Ačkoliv jsem včera usnula nakonec až ve 23.30, probudím se odpočatá a svěží jako už dlouho ne. A vím přesně proč-protože těsně před usnutím jsem si četla mail, který jsem obdržela od mého nejdražšího, a bylo tam tolik věcí, které jsem už potřebovala slyšet, že mě to uklidnilo a usnula jsem okamžitě. Ráno je poměrně klidné, i když kluci se dnes pošťuchují až je to neúnosné. Eva mi oznamuje, že si potřebuje zařídit nějaké věci, takže je odveze. Dokonce se stane neuvěřitelná věc-odejdou už v 9.15!A já nejsem unavená a můžu si dělat, co chci. Zalezu do postele s počítačem, s tím, že odpovím na e-mail, ale pak potřebuji zavolat mamce. Trochu se to protáhne, protože já ještě potom čtu nějaké zprávy a kolem 11.45 vidím, že mám co dělat, abych vše stihla. Chtěla jsem dnes žehlit a pustit pračku,ale Eva už byla zpět v 10.00 a od té doby je pořád v kuchyni, takže nic. Nechci se tam plést. Do 12.00 zvládnu uklidit postel, pokoj, dát se dohromady a mám radost, že jsem v klidu. Ve 12.00 jdu obědvat a protože vidím, že Eva stále vaří, odtuším, že opět bude obědvat s dětmi, a já získám nějaký čas.Mám pravdu, Eva se dětí ujímá hned ve dveřích a já tak do 14.10 získám čas, abych napsala další část mailu, který stále není dokončen.Ve 14.10 si vezmu Pabla ke stolu a děláme poslechy z angličtiny. Nutno přiznat, že ani neprotestuje a v průběhu získám pocit, že ho to snad i baví. A další šokující věc:pokud mu to několikrát vysvětlím, a připodobním mu požadovaný foném k nějakému ve španělštině, zapamatuje si to a ve výsledku musím zkonstatovat, že pokud s ním budu ještě pracovat nějaký ten měsíc, získá, stejně jako Diego hodně dobrou výslovnost. Nad Javierem jsem zlomila hůl definitivně. Pak se zapovídám s Evou a den vypadá jako velmi klidný. Ve 14.40 odtáhnu (doslova, Pablovi se nechce)děti do školy a v 15.10 jsem zpět. Po přípravě vynikající kávy zasednu k PC, tentokrát v kuchyni, abych nemusela s nikým komunikovat a do 16.15 píšu co nejrychleji mi to jen moje dovednosti umožní, abych se pak mohla v klidu vypravit a v 16.45 se sebrat a jít do školy.Odcházím s drobným zpožděním a po cestě si píšeme s Danim a pak si voláme a zapínáme kameru. Mám z toho radost, nikdy předtím mě to nenapadlo. Tak aspoň může vidět školu a všechno, co dělám každý den. Nejstarší Javier je silně nepříjemný, jdeme všichni do knihovny a vážně ho nemůžu už ani vidět. Navzdory tomu strávíme docela klidné odpoledne a v 18.20 přichází Eva. Mám tedy volno. Dani nemůže, a já vlastně taky ne, takže jdu na procházku do nedalekého parku. Mezitím volám kamarádce Báře a mojí kamarádce z dětství,a příjemně strávím čekání povídáním. Čekám, až bude 19.30, protože mám domluvenou schůzku, kde mě čeká nová práce. Tedy asi. Dopadne to nad očekávání dobře, když v půl deváté skončím, chci volat Danimu, ale není na příjmu. Strašně mě to mrzí, protože jsem tak šťastná, že se asi zalknu. Přijdu domů a tváře mi jen žhnou. Pak se navečeřím, a dost se zapovídám s Evou. O poměrně vážných věcech a tak to strávíme až do 22.30 rozhovorem. Mezitím volá Dani, tak mu za chvíli volám zptátky. Oznamuje mi, že mu není dobře, což mi přidělá vrásky na čele, protože na víkend jsme měli naplánovanou akci. Mezi hovorem, kdy mi volal když jsem byla s Evou a mezi tím druhým, kdy mu volám já, se rozhodně muselo něco stát, protože má napjatý hlas, a i když se tváří jako že nic, a několikrát se od srdce zasmějeme, cítím v sobě nějaký neklid. Navzdory tomu si ale nechci pokazit těch pár hodin na spaní, co mám a v půlnoci usínám.
Žádné komentáře:
Okomentovat