Budík zvoní v 7.50. Pak v 8.A tak dál až do 8.30. Pak vylezu.Dnes se o děti postarali rodiče Pedra.Nádhera.Vylezu a první co udělám, jdu si umýt vlasy. Už se na to nedá dívat. Mám v plánu tak v 10.00 odejít směr Sol. Projít to křížem krážem a zeptat se na volná místa, pokud jako nějaká jsou. Za chvíli po mně vstane Eva a šíleně se zapovídáme.Já si uklidím postel, otevřu okno, jdu si udělat snídani a pořád povídáme.Zdržím se šíleně,protože vlasy si jdu sušit v 10.15. No, tak to teda Sol nebude.Možná zítra.Nemůžu platit tolik,abych tam byla hodinu.Sakra, ty peníze mě už štvou. Eva mizí. Jdu si čistit zuby a dát se nějak do kupy.Přemýšlím, že alespoň vylezu do Al Campa.Taky ne. Děs.Uklidím si pokoj a přemýšlím, že bych si možná už měla zabalit kufr,abych věděla kolik váží.Kolem 11.45 jdu připravit stůl a jdu obědvat. Čočka. No dobře,je docela dobrá.A vida..jak jsem říkala.Najím se hodně,do sytosti,ale žádná únava se nedostaví. Žádná ospalost, žádné padání očí, nic.V 11.45 jdu pro kluky.Naposledy. Zvláštní.Posbírám je a jdeme domů. Když přijdu domů, Eva už tam je a za chvíli zvoní dědeček, který přivezl věci kluků. Za chvíli jde pryč a přijde Juana.Přijde si pro nějakou věc a jde se se mnou rozloučit.Mám v očích slzy,je to takové zvláštní.A po chvíli, asi kdyby nás bylo málo,ještě vchází Pedro.Netuším, co tu jako dělá.Dneska je trochu pošmourný den,ale alespoň si připadám jako že je už podzim. Musím ještě v 15 doprovodit děti,ale chci potom jet za Danim. Pane jo, poslední den!Ještě máme víkend,ale školní den je to opravdu poslední!Nakonec nás do školy veze Eva,já kluky doprovodím a netuším,proč jsem jako měla jít taky,protože oni do školy běží a já je skoro ani nevidím.Když vidíš že všechno je OK, na nic nečekám a běžím domů.Začíná poprchávat.No, to ještě scházelo.Vzpomenu si, jak jsme byly já mamka a sestřička jednou ve Vídni a takhle pršelo.Jdu domů, popadnu Evy deštník, cestou se zastavím v pekárně a letím na metro.Ano, automat stále rozbitý.Platím tedy lístek na informacích, euro padesát.Pak příměstský vlak.2,50. Síla.Jsem idiot.Prostě se mi tenkrát nechtělo platit 18 euro najednou, tak tady drobím 2,50 a přitom už jsem těch 18 euro dávno přeplatila. Mám štěstí, nikde nečekám a vystupuji kousek od domu, kde bydlí Dani v 16.15. Prší naprosto šíleným způsobem. Ten deštník byl původně pro něj,ale musím ho použít já, je to děs.Mám minisukni a kozačky,do kterých mi značně zatéká.Najednou se začnu stydět.Nevnucuji se příliš už??Jak bych se tvářila,kdyby na mě čekal Dani v dešti a jel kvůli tomu přes půl Madridu?Brala bych to jako projev lásky nebo jako projev slepé oddanosti?Postávám tam celá mokrá, zmrzlá, s čokoládovým pečivem a čekám 15 minut, než Dani skončí ve škole.Je pátek 13., takže možná že se nepodívá na telefon a sveze se s někým autem domů..to by se klidně mohlo stát, že. Asi bych se už mohla jenom smát.Kolem 17.40 vychází. Už na dálku se usmívá.Nemůžu tomu uvěřit.Čekala jsem, že se odměřeným hlasem zeptá, proč jsem přijela v dešti. Usmívá se víc a víc. Podávám mu deštník a on mi jen několirkát zopakuje, ať se na něj víc namáčknu,abych nezmokla. A cestou mě několikrát až skoro okřikne:Zmáčkni se víc!Jsem šťastná. A zase mě bolí koutky úst od nepolevujícího úsměvu, stejně jako minulý víkend. Dojdeme pomalu k němu domů a nevíme, kam jít.Cestou potkáváme tuny dětí, které Dani učil.Všichni ho vesele zdraví. Pak Dani vymyslí, že půjdeme do jednoho baru, nedaleko metra. No baru, není to jakože český bar, spíš taková kavárna na odpolední svačinu. Vstupujeme, a on jde objednat kávu.A pozve mě.Asi by to většina lidí brala normálně,ale u nás je to s financemi jinak a já jedu ve všem napůl. Je to prostě fér. Ačkoliv je nefér, že já nevydělám nic a on normální plat.Takže když mě pozve,vážím si toho tolik, že ani neprotestuji.Jsem šťastná. Jít jen tak po práci na normální rande?To jsem vždycky chtěla!Zrovna jsem nad tím přemýšlela nedávno. Malujeme obrázky na ubrousky,povídáme si..a já zjištuji, že jsme tam víc než dvě hodiny.Proč nám ten čas tak letí?Vyprovodí mě na metro,obejme mě a já si jdu zase zaplatit další lístek.Já nevím, dneska jsem čekala samou katastrofu, i to, že bude tak unavený, že ho doprovodím domů a on mi řekne, že jde spát,protože toho má za celý týden dost.Já bych to pochopila.A byli jsme spolu celou dobu. Prostě krása. Ctěla jsem jet metrem, abych ušetřila,ale není čas.Je potřeba jet zpět příměstským vlakem. Není čas na levnější metro.Tak pozor, tohle rande mě dnes stálo přesně 11 euro.To je šílené. Já jsem šílená.Ale totálně.Domů se mi potom ještě nechce, tak zalezu do Al Campa,a jdu si koupit makeup, na který se chodím dívat už dlouho a prostě já si taky zasloužím nějakou radost a ne jenom lístky.Domů dorazím v 20.15 a rodiče se teprve vypravují.Když odejdou, dám si zase vajíčko, párečky a na olivovém oleji si připravím rajčata.Miluji je.Pak uklidit celou kuchyni,vyndat myčku, sebrat věci po dětech, uklidit obývák..a je 22.15.Děti koukají na nějakou pohádku.Přemýšlím, jak strávím své poslední dva dny.Chtěla bych ještě vidět stromeček na Callao,a nějaký betlém, který jsem zahlídla,ale hlavně chci být s Danim.Na max.Když by bylo po mém, zítra bych s ním někam jela a vrátila se klidně v pondělí ráno.No, přemýšlím nad tím.Když bych já žila v Budějovicích a on by na mě pořád takhle útočil, nebylo by mi to tedy vůbec příjemné.Přesto já se nemůžu zastavit.Ach jo.A on má práce nad hlavu.Stejně jako jsem mívala já.Pohádka končí ve 23, a děti si jdou lehnout a já se těším, že snad půjdu normálně spát. Aha, tak to ne. Staví si hrad z polštářů a otravují naprosto nelidským způsobem.Jsem vysílená, bolí mě hlava.Chci psát Evě,ale nakonec..co jí vlastně budu psát?Že nestíhám svou práci?Kašlu na to.Už jich mám plné zuby.Už o nich neuvažuju jako o dětech,ale jako o harantech.Hrůza.Usnou v 0.15. Já se pak jdu odlíčit,uklidit věci a než vyřídím vše, co je třeba je přesně 1.45. A to chci zítra vstát brzy a jít do města a být s Danim.Ach jo. Jsem unavená na smrt.To jsem tedy opravdu přehnala.Dobrooooou.
Žádné komentáře:
Okomentovat