Tak jo.Poslední. den.Je to vůbec možné??3 a půl měsíce.Uteklo to jako voda.Kdo ví, co se dnes bude dít v noci....líbilo by se mi být někde s Danim,takže možná, že jsem tady už spala třeba naposledy??Dnes se máme vidět s Danim a zároveň by se mi líbilo vidět moji kamarádku Báru...to jsem zvědavá, jak to všechno stihnu.Dnes se hrabu z postele docela normálně..v 8.20. Nasnídám se sama, sláva...a za chvíli už slyším děti.Snídat naštěstí nechtějí, jen nejstarší Javier a malý Diego se dívají na televizi. Jsem ráda,že jsem to vše stihla,protože opravdu nerada se míchám do kuchyně,když jsou tam všichni.Přemýšlím, že by se asi nanejvýš hodilo, povečeřet s rodinou, když je to můj poslední den.Ale zároveň netuším, jak to udělat-chci být s Danim až do poslední chvíle.Nejraději bych si vybrala nějaký hotel,abych s ním mohla být i ráno,ale to asi neklapne.V 9.20 mu pošlu zprávu, kdy se tedy uvidíme a je mi jasné, že to bude pozdě.Kolem 14 třeba.Což je děs,když má člověk celý den volný.Ale na druhou stranu..tady prostě ten čas plyne nějak jinak.Já totiž jsem také málokdy připravena vyjít před 14. hodinou.Do toho si ještě píšu s Bárou,že bychom se mohly chvíli vidět.Nakonec máme tedy s Bárou sraz ve 13.00 na stanici Méndez Álvaro.Přemýšlím, kolik a kde zase budu platit za nějaké jídlo, takže je potřeba se najíst doma.Jdu si sbalit kufr.Ne celý,ale chci pobalit většinu věcí. Kdo ví zda přijdu dneska v noci,zítra ráno nebo kdy vlastně.A je potřeba toho mít většinu hotovou.Tisíckrát kontroluji skříň a zdá se, že už tam vážně nic není.Věci, které budu potřebovat ještě zítra, si nechám na stole a zdá se, že zkrátka vážně jedu domů!Nevím jestli se radovat nebo co mám vlastně cítit.V lednici najdu zbytek čočky Bůh ví odkdy, vezmu jí ale zavděk a naobědvám se.Jsem nalíčená, všechno hotové, kufr sbalený..a rodinka odchází.Jdou jíst k Pedrovým rodičům.S sebou si tedy naberu malý džus a banán a jdu z domu.Hmmm...možná tudy jdu úplně naposledy...jdu na metro Estrella,odkud s jedním přestupem dojedu na Méndez Álvaro.Trochu se zpožděním,ale dobře.Bára už tam na mě čeká a je tak hodná, že mi půjčuje svůj lístek na příměstské vlaky, takže já neplatím nic.Mám strach, že budeme hodně čekat, protože je neděle,ale máme štěstí.Bára potřebuje natočit nějaké video k nějaké přihlášce,takže toho využijeme.Ráno byla na letišti vyprovodit kamarádku, takže jsem měla štěstí, že jsem ji měla takhle blízko.Vystupujeme po 25ti minutách jízdy a jedeme ještě pár zastávek metrem, a vystupujeme kousek od domu, kde bydlí Dani.Mám z toho takový divný pocit,je to můj poslední den!Sejdeme kus k místu, kde je vidět jen na pole a lesy. Je nádherné odpoledne, 16 stupňů.Smějeme se a fotíme se spolu,natáčíme videa. Dani píše, že kolem 15 se bude snažit vyjít z domu.Když se po krátké chvíli rozloučím s Bárou, jdu přímo k Daniho domu. A zrovna z jednoho vchodu vychází jedna paní. A jsem tam.Chci mu dát do kaslíku jeden dárek.A najednou jako když mě zmrazí...a nadálku uvidím jeho sestru s ještě někým..odtuším, že jeho matkou.Představa, že bych vešla jen o pět minut dřív,a šla propašovat tu věc do kaslíku a ony mě viděly, mě docela dost děsí.V 15.10 vychází Dani.Je nějak..odtažitý nebo jak to říct.Po všem tom čase vím, že když se tváří téměř až naštvaně, nebo vypadá arogantně,jsou to právě chvíle,kdy zažívá nějaké vnitřní boje nebo strachy.Je mi jasné, že ten můj zítřejší odjezd pokládá hodně otázek, na které se nikomu nechce odpovídat. Sejdeme kolem domu dolů a vydáváme se na dlouhou procházku, která je nádherná.Jdeme těsně vedle podle, v dálce je vidět les, svítí sluníčko a je opravdu nádherný den.Oba jsme spíš ale zamlklí, a i když jsme fyzicky spolu, každý jsme ponořen do svého světa.Konverzujeme o nedůležitých věcech a do hlubší debaty se nikomu z nás nechce.Dojdeme až na konec stezky, pak se dáme cestou mezi rodinnými domky, projdeme parkem, až se posadíme na lavičku blízko jeho domu.Mám už téměř hodinový monolog.Dani prohlašuje, že je mu zima, jestli si někde něco nedáme. Procházíme cestičkou nad parkem a docházíme k obchodnímu centru Loranca.Usadíme se v Burger Kingu, poroučím si kávu se zmrzlinou a nějaké děti stále zdraví Daniho. No jo, svět je prostě malý.V Burger Kingu mi sdělí,že osud našeho vztahu je nejistý,a že bude jednodušší pro nás pro oba ho přestat udržovat.Je mi zle a odcházíme.Před lidmi jsem se ještě držela..ale venku pláču jako blázen.Píšu Evě,že mě mrzí, že mě chtěla mít doma na večeři,ale že nepřijdu.Odepisuje že to vůbec nevadí,že s nimi jsem si užila času dost, ať se věnuju tomu, co je pro mě důležité.U Daniho domu to na mě padne ve vší síle..zjistím, že je to přesně tři a půl měsíce,co jsem takhle vyšilovala přesně na stejném místě a téměř nic se nezměnilo.Že jsem v té samé bolesti. To mě přinutí plakat ještě víc.Najednou Dani navrhne,jestli někam nezajdeme,že je opravdu šílená zima.Procházíme kus od vstupu do metra a kolem osmé hodiny zalézáme do takového baru,nebo kavárny, nebo jak to nazvat. Strašně moc se mi tam líbí. Dani kupuje pro sebe, mně čaj a i nějaké toasty. Pak se z legrace přetahujeme o můj mobil, protože jsem ho vyfotila při jídle a zůstanu sedět u něj, na jeho straně stolu.Najednou v jeho očích vidím něco co jsem tam dlouho neviděla...poslední dobou jsem tam opravdu viděla strach.Dnes tam vidím..něco vřelého, lásku, starost, něhu...bere mě za ruku.Sedíme tam dlouho, a já vím, že za všemi těmi jeho odmítavými postoji a jedovatými řečmi,které občas má, stojí jenom strach. Strach, že ho zraním. Že se něco stane. Jeho záchvaty nejistoty mě vyčerpávají,ale jeho obejmutí mi všechno vynahradí.Když vyjdeme z baru, chce, abych odjela metrem, abych se na zítřek dobře vyspala.Uteču mu druhým vchodem a tak tam tak běháme, schováváme se..a mně je skvěle.U domu to trochu pokazí moment, kdy najde v kaslíku můj dárek,ale podaří se nám to rozbít novým schováváním a naháněním kolem domu. Nemůžu se rozloučit.Jak?Na jak dlouho?Co když nenajdu pak už žádnou rodinu??Jeho sestra mě nesnáší, nemůžu být u něj, to si budu platit hotel?Kde na něj vezmu?Přijede on za mnou?Co bude??Jeho objetí je silné, a já chci aby nikdy neskončilo.Poslední pusa..a jdu.Je mi zvláštně. Naprosto naposledy absolvuji cestu metrem..na konečné zastávce linky 10 chvíli čekám a pak jdu na Circular, a dojížídm domů..je to zvláštní.Doma zastihnu ještě Pedra, i když už je docela pozdě. A naposledy v životě jdu takhle pozdě do koupelny odlíčit se a vyčistit si zuby. Už nikdy více nočního plížení!To je docela pozitivní.Vnímám poslední okamžiky, naposledy jdu proměnit gauč v postel a ještě se zachumlaná rozhlížím po pokoji, ve kterém už nikdy v životě neulehnu. Docela zvláštní pocit. Ještě si chvíli smskujeme s Danim, který chudák neudělal nic ze své práce, kterou má na zítřek.Nakonec se domlouváme, že mu zítra v 7 ráno zavolám a probudím ho. Úplně se na to těším.Až zase uslyším jeho hlas. Je to zvláštní, protože jedu domů, ale jsem strašně šťastná. Pozoruji prázdné skříně a poličky a zajíkám se štěstím. Tahle noční můra prostě končí. Poslední dobou byly vztahy s dětmi naprosto nesnesitelné. Vypozorovala jsem,že nejstarší Javier se v mé přítomnosti necítí dobře a já v jeho ještě hůř. Nesnášela jsem ho.Můj důvod proč být ve Španělsku je Dani. Ale tyhle děti tedy postrádat nebudu. To je jasné. Než si to všechno promyslím a uklidním se, je 2.15. Děs. Ráno potřebuji vstát v 6.50, probudit Daniho a hlavně se v klidu vypravit.Tak dobrou noc, úplně poslední v tomhle bytě!!!
Žádné komentáře:
Okomentovat