Budík zvoní v 9.30. Ale dávno před tím, někdy kolem osmé, zaslechnu hlas Pabla. Jediné co mě napadá, je :"Snídaně". A vystartuji. Když vezmu za dveře, uvědomím si, že je sobota.Zalezu zpátky a i když se skutečně v 9.30 probudím, zůstanu ještě v posteli. Pak píše Dani a já jenom obdržím zprávu, kterou jsem věděla, že obdržím. Takže nic. Vyhrknou mi slzy,ale už se nejedná o žádný hysterický záchvat,protože slzy došly. Pak jdu promluvit s Evou, a ve 11.45 si uvědomím, že jsem ještě nesnídala. Pak přemýšlím, jak ten nádherný, slunný den využiji. Domnívám se, že jedině tak, že naplánovaný výlet podniknu sama. Mám v pokoji značný nepořádek. Musím vyndat věci z celé skříně a sklidit prach, který tam mám. Uklidit vyžehlené košile, kalhoty, uklidit boty, papíry..no hodně toho je. Do toho se chci ještě osprchovat, což je záležitost bohužel asi tak 40 minut, a taky ale nechci promrhat to počasí, jaké je, a dost možná ten generální úklid provedu v neděli v podvečer. Těžko říct. Po snídani, tedy ve 12.15:-( se rozhoduji, jak dál. Nakonec se jdu koupat. To je věc, která mě normálně vždycky uklidní. A také, že ano. Nanesu všechny krémy, už mám z toho rituál..a užívám si klidu. Je to asi jediný rituál, který poctivě dodržuji.Rodinka šla někam na procházku a já to využiji a pustím si na maximum Aviciiho. Když přemýšlím, co si dám k jídlu, vchází Eva a jde dělat oběd.Kolem 15.15 obědváme vynikající maso, které je asi největší, jaké jsem kdy v životě jedla.Je naprosto enormních rozměrů a dost možná má každý steak 1 kg.
Po jídle sklidíme stůl a já se rozhoduji,že plakat v pokoji opravdu nemá smysl. V klidu si sbalím věci, uklidím pokoj a čekám, jestli se Dani vymáčkne. O co jde-měli jsme spolu jet na výlet. Sám se značně angažoval, hledal hotely, ale když zbyly poslední pokoje, byl v práci, takže jsem to zarezervovala já. Bohužel jsem netušila, že tento typ rezervace znamená okamžitou úhradu. Šokující zjištění jsem odhalila pozdě, a i když jsem volala do hotelu, bohužel. Strhli mi to z karty. Většinou strhnou tak euro, dvě, které nenávratně propadne,ale celou částku? A navíc, když moje mamka viděla, že mi to "sežralo" veškeré peníze, poslala mi to. Takže v praxi nám to koupila moje mamka, a já čekala že mi Dani dá půlku. Leží v horečkách doma, 38°C, angína a nechce ani vyjít z domu. Bylo tak jisté že pojedeme, že jsem myslela, že to může překazit jedině pád asteroidu.No, tak ne. Ráno jsem se nabrečela ...pak jsem se naštvala a pak jsem to všechno přehodnotila. Přemýšlím, jestli bych jela s horečkou na výlet. A popravdě nevím. Jsem poměrně zdravá, ale když mě chytne angína..horečky..často blouzním. Nicméně myslím, že by jet mohl. Je mi divně. Sedím za počítačem do 18.00, mezitím volám své kamarádce, co si o tom jako myslí a v 19.00 odcházím z domu. Koupím si snídani na zítřek a jedu. Docela to trvá dlouho, navíc linka příměstského vlaku, kterou potřebuji, je nějak vtipně dělená a má dvě konečné stanice. Je tedy potom potřeba přestoupit. Naštěstí to všechno, i když s malou dušičkou, zvládnu a kolem 20.15 vystupuji na místě. Jdu ještě do Mercadony koupit nějakou vodu a mandarinky a jdu se ubytovat. Myslela jsem že to zvládnu,ale pohled na prázdnou manželskou postel, ve které budu nocovat sama a ne s ním, mě zlomí.Jdu si vyčistit zuby, pustím telku a koukám. Přemýšlím. Pak jí vypnu a jen tak přemýšlím. Nakonec si říkám, že není tak zle. Jsem v novém prostředí, v jiném než obvykle, svou osobní sílu jsem si dokázala tím, že jsem jela sama, bez ohledu na okolnosti a navíc žádné děti, žádné rodinné večeře..jen já a čas. Dokonce dojdu k závěru, že to asi budu podnikat častěji. Nebo alespoň výlet-ráno odjet, večer přijet a nikde nenocovat. Hodnotím svůj život a vidím přesně, kde jsem udělala chyby, ale chybami se člověk učí. Není tak pozdě všechno to napravit,nebo spíš odteď už pokračovat správně. Kolem 22.30 mi volá Dani. Zkoušíme videohovor a dobré, wifi to udrží. Nakonec se mi moc líbí, že to tak jde, Skype je možná trochu umělý..ležíme oba v posteli, telefony před sebou a skoro se zdá, jako kdyby mi koukal do očí opravdu, a ne jen přes telefon. Řeknu mu všechno, co hodlám se svým životem udělat, jak se cítím..všechno. Ani netuším jak to tak rychle zvládnu ze sebe všechno vysypat. Loučíme se na několikrát, trvale až ve 2:50. No, docela zajímavé.
Žádné komentáře:
Okomentovat