Natáhnout budík na 6.40 byl opravdu odvážný počin.Několikrát ho posunu a nakonec vylezu v
8.45. Jdu připravit snídaně,ale hlavně tu svojí. Pak stihnu uklidit pokoj,udělat z postele gauč. Pak už přichází Eva,a jde pustit pračku. Chvíli se zdrží u děti, takže já zatím tu chvilku využiji a jdu si vyčistit zuby. Ráno je klidné, nikoho už nic nevzrušuje a dokonce se nebude konat ani žádná inglés dneska.Takže klid. Byt všichni opustí v 9.20 a já se jdu vypravit. Mám dnes namířeno do centra. Musím uznat, že je mi líto, že tolik rán jsem prospala nebo probrečela.Jenomže asi takhle...i když jsem se moc neučila, nebo nepsala věci do školy, výčitky mě nenechaly jít. Přijet sem "jen tak", s ukončenou univerzitou, bylo by to o něčem jiném. Mám teď plnou hlavu povinností a je mi vůbec tak nějak úzko. A neméně podstatný fakt-je to dost drahé. Jet do centra a zpět zkrátka něco stojí, není to vůbec tak, že bych tam mohla jít pěšky.Nicméně tyhle poslední dny hodlám opravdu tak nějak využít na max.Trochu se upravím a kolem 10.15 mířím na metro a dál až do Argüelles. Zabere mi to trochu času,ale nelituji. Je to živá čtvrť plná energie. Vylezu z metra a jdu hledat jazykovou školu Enforex, to už je nějaké jméno..a jdu se zeptat, jak nabírají lektory. Bohužel ředitelka není přítomná, takže mluvím s nějakou slečnou, která se odněkud vyloupne..a dává mi alespoň kontakt na ředitelku. Jdu zpět. Bezva. Tak jsem se projela kvůli 12 minutám. No nic. Míjela jsem velký Corte Inglés, takže tam se na chvíli zastavím a snažím se načerpat trochu nějaké Vánoce.Kolem 11.45 se vydávám metrem domů. Je takový divný čas..12.20. Doma toho moc neudělám a zároveň pro kluky jít nemžu, na to je moc brzy.No, nakonec jdu domů.Připravím stůl a mezitím sním, co mi pod ruku přijde. Doma je Eva a její kamarádka Lara, takže si nemůžu dát oběd. Kdyby tu nebyly, slupla bych oběd.Takhle ale nemůžu a musím odejít včas. Když vylezu z domu, Eva mi volá, že pro kluky dojede autem, že něco musí zařídit. Tak já nevím. Nejsem už blázen?Dojdu koupit bagety a jdu domů. Eva přijede v 13.20 a jdeme ohřát oběd. Přecpu se šíleně,protože jsem před tím snědla kde co. Pak uklízíme kuchyň a ve dvou končíme ve 14.20. Proč se tedy zlobila, když jsem tu byla dva měsíce sama a končila jsem kolem 14.15?Vždyť se to ani dřív nedá!:-/Přeberu prádlo, které bude potřeba vybrat a jdu už pomoct klukům, aby se oblékli a vyrážíme. Když přijdu, jsem zralá na pořádný spánek. Včera jsem opravdu hluboce usnula v metru a vylítla jsem těsně před tím, než se zavřely dveře, a pak jsem doma mlela už vážně z posledního,ale šla jsem spát až v 1.15, takže mám dost.Když vybalím postel, přijde Juana, že se jí zdá že je podlaha špinavá,takže nic. Takže to zase sbalím, držím se stolu, abych sebou nesekla a předstírám, že nejsem unavená. Postel otevřu až v 16.00 a v 16.15 už zase vstávám, protože mám tak děsivě zacpaný nos, že jsem stejně nespala.Pak se snažím rozeslat nějaké životopisy mám hodně volna, protože prostřední Pablo dnes nejde plavat a tím se vyřeší mnoho, takže Eva jede autem pro kluky, nabere je všechny,nejstaršího odveze na kytaru, zbylé dva mi přiveze a pak se zase pro toho nejstaršího vrátí. Slušný blázinec.Kdyby šel Pablo plavat, sedím ještě navíc v bazénu. Dnes se ve mně mísí divné pocity. Když jsem jela domů v listopadu, měla jsem šílenou ,strašnou, dětskou radost.Z toho že jedu po tak dlouhé době domů.Teď je to jiné. Teď mám radost taky,ale taky mám strach, protože nemám ještě žádné dárky, nemám skoro peníze a úplně nejhorší je to, že nevím, co bude. Jestli se někdy vrátím,jestli uvidím Daniho, jestli to vydržíme, když už teď to skřípe, jestli najdu novou rodinu, nebo normální práci..těch otázek je moc. Musím udělat zkoušky v lednu, napsat dvě diplomky, udělat státnice v červnu. Rozloučit se s univerzitou. Kdo by to řekl?Já myslela, že budu studovat celý život. Moc mě to bavilo. Ale chci pracovat, nemít žádné peníze není legrace.Ale hlavně...mně studium chybí,ale třeba bych mohla něco najít tady.Z myšlenek mě vytrhne Eva, která jde pro děti a já tak odstuším možná poslední příležitost, kdy zůstanu s Juanou sama. Kdysi se jí strašně líbily moje náušnice a já jsem jí chtěla dát nějaký dárek, takže jsem jí koupila podobné. I řetízek. A chci jí to dát.Zrovna něco vaří,tak jí doslova odtrhnu od sporáku a jdu jí to dát. Eva zdobila odpoledne stromeček,tak to máme i s atmosférou. Kouká na to beze slov. A pak jí vytrysknou slzy. Říká mi, že je to její první vánoční dárek, který dostala tady ve Španělsku mimo svoji rodinu. Obejme mě, div mě nerozmačká a strašně mi děkuje. A já se usmívám jako blázen, protože radost, kterou někomu způsobíte, je mnohem cennější než ta, kterou někdo způsobí vám. Teď tedy mluvím o dárcích. Je mi hezky na duši. Chtěla jsem vzít nějaké dárky, nějaké maličkosti i klukům,ale nezbyly mi peníze. Jako v Čechách. No,a nakonec toho nelituji. S Juanou se potom zapovídáme, ukazuji jí fotky mojí rodiny a potom smskujem s Danim a rozhodujeme se, že se dnes neuvidíme.Já mu nabízím, že přijedu,ale někde v koutku duše doufám,že to nevyjde.Je to špatné?Kdyby mi řekl,že ano,jela bych hned.Ale jsem strašně,strašně vyčerpaná.Představa dvouhodinové zpáteční cesty mě neláká.A navíc,co si budeme povídat..zásoby financí se značně tenčí. Potřebuji koupit nějaké dárky!Přemýšlím, že se vydám do čtvrti Goya.Ještě jsem to tam potmě neviděla.A zdá se, že tam umístili hodně světýlek. Mám velké cukání.Druhá část mého já křičí ať nikam nechodím.Mám tak málo času!Zítra asi budu celé odpoledne s dětmi,pátek taky a pak už jenom víkend!Doma budu litovat, že jsem tenkrát nešla.No,ale nejdu.Navíc si představím cenu za zpáteční lístek a je mi zle.Zůstávám doma, Diego si hraje s mým telefonem,koukáme na pohádky a na blikající stromeček a musím uznat, že Vánoce ve společnosti dětí mají opravdu zvláštní kouzlo.Pak se jdu navečeřet a rozhodnu se, že tedy večer využiji k napsání dvou dopisů (ano, těch, které je potřeba napsat již několik měsíců)a k nalezení nějaké práce.Samozřejmě,prokrastinace!!!Když má člověk čas, neudělá nic!Že já hloupá nešla na světýlka na Goyu. Pak přemýšlím, že vylezu alespoň do Al Campa,ale ne. Sedím doma.Ono mi to jako prospěje,strašně špatně dýchám a bolí mě hlava,a taky to prospěje mojí peněžence.Ale když vidím 22.30 a nemám napsaný ani jeden dopis, je mi fakt mizerně.Ne že bych vyloženě zahálela,volala jsem, rozesílala životopisy, ale tyhle dopisy se musí napsat do konce tohoto týdne a to bezpodmínečně!!!Pak si jdu vyčistit zuby,a odlíčit.Děti už spí..je klid.Eva odešla na nějaké posezení se svými kamarádkami a Pedro pořád není doma.Jsem sama doma,ale velký rozdíl oproti minulosti je, že Eva odejde,když kluci už téměř spí.A je to změna velmi příjemná.Ještě chvíli píšu nějaké věci, a pak usínám, ale až kolem 0.30. Ach jo.
Žádné komentáře:
Okomentovat