Budík aktivně zvoní v 7.15. Vždy, když ho nařizuji, si říkám jak vstanu, dám si v klidu snídani, vyčistím si zuby, nalíčím se a tak po podobně a když se probudím, vždycky si akorát řeknu,že to udělám, až budou děti vzhůru. Prostě nemám nějak tu hnací sílu.Vyhrabu se až v 8.10, jdu udělat snídaně a zdá se, že nikdo ještě není vzhůru. V bytě je zima, ale ne zdaleka taková jako včera. Dnes o něco lepší.Jsem nějak bezradná, tak si normálně jdu ještě poležet do postele s přivřenými dveřmi s tím, že prostě vstanu, až něco uslyším. Až v 8.45 mě proberou první kroky. Malý Diego má horečku, nejde do školy,takže snídaně proběhne velmi poklidně.Nikdo se nepere a nepošťuchuje.Eva mi ukazuje z okna ulici...sněžilo!!!V Madridu!!! Není to jako sníh v ČR, jen takový poprašek, ale i tak je z toho slušné halóoo!! Eva odváží kluky do školy a mizí už v 9.15. Měla bych se jít nějak zkulturnit, ustlat postel a podobně,ale místo toho právě do té postele zalezu, s PC, odhodlaná dnes už dodělat veškerou práci, kterou mám a ještě připravit hodinu pro malého Alejandra. Slíbila jsem si, že peníze, které jsem dostala, neutratím, ale bohužel jízdenky něco stojí, a včera muzeum taky, takže bohužel:-(Teď zbývá už jenom pracovat.Kolem jedenácté mám dost práce hotové,a přemýšlím, jestli nespat. Dnes není slunečný den, a já nejsem schopná bolestí, kterou mám v srdci,ani myslet. Nemůžu dělat nic. Jen se zahrabu do postele a snažím se "přečkat" než bude večer a já snad budu moct mluvit s Danim. Dneska mám noční hlídaní, což je tedy děs:-(Nakonec tedy vylezu, jdu si vyčistit zuby, ustlat postel, dát dohromady pokoj..a ve 12.15 jdu připravit stůl a jdu se naobědvat.Je vynikající polévka a kuře a brambory. Dám si jenom dvě brambory a jsou tak hnusné, že tu třetí, co jsem měla v plánu sníst, zase vrátím. Je to hnus.A onehdá jsem měla pravdu, že jsou kyselé. Teď mi totiž dojde, že Juana tam včera dávala citron.Vážně síla. Můj oběd je tedy poměrně rychle hotov a jdu pro kluky do školy. Vše proběhne klidně a když přijdeme, Eva už dělá oběd. Do 14.00 mám klídek a pak si vezmu do pokoje Pabla a procvičujeme slovíčka na zítřejší zkoušku. Pak se vypravíme a jdeme do školy. Cestou zpět se zastavuji v Al Campu a koukám se na nějaké vánoční dárečky. Trochu se zdržím a kolem 16té jdu domů. Tam si dám kávu a mám prostě pocit, že obtěžuji, takže se zavírám do pokoje.V půl páté se sbírám a jdu s věcmi na plávání směr bazén. Vyzvednu Pabla, a jdeme do knihovny. Tam uděláme úkoly a já už tuším, že dnes slíbená hodina pro malého Alejandra neproběhne.Když zasednu k PC, tak, abych dobře viděla na Pabla,najendou na sklo zaťuká Eva.Prý mají nějakou schůzku a já ať jdu domů. Nejhorší na tomhle všem je, že každý den se sto věcí mění, a na nic se tu člověk nemůže spolehnout.Jdu domů, a tím pádem Juana může odejít. Po cestě mi rupnou nervy a rozbrečím se jako želva, stylem, že sotva vidím na cestu. Malý Diego spí, a když se tak zamyslím nad svým životem, dojme mě tolik věcí, že brečím nezastavitelným způsobem dál. Kolem osmé dorazí rodiče a dva zbylí kluci a jdeme večeřet. S Danim moc v kontaktu nejsem, dělá nějaké zkoušky, připravuje a opravuje a já kolem jedenácté konečně zjistím, že kluci spí. Napadne mě udělat Danimu k Vánocům hrneček s našimi fotkami, takže se snažím vybrat nějaké fotky.Pak už ale ani nevidím únavou a jdu spát. Strašně chci volat s Danim,ale napíšu mu, ať mi zavolá až z postele.Někdy v 3.15 se proberu a zjistím, že mi psal, v půl jedné jestli jsem vzhůru:-/Jsem trochu smutná,ale usínám dál.
Žádné komentáře:
Okomentovat