To byla noc!Když jsem si lehla, zjistila jsem, že nemůžu dýchat. Tak jsem vylezla, dala si čaj a Eva mi dala nějakou medicínu. Pak jsme volali s Danim a usnula jsem v půl druhé. Eva mi řekla, ať ráno nevstávám, že není třeba. Je teď moc hodná, takže já už nerozumím vážně ničemu. Budík zvoní v 8.30 a já nechápu, jak to, že mě nevzbudily děti..zvláštní. Byla jsem dost unavená. Vyskočím z postele až v 9.20 a jdu snídat. Užiji si vynikající kávu, toastík, a přemýšlím, že si musím barvit vlasy, protože tohle co mám je vážně děs když v tom vchází Eva. Zapovídáme se,radí mi jak si najít trvalou práci..já jí někdy nerozumím. Teď je na mě strašně hodná. Zapovídáme se ale značně a já se jdu barvit až v 11.15 místo původně plánovaných 9.30. Je úterý, divný den, ale doufám, že dneska bude klídek. Za týden touhle dobou budu už doma!Je mi divně.Těším se na pravé české Vánoce, svařák, cukroví a vůni vanilky, tady je pořád 12°C nebo tak, ale na druhou stranu co bude?Co bude potom?Uvidíme se ještě vůbec někdy s rodinou?A co Dani?Tolikrát chtěl skončit,uvidím vlastně ještě někdy vůbec jeho?Vyřešíme to?Dohodneme se, že to necháme být?Tolik otázek a žádné odpovědi. Eva je teď moc hodná, tak přemýšlím, že tu na víkend zůstanu..i když jsem se chtěla v neděli uklidit do nějakého hotelu, poblíž Daniho..já vážně nevím. To je tady něco nového..tady se nikdy nic neví.Barvím si vlasy a přemýšlím. Eva mi říká, že pro děti dojde ona. Trochu na to tedy hřeším a neženu se.Pak mi říká, že tedy jestli pro ně nedojdu já. Jištěže.Nasadím čepici na mokré vlasy a vyrážím. Vyzvednu kluky a uznávám, že ten maličký mi bude moc chybět,ale ty dva velké opravdu postrádat nebudu. Náš vztah s nejstarším Javierem je opravdu neúnosný.Vlastně žádný vztah ani nemáme.Už se mu snažím vyhýbat.Ráno jsem si říkala-ještě tři dny!Ale pak jsem zjistila že je už středa,takže už jenom dva. Ulevilo se mi. Ano. Ulevilo.Tohle prostě není pro mě.Po návratu si dojdu dosušit zbytek mokrých vlasů a pak jdu obědvat. Jsou těstoviny. Dala bych si víc,ale není, zkrátka tady člověk nemá z čeho přibrat.No, české Vánoce mě zachrání:-)Po obědě uklidíme kuchyň, končíme v 14.15 a to jsme na to dvě!Pak je chvíli klid a jdeme do školy. Cestou do školy se proti mě Javier spikne a navede i malého Diega.A oba mi naschvál utíkají, až mi vstoupí do cesty na červenou,a žena v autě zašlápne brzdy. Mazec.Všichni koukáme s otevřenou pusou a když seřvu Javiera odpoví:"Já si můžu dělat co chci!!"Takže mazec.To by bylo dobré, všechno jsem zvládla a poslední den by se ty děti třeba zabily,ne?Děs.Přijdu zpět v 15.15 a jdu se trochu učesat, nalíčit..po škole chci jet za Danim.Eva mi říká, že jestli jedu dnes za Danim,že mi chce pomoct, abychom se spolu viděli,takže přijde v 18.00. Moc se mi líbí barva vlasů, která už má ovšem do blond hodně daleko..ale přijde mi taková přirozenější.Spokojená se sluchátky v uších jdu do školy, naberu děti a jdeme do bazénu. Tam je to zvláštní. Pablo,kterému vždycky všechno trvalo,najednou nemá žádné úkoly ani po mě nikdo nechce žádnou inglés. Nechám tedy děti v hracím koutku a jdu si dát toastík a čaj.V kavárně potkám tatínka malého Alejandra,který mě žádá o lekci,ale já mám v plánu zítra buď Daniho nebo se vydat na Goyu,takže ne. Rozloučím se s ním a je to. Pak se zapovídám s pánem, který v hracím koutku hlídá děti.Je to příjemný pán kolem padesátky a zapovídáme se o vesničce (řečeno řečí místních, má 17.000 obyvatel)o Navalmoral de la Mata, kde žije Daniho bratr a kterou tento pán moc dobře zná.Padneme si do noty s tím, jak se v Madridu nedá žít.Podle mě nedá.Pro mě ideální jsou České Budějovice. I když...po životě tady jsem byla až zděšená, jak mi Praha připadala malá, a měla jsem z ní takový "domácký" pocit. A to jsem pořád prohlašovala, že tam nikdy bydlet nebudu. Možná budu. Umím si to představit.I když nevím, no..těžko říct.Představí mi au-pair, která je z Estonska.Mluví výborně anglicky a sdělí mi, že je tu už rok a půl a že to je tedy až moc.To tedy!Tři měsíce a mám dost.Pokud má někdo hotovou školu a netáhne si sem v hlavě svoje povinnosti a jede sem za kulturou a dětmi,pak asi musí být šťastný. Navíc mi sdělí, jak jako můžu mít Španěla,že ona by tohle nikdy neudělala, a vyjádří se značně pohrdavě o místních mužích.Eva mi píše, že v 18.00 nedorazí ani náhodou. Nakonec přijede v 18.30 a ještě mi píše, že nemá kde zaparkovat,takže asi budu muset převléknout Diega.!!:-//Nakonec přijde včas a já metu na metro. Běžím tak, že cítím, že opět ztratím hlas. Pak už jdu.Ať dělám co dělám, pod hodinu to asi nesrazím. 50 minut.To je slušné.Vylezu z metra kousek od domu, kde bydlí Dani.Hodlám jít do jedné jazykovky,ale mají jen do 20 a to nedávám. Jdu tedy do té,kterou mám při ruce.A padnu přímo na ředitelku. Je prý špatné období.Nabírají vždy na rok, tedy v září.Ale chce životopis.No, nebylo by fajn bydlet tady?Žádné příměstské vlaky, žádné metro..jen občas na výlet do Madridu. Všude pěšky..a kdybych chytla hodiny i v té druhé, kam musím zítra zavolat,tak bych měla na život, a třeba bych měla mezi tím volno..a tím že je to tu malé,tak bych nelítala jak hadr na holi jako v ČB. No, to jsou jen sny.Dani nemůže. Připravuje písemné zkoušky,opravuje. Navíc přijela jeho matka.Mám chuť tam zazvonit a něco jí říct. Kašlu na to. Ploužím se do obchodního centra.No, to jsem se projela, kvůli 10 minutám v jazykovce...domů pojedu možná dvě hodiny..síla.No ale co, alespoň mě ta řediltelka viděla.Obchodní centrum se zdá být velké,ale vlastně v něm nic není.Projdu ho rychle,asi za 40 minut je hotovo a nevím co dál.Umírám hlady.Padají mi kalhoty.Šíleně.Musím si je držet rukou. Takže si bez výčitek zalezu do Burger Kingu a dám si velké menu.Navíc Danimu jsem se líbila dřív víc, tak proč to nedohnat?Nevím, jestli je to tak dobré,nebo to dělá můj hlad,ale rozpývám se blažeností. Kolem 21:50 jdu směr Daniho dům. Jsme spolu kratince,možná ani ne 15 minut.Ale styl, jakým mě vezme sám od sebe za ruku,jakým mě obejme a jakým mě políbí, jakým se na mě dívá..mi vynahradí všechno to cestování, které mě čeká. Jako kdyby se rovzpomněl, jaké to bylo, když jsme byli šťastní..já jdu jako na obláčku domů.Mám štěstí, nečekám ani minutu,ale na konečné zastávce linky 10 mi metro ujede před nosem.Další přijede za dlouho a navíc strašně dlouho čeká v zastávce.Pak už mám jenom smůlu.Maluji si jak přijdu brzy domů, když jsem relativně brzy odešla..a jak si zavoláme s Danim,ale..na Principe Pío čekám 8 minut,tam je dost šílená zima a potom, když ještě musím přestoupit na naší linku 9, přijede po pěti minutách metro,které projede bez zastavení.Takže síla.Domů přijdu v 0.30 a mám dost.V lince 10 jsem totiž dost tvrdě usnula a vyběhla jsem do takové zimy,že mě nepustila až doteď.Jdu si dělat čaj, odlíčit se a tuším, že Dani už usnul taky.V 1.10 lezu do postele. Dobrou noc.
Žádné komentáře:
Okomentovat