Jojo, snaha byla.Budík v 7.20.Ale nebyla jsem ani tak unavená jako jsem spíš nemohla najít důvod.Důvod proč vstát tak brzy.Vzbudila jsem se už v 7 hodin ráno, tak nějak podvědomě..a viděla jsem, že žádný hovor se v noci nekonal.Tak spím dál.Chápu, že teď před Vánoci toho má Dani hodně,ale prostě je mi smutno.Už dva dny jsme spolu nemluvili. Chápu, že některé páry si jen tak zavolají že vše OK dvakrát do týdne,ale my jsme si vždycky volali každý den i několik hodin. Vstanu, jdu nadělat snídaně a uvědomím si, že už jenom zítra a konec!Je to úlevné zjišťění. Ti dva velcí jsou už naprosto k nesnesení.Eva už dokonce ani po mně nechce ani inglés.Ráno je trocu bláznivé,ale co. Děti vstanou až v 8.50,takže je to blázinec, ale zase na druhou stranu..aspoň mám klid.Potom uklidím kuchyň a v 9.20 jdou pryč. Letím si vyčistit zuby a dát se trochu do pořádku a chci jít ven. Eva se podivuje.Že jdu ven. Prý myslela, že budu doma, a že tedy vyzvednu nějaký balíček, co jí má přijít.Tss!Ještě včera mi tvrdila,jak si mám hledat po ránu práci. Tak já fakt nevím. Když vypadám trochu k světu, asi v 10.20 jdu na bus. Mám snahu si v automatu koupit lístek,to jsem už zkoušela včera,ale...prostě je ten automat rozbitý.Tak jdu na bus,kupuji drahý jednorázový lístek a vystupuji ve čtvrti Goya.Je to má oblíbená.A dost možná,že jsem tady už naposled. Jdu do Corte Inglés, kde se dívám na kosmetiku,ale potom jdu přes ulici do Corte Inglés,kde mají knihy. Sjedu dolů, kde je oddíl papírnictví a vybírám nějaké dárky.Vyberu přáníčka, jedno opět pro Dana, ačkoliv už jedno dostal a když vyjdu, zářím jako vánoční stromeček, protože jsem koupila nechutně drahé dárky, a už si představuji, jak si je ten dotyčný člověk rozbaluje. No co no, sobě jsem tady moc radosti neudělala, tak jí alespoň udělám někomu jinému. Najednou čas plynej jako zběsilý. Musím ho hlídat...zaběhnu ještě do obchodu SFERA, ale nic pěkného tam nenajdu. Nebo najdu,ale pěkné a drahé zatímco já hledám pěkné a levné:-)Pak už jdu zase na autobus a mám v očích slzy. Vidím jako dnes, jak jsem tu poprvé byla s Evou,jak jsem si psala s Danim a tak podobně.Jako dnes.A přitom je to tolik měsíců.Včera jsem počítala, že pojedu domů po 14 týdnech. PO 14 TÝDNECH!!Dost síla.Včera jsem četla nějaké svoje staré příspěvky ze září a tedy..docela se obdivuji, že jsem to vydržela. Tolik smutku a sebezapření..děs:-(Tak si tak sedím v bu sea přemýšlím, jestli se něco za ty měsíce změnilo. Nic. Vůbec nic.Diplomky stojí, nemám ani čárku, zkoušky ...taky skoro nic.Učila jsem se slovy několik odpolední.A náš vztah se nezlepšil.Nebo ano, zlepšil, ale ne tak rychle, jak bych chtěla. Umím výborně španělsky.Ale zkoušky dělám italsky, tak nevím, no.:-/Vystupuji, čas 12.30. Jako včera. Brzy jít do školy,ale pozdě na to, dát si oběd. Skočím pro bagety a jdu domů. Stůl jsem připravila, než jsem šla,takže jen nakrájím bagety a jdu do školy.Kluci dneska už ani nemluví. Je to takové zvláštní všechno.Když přijdeme domů, Eva už tam je, a dělá bramobry.Obědváme ve 14 a já do té doby zase sním, na co přijdu.A pak se mrtvolně odvalím od stolu. A mám to. Já byla poslední dny tak fit, tak čilá..protože jsem jedla správně!A teď jím špatně.Oběd ve 14.00 je pro mě strašně pozdě. Ale strašně. Šíleně mě to vyčerpá. Když jsem jedla ve 12.00 kolem 15.15 jsem už měla svačinku a včera jsem neměla hlad celý večer a jedla jsem jenom nějaké malé hlouposti. Děs. Tak já ještě před příjezdem domů přiberu?Ne to neee:-((Ulidíme kuchyň, kluci se dívají na telku a kolem 14.45 je chce odvézt Eva. Dnes večer jsme měli být doma,ale Eva mi oznámila,že nechce, abychom šli po škole domů, protože by kluci jenom koukali na televizi a nic nedělali, takže chce, aby šli plavat. Takže to mám tak do 19.45. A pak ještě musím jít domů a vzít jejich tašky z plavání, vyndat prádlo, vyprat ho a rozebrat. Chvilku to vypadalo, že bude volný večer a stejně nebude.Pochybuji, že se poženu někam na Puerta del Sol nebo tak něco. Možná znovu Goya, tentokrát večer..ani nevím.Ach jo. Za Danim to nestihnu a zítra taky nemůžu. Ach jo. Mám chuť se na táhnout,dosloval umírám,ale Juana uklízí a doma je už Eva a já se dost stydím. Nakonec přivřu dveře a na chvilku si zdřímnu.Tedy chvilku-10 minut.Pak vstanu, užiji si asi jednoho z posledních kafíček, přikousnu sladké pečivo, co jsem si koupila ráno...a zjišťuji, že jsem od víkendu přibrala.A je mi jasné proč. Obědvat ve 14 není pro mě. Když obědvám ve 12.00 jsem pak čilá, mám hodně energie a vůbec,ale vůbec nepotřebuji spát.Takhle sním co kde letí a pak ještě oběd.No, pak se zapovídám s Juanou a je mi nějak smutno.Dneska ráno jsem byla šťastná,ale teď už jsem zase smutná.Včera jsem četla nějaké příspěvky z mého starého blogu (strasbourgerasmus.blogspot.com)a jsou tam samé příspěvky jak jsem šťastná,nebo jak se zalykám štěstím. Až si začnu závidět!Jo!Sama sobě.Kde ten život je?A hlavně, kde jsou ty časy, kdy jsem za Vánoce dala 300 euro a nikde mi nechyběly?Dneska jsem utratila pro mě ranec, ale v porovnání s tímto jenom zlomek. Přemýšlím..že jsem možná platitla mnohem víc než jsem měla?!Tak pozor!!Vylovím účtenku a jdou na mě mdloby. Jeden dárek měl být za 25 euro, už tak jsem to zvažovala a na účtence vidím 35!!!Bože!!Co to je?Je mi zle.Přešla mě radost.Ptám se Evy a říká mi, že ještě dnes se tam musím vrátit, ať to ověří. Říká mi, že prostě se to někdy stane, že na regálu je jiná cena než ve skutečnosti,ale že to musím dojít zjistit.Třeba jsem se jenom přehlídla,ale je třeba to vědět.Tak príma!Automat na lístky je rozbitý, takže ještě jeden výlet za tři eura!Ráno taky tři, takže síla. Ono jako..poslední dny lituju, že jsem ty ostatní dny probrečela nebo prospala,ale zaplať pán Bůh za to!!!Neměla bych teď ani euro!Ale ani jediné!Šetřila jsem si všechno. Co se dalo, jsem brala doma. Tedy brala. Myslím sladkosti, ledový čaj a takové ty zbytečnosti co si občas člověk rád dopřeje..tak toho jsem se vzdala. Když byly doma, fajn, když ne..bohužel.Za svoje osobní věci jsem dala zlomeček, jen to co došlo-tělové mléko,sprchový gel, pasta.Nic víc. NIC VÍC!!!Občas jsem zhřešila aviváží, protože ta jejich se mi nelíbila. Ale žádné radosti, jako jsem občas dělala doma-kniha, rtěnka..jsou to zbytečnosti,to je fakt. A pak jsem kupovala jízdenky. Teď už bych potřebovala zase ten lístek na 10 jízd.Už jsem ho chtěla včera, ale nejde to koupit.Teď přemýšlím,jestli ho vůbec projedu?!No,ale zase..on se vyplatí. Stejně jako se vyplatí lístek na 10 jízd na příměstský vlak, jenže najednou stojí 17,90 což je pro mě ranec a udělala jsem to tuším jenom jednou. Raději si kupuji jednotlivý za 2, 50 takže krát deset je to prodělek šílený..jenomže jak se to drolí po eurech, tak to tak nebolí. Dnes je tedy potřeba se zdržet v bazénu celou dobu nakonec.Během odpoledne se verze dnešního večera storkát mění,ale nakonec po kafíčku beru tašky na plavání, a jdu do školy. V pět počkám na kluky a jdeme do knihovny.Pablo naštěstí nemá žádné úkoly,takže žádné nervy...a zase se zapovídám s tím pánem z dětského koutku, který si vezme můj mobil s tím, že ho nějaké rodiny prosily o číslo na au-pair. Tak že by něco vyšlo tady??To by bylo super. Javier jde plavat v 18.30 a já pomůžu Diegovi ve stejný čas převléknout se a jde plavat. Z vody vylezou až v 19.30 takže času mám dost. Jdu naposledy do kavárny (no, trochu nadnesené)a dám si kávu.Včera a předevčírem, a vlastně i o víkendu jsem byla smířená s tím, že náš vztah asi pokračovat nebude.A svým způsobem jsem pocítila úlevu. že jsem volná. Že můžu jet třeba do Argentiny, nebo kam chci a nikdo na mě nečeká. Jenomže za pět minut mi z toho zase bylo zle. A dnes celý den si tak říkám..no, tak jo, tak třeba seženu letenky do Chile a navštívím mojí kamarádku, nebo kdesi cosi,ale co??Co potom??V kavárně na mě padne šílený splín. Tečou mi slzy. Když jsem jela domů v listopadu, byla jsem šťastná. Opravdu šťastná. Těšila jsem se. Strašně. S Danim se to urovnalo, a celý týden se držel a já si tak užila nádherný čas doma.Jenomže teď mám strach. Jedu domů. Zpáteční cesta.A co dál???Bojím se Vánoc.Jo, bojím. Není to jenom čas vanilky, skořice, sněhových vloček a dárečků, ale taky bilancování, vzpomínání, lamentování nad tím, co mohlo být a nebylo, co jsme mohli mít kdyby tenkrát onehdá...mám strach. Já mám strach.Já????!!!Vždyť já ho nikdy neměla.Navíc..jedna léčitelka mě kdysi upozornila, že antikoncepce dělá z žen muže. Tedy-zjistilo se, že údajně ve vedoucích pozicích, tam, kde je potřeba mít tvrdé lokty a tak podobně, všechny tyto ženy berou antikoncepci. Ženy, které ji neberou, jsou údajně víc ženské-cvičí s nimi hormony, víc pláčou, víc prožívají. Já ji vysadila před rokem.A ta dobrá žena mi řekla:"No, teď se sebou nějaký čas nevydržíte". A sakra že měla pravdu!Jednu hodinu záchvat radosti, že se zalykám, div že se neudusím, a druhou hodinu propadám v pláč, ale přímo hysterický.Jednu hodinu si říkám, jak je dobře, když se rozejdeme, že pojedu do Francie,třeba do Švédska(sever mě docela zajímá)a pak Bůh ví kam..a za hodinu si prohlížím naše fotky a slzím. Jednu hodinu chci žít v Čechách, chodit s mamkou na kafe, vracet se domů, chodit ven s naším psem, a za hodinu nechci pryč od Daniho. Přemýšlím, že mám strašně známých, kteří domů nejezdí vůbec...ale je prostě jiné žít sice daleko od domova,ale pořád v ČR, než úplně venku. Dnes zrovna na Seznam.cz vyšel článek, že hodně Čechů se odstěhovalo do zahraničí..tak nevím.Já jsem se vždycky viděla v cizině,celý život jsem o tom žila,ale je to opravdu to, co chci??Doma je doma. Doma je tam, kde žije moje rodina.Co jsme to za generaci?Moji rodiče v mém věku už měli pětiletou Moničku a mojí sestřičku na cestě!A já nevím co se životem. Smála jsem kdysi svojí kamarádce, která mi říkala, že má zhruba od dvaceti krizi středního věku. Ivet!!!Již ji mám taky!!Nejsi v tom sama!!!Ze zamyšlení mě vytrhne čas.Je potřeba jít posbírat děti. Rozloučím se s pánem z dětského koutku, posbírám oblečení a jdu.Dojdu do šatny. Bazén je prázdný.Divné.Diego nikde.Začíná se mi svírat hrdlo.Diegovy věci nikde.Bože!Někdo mi ukradl dítě!Jdu nahoru za Pablem,a ten mi vypráví,že Diega vyzvedl z bazénu dědeček.Uf, tak to byla trochu síla,netušila jsem, že přijedou už teď.Počkáme docela dlouho, a kolem 19.50 jsme všichni.Dědeček mi nabízí, že mě hodí domů, což se mi dost hodí.Musím totiž domů donést tašky z plavání a tašku z fotbalu Pabla.Trochu mě překvapí,nebo potěší, trochu zvráceně,s jakým irespektem (mimochodem,tohle slovo existuje v češtině???)jednají s dědou.Je mi z toho úzko. Naskáčeme do auta a jedeme, rodiče Pedra bydlí kousek od nás,takže pohoda, vyhazují mě při cestě.Jdu domů. Je 20.05. Co s načatým večerem??Vyndám věci z plavání, a kolem 20.30 se rozhoduji,že pojedu do čtvrti Goya.Musím vyřešit tu záhadu s dárkem.Cestou poslouchám koledy na jednom rádiu, kde si jde zvolit pouze kanál s koledami a jsem šťastná. Jediné, z čeho tedy opravdu šťastná nejsem,jsou peníze za lístky.U nás ve stanici Estrella je pořád ten automat rozbitý.Sakra, už dávno jsem to mohla mít.Takhle projezdím mailant.Vystoupím po dlouhém čekání na bus a po docela daleké cestě busem..dnes je všechno pomalé a první, co udělám, je, že se jdu podívat na světýlka rozsvícená všude v ulicích. Zacházím do Corte Inglés a jdu se podívat, jak je to tedy s tím dárkem. A tam se o mě pokouší mrákoty..dárek, který jsem koupila já, je přesunut úplně někam jinam a stojí bohužel nechutné peníze.Takže nic.Když vyjdu z Corte, chci si koupit knihu, ale Casa del Libro je už zavřená.Tak nic. Naposledy si udělám fotky, porozhlédnu se, zhluboka vdechnu místní vzduch a jdu na bus.Domů přijedu chvilku po desáté a užívám krásného klidu. Mám hlad. Chvíli se zabývám myšlenkou jít spát hlady,ale nakonec to zavrhnu.Pěkně si udělám volské oko, ohřeju párek, a ohřeju vynikající bramborovou tortillu. No, to by bylo. Je 22.45. Opravdu príma hody. U toho koukám na televizi a jsem v klídku.Přemýšlím....doma budu ráda, budu prostě doma, budu tam mít rodinu, všechny své věci,ale když se rozhodnu,těžko se půjdu projít do velkého obchodního centra.Nevím, co na té vesnici budu tak dlouho dělat.Doufala jsem, že si domů přivezu hodně peněz, ale poslední dobou se mi kutálí a to dost značně.Jsem rozčílená.Doma budu bez práce a bez peněz. Kolem jedenácté se snažím dovolat Danimu,ale asi už spí. No, aspoň jdu taky. Kolem 0.30 slyším klapnout dveře, to jak se vrací rodiče a spím dál.Tak dobroooooou.
Žádné komentáře:
Okomentovat