Cocido (Úterý 12.11.2013)

Na to, že jsem usnula poměrně pozdě, vstávám docela snadno.V 7.05 to sice není,ale v 7.35 už ano. Jdu se okamžitě nasnídat a kuchyni nechávám být. Nevím, proč jsem na to nepřišla dřív, protože pak jsem často na kluky jenom koukala a čekala, až se najedí..a přitom jsem po ránu uklízela celou kuchyni. V klidu snídám a pak si zvládnu vyčistit zuby a i se trochu zkulturnit, než děti vstanou, což je dost velký úspěch.Pak, když se konečně dostaví na snídani, uklízím celou kuchyň. Ráno je dost splašené, ale naštěstí Eva je veze.Já si běžím ustlat, uklidit trochu pokoj, ale trochu se zaseknu a do koupelny vstoupím až přesně  10. Mezitím přichází Eva, jde dodělat oběd, co včera uvařila a já si jdu v klidu umýt vlasy. Za okny je nádherný den, ale nedá se nic dělat, mám svých povinností doma až kam. I když procházka mě láká...v 10.20 je hotovo a jdu uklízet pokoj. Ani nevím proč jsem se pustila do tak generálního úklidu,ale prostě už mě to tady štvalo, a musím říct, že jak jsem přendala některé věci, získala jsem mnohem víc prostoru a že se v pokoji cítím lépe. Do 12.20 tedy využiji na maximum každou minutu a pak jdu obědvat.No.Eva dělala v noci nějaké jídlo, které teď dodělávala. Dozvím se, že je to místní specialita, jmenuje se cocido madrileño. Už podle toho, jak z toho smrděl dům, bylo jasné, že to nemůže být normální jídlo. Smrdělo to tak, že jsem větrala do půlnoci. Naštěstí můj pokoj byl zahlcen nejméně. Nejdříve se jí polévka, pak hlavní chod. Hlavní chod budiž,ale ta polévka?Pro představu co jsem dnes pozřela přikládám:

El cocido madrileño

El cocido madrileño

je pokrm typu „jídlo z jednoho hrnce“. Tepelná úprava je dušení. Pochází z města Madridu ve Španělsku. Nejoblíběnější je pro svou vydatnost v zimním období, ale v některých restauracích se podává celý rok.

Historie pokrmu je velmi zajímavá. První receptury pocházely od sefardských Židů jako košer jídlo, bez vepřového masa. V pokrmu byly naopak vejce. Židům vyhovuje dlouhá příprava jídla, jelikož o šabatu nesmí vařit, takže pokrmy na tento den jsou připraveny dopředu.

V 15. a 16. století narůstal v celém Španělsku antisemitismus. Židé nuceně přecházeli na křesťanskou víru. Do pokrmů včetně el cocido madrileño se začalo dávat vepřové maso, ale i sádlo, slanina a chorizo (vepřová kořeněná klobása) a morcilla (jelítko).

V různých modifikacích byl tento pokrm přijat jako tradiční receptura madridské kuchyně. Pro svoji výživnost a láci se stal velmi oblíbeným.

V současné době je el cocido madrileño domácí specialitou podávanou v restauracích zvláště v úterý.

Podávání je zajímavé. Pokrm se dusí a zárověn servíruje v jakémsi keramickém džbánku. Po tepelné úpravě se každá surovina podává zvlášť.

Nejdříve se nudle zalijí silným vývarem z jídla – polévka. Poté se servíruje cizrna a dušená zelenina. Třetím chodem (z jednoho jídla) je maso. Samozřejmě se všechny suroviny mohou podávat i na jednom talíři.

Technologický postup:

Suroviny:

750 hovězího masa s kostí

½ kuřete

1 kg cizrny

tlusté od šunky

150g španělské slaniny beteado

½ hlávky zelí

5 mrkví

5 brambor

1 cibule

2 stroužky česneku

2 klobásy

2 jelítka

hovězí (s morkem) a

telecí kolínkos kosti

sůl, hřebíček

sibule

olivový olej

Kdo se odváží si představit polévku z jelítka, ví, co jsem jedla. Když jsem tu mastnotu pozřela, měla jsem chuť si jít vydrhnout žaludek jarem,ale budiž. Dojdu pro kluky a když se vrátíme, Eva už jim připravuje polévku.Znovu ten šílený smrad. Bohužel ale přišla její spolupracovnice, takže až do 14.15 jsem přilepená v kuchyni, kde se snažím, aby Diego všechno snědl. Potom přichází Eva a já jdu pomoct Javierovi s angličtinou. Děs. Pak sotva doběhnu do školy. Když se v 15.15 vrátím, mám dost. Trochu uklidím skříň, udělám si kávu, a jdu se připravovat. Po plavání chci jít pryč. Do toho mi Eva říká, ať si připravím něco pro Javiera, a ať mu dám lekci inglés. Zvládnu se vypravit, nalíčit, připravit hodinu a v 16.45 letím do školy.Jsem tak nějak klidná, což je pocit, který jsem poměrně dlouho necítila.Vyzvednu kluky, rozdám jim svačinky a věnuji se Pablovi, který píše naprosto příšerně.Venku je strašně krásně, mám jen lehký svetřík, takže Javiera nechám, aby si hrál venku, a mezitím se tedy věnuji Pablovi. Když se sebere a jde na plavání, popadnu Javiera a až do 18.15 mu poctivě vymývám mozek angličtinou. V 18.20 přichází Eva, já nechávám kluky, tak jak jsou, a mizím. Měli jsme původně s Danim jet něco zařídit a já jsem si celý den připomínala, že dnes musím jet autobusem až na stanici Atocha, jako jsem to dělávala předtím.V průběhu dne však nakonec ze zařizování sejde,ale jak jsem si to celý den připomínala,samozřejmě jedu busem. Když mi to dojde, úplně mě to rozčílí. Jdu klidným krokem, už nikam neběžím. Prostě až tam budu, tak tam budu. Tenhle víkend mi pomohl si nějak všechno ujasnit. Na stanici metra nakonec vystupuji kome 19.40. Je nádherně. Dokonce tak, že sedím na lavičce jen ve svetříku a čtu knihu. Dani ještě není doma,ale pak mi píše, že už přijíždí a že mě viděl na lavičce před domem. Když přijde, všechno se zdá perfektní. Jdeme na procházku, povídáme, smějeme se, a já jsem strašně šťastná.Pak usedáme na jednu lavičku, kde mi přijde, jako kdyby mi někdo mého drahého na místě vyměnil. Snažím se nenaléhat a čekám, že se mi snad svěří sám. Procházíme se dlouho a když mi nabídne doprovod k metru, už to nevydržím a "udeřím". To, co se dozvím mi vyrazí dech takovým způsobem, že zavrávorám. Pokud bych něco udělala, a on mě u toho chytil, mohla bych si vyčítat svoje skutky a zpytovat svědomí,ale tohle?Uměle vykonstruované obvinění, kterému nedovolím, aby mi zničilo vztah. Bohužel čas kvapí, je 23.50 a já musím jít na metro. Cestou domů nevěřím tomu, co se stalo. Snažím se číst knihu a "zažrat" se do děje, protože to je jediná cesta, jak to celé zvládnout. Když dorazím po dlouhém cestování domů, voláme si. Slíbili jsme si, že to prostě dořešíme. Zapnu si na telefonu video a jsem klidná, protože vím, že jde o nedorozumění. A tak mi prozatím ani tolik slz neukáplo a zatím se tak strašně neklepu. Když mi ale můj životní partner zavěsí telefon, dojde mi, že tohle asi bude těžké. Naposílám mu nějaké zprávy a snažím se donutit svoje tělo spát. Jsem vzhůru ve 4, v 6 a nakonec už potom vstanu.