlepší využití volného dne, kterému se nic nevyrovná. Obchody na Sol můžou počkat. A taky počkají. Tohle ne. Jedu šťastná jako blecha domů,a čtu krásné smsky od Daniho. Přemýšlím, ale že je úterý..takže co se jako může stát?Tenhle den mě opravdu děsí.Domů přijdu v 16.05, dám si kávičku a udělám si sendvič, neboť mi dojde, že jsem dnes jaksi nic nejedla.Na cestu jsem si koupila nějaké pečivo plněné sýrem,které bylo ovšem tak odporné, že jenom na to pomyslím,už je mi zle. Trochu se zapovídám s Juanou a už zase jdu. Jak vánoční stromeček. Nesu věci na plavání pro Pabla i pro Javiera. Před školou stojí Eva, která čeká na Diega, který byl evidentně odpoledne ve škole.S Danim jsme se domluvili, že když jsme se tedy viděli odpoledne, večer už nepřijedu.Trochu jsem se bránila,ale..nakonec jsem ráda. Půjdu spát jako normální člověk.Čekám na Pabla, a ten nikde. Už začínám panikařit (je úterý, může se stát cokoliv:-)ale Eva ho přivádí. Má rozseklé čelo. (jasně, je úterý!!!!)Veze ho k doktorovi a já mám tedy na starosti Javiera. Jsem v knihovně a až do půl sedmé s ním sedím a vymýšlím, čím zábavným z inglés bych ho asi tak mohla zaujmout. Pak se přesunu na sedadla blízko bazénu a věnuji se svým věcem. Jo, šla jsem spát pozdě,ale tohle?Jsem tak unavená, že mi uschnout čočky v očích. A pak mi to dojde-sundávat kabát bylo OK,ale bez šátku jsem chodit neměla.Ne, prosím!Nechci být nemocná,když mi tu zbývá jen tak málo dní!Navíc pátek je volno,což taky může znamenat že rodinka se ve čtvrtek odpoledne zapakuje a co já?Budu tři dny trávit v posteli?Začíná mě škrábat v krku. Sakra!!Mám volno,ale nevím co bych dělala, tak sedím na bazénu dokud Javier nedoplave.Kolem 19.40 jedeme všichni domů a já si hraju s Diegem, který má srandovní vlasy,takže je vidět jak pěkně má odstáté uši a do toho mu včera vypadl zub,takže radost pohledět. Šla bych spát,ale Eva teprve chystá večeři. Ta se podává ve 21.40. Nežinýruji se a zajídám ještě skvostným jogurtem. Prohlížím se v zrcadle. Kalhoty, které jsem kdysi zakoupila, a čekala, že třeba někdy...náhodou...do nich shodím, jsou mi jako tepláky.To samé se mi stalo pokaždé, když jsem byla u Daniho.Důvod je jasný-ve Španělsku se jí pravé jídlo, stejně jako ve Francii, i když jsem teď Francii trochu urazila,tam přeci jen je jídlo ještě lepší a Francouzi by se k smrti urazili. Taková drzost vůbec porovnávat jejich jídlo s nějakým jiným!Každopádně v Čechách se do všeho přidává mouka, ale do všeho..tady do ničeho. Vše se připravuje doma, Španělé už mají jistou obsesi, toho jsem si tedy všimla...hodně mých známých nechce chodit jíst do restaurací ze strachu z toho, ž vlastně nikdo neví, co jídlo obsahuje..každopádně budu doma mi z jídla budou strašně, enormně chyběj rajčata.Jsem na nich závislá. Nevím, co mi tu hráblo,ale jím je na kila.Pak uklidíme kuchyni a já se od 22.15 snažím věnovat svým věcem, trochu učení, trochu četbě a kolem 23.15 usínám s tím, že si s Danim ještě zavoláme. Tak dobrou noc.
Žádné komentáře:
Okomentovat