Budík mám nařízený na desátou, a ten druhý dokonce na 10.15. Ale probudím se mnohem dřív, se zmateným pocitem, kde to vlastně jsem. Nechala jsem si trochu nezatažený závěs, takže mě probere světlo. Do 10.15 si ještě poležím a nepřestávám v hlavě šrotovat všechny možné myšlenky..pak si dám snídani, sladkost co jsem si včera koupila, a malý mléčný nápoj, vyčistím si zuby..nalíčím se..a rozhodnu se, že nikam nebudu pospíchat, a sedím u telky do 12, a mezitím na telefonu vyhledávám, kam se potom vydám. Odhlásím se z hotelu a jdu do parku,který najdu hned,ač jsem se hodně obávala opaku. Je blízko. A je nádherný den. 18°C. Na Daniho se snažím nemyslet. Užívám si samoty, vdechuji z plných plic podzim a vůni spadaného listí a dělám si fotky. Potom se vydám na vlak, ale do cesty mi vstoupí supermarket, kde si koupím kávu Starburcks, a toast a nakonec se rozhodnu vrátit do parku.Pokojně tam strávím hodně času, odcházím až kolem 14. Mezitím si čtu, ujídám toast a koukám na překrásně zbarvené stromy. Pak jdu na příměstský vlak, který naštěstí jede přímo..a vystupuji na stanici Chamartín. Vylezu ven a uvidím to, na co jsem se přijela podívat-čtyři věže, jak zní jejich název. Takové business centrum Madridu. Vstoupím do docela hezkého obchodního centra,kde se trochu zapomenu a pak značně bloudím,ale netuším, jak se k těm mrakodrapům dostat. Nakonec si vzpomenu že mi moje kamarádka říkala, že nejlepší je ještě metrem dojet na stanici Begoña a tak se tedy vydám na metro. Lituji ztraceného času na stanici Chamartín, protože když vystoupím z metra,všechno je již snazší. Když vylezu ven, asi za 10 minut volá Dani. A já mám naštěstí sluchátka, a tak si fotím mrakodrapy, procházím se, a asi hodinu a něco volám. Záměrně říkám volám, protože mám těžký monolog. Je načase se pohnout z místa. Začít žít.Když dovolám, vydám se metrem zpět. Cesta je plná přestupů, takže na stanici Estrella vystoupím něco po šesté.Zajdu ještě do obchodního centra Al Campo a jdu domů. Načnu si vynikající Nestea v plechovce a jdu si lehnout. Jsem vyčerpaná. Tolik pobytu na čerstvém vzduchu..úplně mě to unavilo. Pak přichází Eva a značně mi promluví do duše. Nakonec jí zase začnu věřit, i když už jsem to jednou zavrhla. A pak, asi poprvé za celou tu dobu, se jdu osprchovat večer. Dělala jsem to celý život, a nějak mě to víc uklidňuje. Jenomže vždycky se večer sprchovaly děti, a nechtěla jsem překážet. Dneska si to užiju. Využiju klidu, toho, že všichni něco dělají a v klidu se sprchuji a pak využiji času nanést všechny krémy, co je třeba..nutno poznamenat, že voda v Madridu je dost děsná a že vysušuje až děs. Raději si nepředstavovat, jak vypadá tedy moje tělo zevnitř. Vylezu po nějakých 40 minutách a jsem šťastná, že tohle si zítra ušetřím, ráno už si tím nerozházím. Zařeknu se, že už nikdy nebudu zabíjet den takovouhle základní hygienou,a vždycky to provedu večer. Pak má Eva hotovou večeři a já v devět večer slupnu dvě vynikají tortilly plněného vynikajícím masem. Dneska jsem vlastně měla jen něco sladkého k snídani, a potom kávu a toast. Mám hlad až bych brečela. Po večeři uklidím pokoj, můj původní plán po večeři vyžehlit věci, co mi o víkendu proschly, nevyšel, ale to nevadí. Když všechno vyřeším, je přesně 23 a já usínám. Sice smutná, z toho co se děje,ale zároveň odhodlaná dostat se zpět do formy. 
Žádné komentáře:
Okomentovat