Tuším, že v 6.40 asi nevstanu.Ale v 7.20 už se vyhrabu, sláva. Kuchyni neřeším, nejdůležitější pro mě je se v klidu nasnídat a pak si vyčistit zuby, než mi do koupelny naskáčou děti. Vše se mi povede, a když se v 8.40 trousí k snídani, teprve se věnuji úklidu, myčce a tak podobně. Jde o to, že jsem to vždycky chtěla mít hotové než přijde Eva, a ono to vlastně k ničemu nevede. Pak stejně musím stát v kuchyni a hlídat, aby se všichni nezabili. Pak mi Eva oznamuje, že kluky odveze a já jsem dost šťastná. Během snídaně si totiž už vyndám žehlící prkno a hned po jejich odchodu se vrhám na žehlení. Zvládnu i umýt podlahu v pokoji a plánuji si ještě vyndat komplet oblečení, umýt skříň a uklidit to všechno zpět. Kolem 10.30 se zdá, že by plán mohl vyjít.Pustím se do toho s vervou,ale nakonec to vše nestihnu. Ale to nevadí. Značnou část jsem zvládla. Ve 12.05 zasednu k obědu, máme vynikající těstoviny, rajčatovou omáčku a posypu to sýrem..a jdu v klidu pro kluky. Dnes jsem klidní až tomu nemůžu uvěřit. Během oběda se jich ujme Eva a kolem 14.00 mi pošle Pabla,že se s ním musím naučit slovíčka, ze kterých má odpoledne zkoušku (jojo, to brzooo). Během oběda a během toho, co Pabla zkouším, zvládnu pohodlně dokončit rozdělanou práci od rána, a splním si tak plán na jedničku. Eva říká, že kluky odveze a když je 14:50, vlítne do pokoje a říká:"Ne, já nakonec nikam nejdu, musíš s nimi Ty." Takže síla, nestíháme,ale co, můj problém to konec konců není. Cestou zpátky se zastavím v Al Campu, kde už mi padly do oka nějaké vánoční dárky a když se vrátím, v 16.00, akorát si dám kávičku a nově zakoupené sušenky. Pak se zapovídám s Juanou. Nad dobrotou zdejších lidí nepřestávám mít otevřenou pusu, protože když jí vyprávím, jaký byl můj víkend, řekne mi, že kdykoliv přijedu do Španělska, můžu být u ní. Že je vyloučené abych si platila hotel nebo tak něco. Jsem z toho paf, a přiznávám, docela mě to dojme. Na adresu Daniela padají ne úplně lichotivá slova, a dozvím se samozřejmě to, co už dávno vím. Ale nejsem prostě typ, který opouští lidi nebo věci. Navíc si myslím, že prostě jednou bude líp. Při vzpomínce na můj předešlý vztah, asi tak před půl miliardou let, který byl mnohem víc bolestivý, se vždycky utvrdím v tom, že šťastné konce existují. Protože tenkrát jsem to zvládla, není důvod proč teď ne. Navíc všude je něco. Jako my toho zrovna nemáme málo,ale to je prostě fuk. Navíc já musím začít u sebe. A ne čekat, až on se změní. Nebo uklidní. Nebo cokoliv. Život je můj. Sice ho chci sdílet s ním, ale tak jak jsem to dělala doteď, by to vážně nešlo. Z úvah mě vytrhne Juana.Zapovídáme se znovu, a musím říct, že tahle žena je mi velmi sympatická, i když jsem na začátku měla jisté pochyby. Je zlatá. A když občas vidím, v jakých rodinách taky člověk může skončit, tak jsem nesmírně šťastná, že můžu žít v této rodině s Evou a jejími dětmi..S Juanou znovu mluvíme o Danim a v 16.45 odcházím pro kluky.Nakonec jde se mnou i Eva, protože Pablo má nějakou akci ve škole, vyzvednu tedy pouze Javiera a Diega a cesta k mému velkému překvapení proběhne velmi klidně. Doma je klídek, Diego si hraje u mě v pokoji a já se tak můžu věnovat svým věcem, ale když tak nějak předpokládám, že bych mohla odejít, Eva, která právě přišla, mi řekne, ať dohlédnu, ať si Pablo udělá úkoly. Je přesně 19.15 když odcházím. Dost děs. Myslela jsem, že odejdu tak kolem 18.30. Na internetu jsem zjišťovala, jak dlouhá cesta mě čeká, a bohužel žádný přímý bus nejede, takže musím metrem. Nakonec mám obrovské štěstí, na jednom přestupu, který musím zvládnout, nečekám vůbec a cesta zabere jenom 30 minut. Kéž by to bylo tak jednoduché i na Fuenlabradu. A kam že to jdu?Přece věnovat se svojí nové práci!Zpátky mám také velké štěstí, cestou nadšená telefonuji Danimu a v 21:40 jsem doma. Jdu se sprchovat. Vždycky jsem se bála, že kluky probudím, když je koupelna vedle,ale Eva nic neříká. Tak si napustím trochu vanu, a užívám si klidu, i když je dům plný. Nevím, proč jsem to neobjevila dřív!Ve 22.30 jsem ready, tučný krém zaschl a jsem tak zralá spát,ale mám příšerný hlad. Přemýšlím, že si jdu kousnout alespoň do bagety,ale Eva mi říká, že mi schovala večeři. Takže ve 23.15 si dávám brambory a rybu, a zajím to klobásou. No, můj životní režim je takový mix toho českého a toho španělského a dost mi vyhovuje. Bez výčitek nechávám přikázání, že dvě hodiny před spaním se nemá jíst a jdu si spokojená, najedená, lehnout. Kolem 0.40 mě probere telefon od Daniho, domlouváme se na zítřek a já pak zase spím jako dudek. Myslím, že život není těžký, když se člověk rozhodne, že ho takový mít prostě nebude.
Žádné komentáře:
Okomentovat