Dnes jsem si plánovala se vyspat. Ale jak si to člověk plánuje,nikdy se to nepovede. Nejdříve se vzbudím v 9.30, potom v 11.15. Vstanu a moje kruhy pod očima jsou zřejmě ještě větší než včera.Rodinka se připravuje k odjezdu do městečka Segovia, kde žijí rodiče Evy. Dost ráda bych se tam někdy taky vypravila.Ale spíš tak na jeden den, určitě nechci nikoho otravovat na tolik dní. Nechci se nikde motat, takže si v klídku ustelu, uklidím nějaké věci v pokoji, a vypravím se do kuchyně udělat si kávičku, co mi poslala mamka poštou. Musím říct, že mi dost chutná. K tomu přikusuji sušenky, které jsem včera zakoupila v Al Campu. Úplně mi vstoupí slzy do očí, když si vzpomenu, jak jsem je jedla ve Francii.Kolem jde Pedro, kterého sušenky taky asi navrátí do časů, kdy žil ve Francii a úplně se mu rozzáří oči, ale v tu chvíli ho Eva okřikne, že jsou moje. Jdu za ním, ať si vezme kolik chce,ale chová se jak malý kluk a nevezme si žádnou:-)Já po jejich odjezdu zapnu televizi, přesněji stanici NEOX, kde celé odpoledne běží různé díly Dva a půl chlapa, Jak jsem poznal vaši matku a Teorie velkého třesku. U toho si zvládnu obarvit vlasy krásnou barvou, která se mi ale bohužel stejně po pár týdnech vymyje. No co, alespoň využiji den volna ke kosmetickým zásahům:-) Kolem třetí hodiny uznám, že bych asi měla něco poobědvat,ale nemám pořádně ani hlad, ani chuť a už vůbec se mi nechce vařit.Takže vezmu zavděk chlebem na hot dog, ohřeji párek, kečup a mám oběd.Dokonce si dám repete. Vlastně je mi jedno, co jako jím, ani nevím co se mi děje.Před odjezdem si rodiče důkladně vysvětlili, jak se používá topení, jak ho naprogramovat, a tak podobně a hlavně Eva zdůraznila, že stačí pustit ho na 4 hodiny odpoledne.Pedro se ale usměje a jde ho zapnout hned. A já ho už nechám. Mám po krk toho studeného bytu, kde si ani nemůžu sednout na koženou sedačku, protože je tak odporně studená. Měla bych udělat strašně moc věcí, například vyndat všechny věci ze skříně a utřít prach, utřít prach v poličkách s knihami, vyžehlit co jsem v týdnu vyprala, pustit novou pračku, a dopsat načaté dopisy pro moje dvě kamarádky, jeden francouzsky, druhý španělsky. Smutnou realitou zůstává, že ten španělsky mi jde hodně rychle a ten francouzský, ač slovník nepotřebuji, už skoro bolí. Už jenom přemýšlení ve francouzštině mě bolí.Jenže vlastně se mi nechce dělat nic.Jsem nějak otrávená. Ale je to hřích. Být ve Španělsku, v hlavním městě a být otrávená. Podzim v plném proudu..jenže asi to dělá to město, ale prostě mě to ubíjí. Vzpomínám, jak jsem doma chodila běhat, nebo ve Francii..jak byl všude klid. Tady v bytě je sice klid, úplné mrtvolné ticho, ale když vylezu, jen široká silnice plná aut. A ve výsledku tu nic není. Když jsme hledali s Danim minulý týden nějakou restauraci, bylo všechno zavřené, teda kromě Burger Kingu.Je to všude kousek, ale vlastně všude daleko. Asi takhle:Je to kousek. Deset minut autobusem na Puerta del Sol, 10 minut do mé oblíbené zóny Goya, metrem do centra půl hodiny, nádraží za rohem..jenomže!Když člověk nemá chuť (a peníze, co si budeme povídat)dojíždět každý den, není tu nic. Strasbourg mě okouzlil svojí tichostí, i když je to tak velké město, vřelostí, a krásnou. V Madridu mi chybí to nejzákladnější-a je to něco, co jsem netušila, že mi někdy může chybět-vidět strom, nebo pole. Park Retiro je sice nádherný,jenomže je to park. Park uprostřed betonu. A i když jsem městský člověk, s jistotou vím, že do velkoměsta nepatřím. Občas vzpomínám, jak by mi bylo asi v Cuence..měla jsem tam tento rok pracovat,ale nakonec jsem to odřekla. Kdybych neměla školní povinnosti, asi bych to vzala,ale..jenže je mám. A hlavně..je to dvě a půl hodiny cesty. Což sice může vypadat stejně jako dojíždím teď,jenomže teď je to slabých 30 km, a do Cuency je to asi 150 km nebo něco takového. Ani nevím. Dnes je zkrátka nějak lenivý den. Vzpomínám, že když už byly dušičky, v ČB byla škola v plném proudu, já jsem už sháněla vánoční dárky, chodili jsme po různých akcích..pravda je, že tady je možností hodně,ale musí se za nimi člověk dopravit. Ne že bych snad byla líná,ale jedna cesta 1,5 euro v tom nejlepším případě (může být i daleko hůř, že)a zpátky to stejné..vstup do muzea 14 euro..to by člověk pomalu dostal na svůj týdenní plat. Už jsem se posledně musela krotit, když jsem si odpoledne chtěla dát kafe..protože jsem si řekla, že už jsem byla ráno. Zkrátka naučila jsem se šetřit naprosto děsivým způsobem. Ale nijak si nestěžuju. Spíš neutrácím za zbytečnosti. Když jsem potřebovala kalhoty, nebo boty, tak jsem si je prostě koupila a hotovo. Zatím to ale vypadá, že se doma zdržím až do února, od Vánoc a celou tu dobu nebudu vydělávat. Ani jednu korunu a ani jedno euro. Děsí mě to, protože jsem při výpočtech svých výdělků s ničím podobným rozhodně nepočítala. Zatím to vychází na 7-8 týdnů doma. To je celkem zajímavá suma ušlého zisku.Navíc, musím ještě před svým odjezdem zvládnout vyexpedovat krabici zpět domů. V březnu nic z toho, co mám ve skříni potřebovat nebudu.Takže plán je dostat to zpět nějak domů, o Vánocích si to vyskládat do skříně a pomalu si připravovat letní věci, které v březnu asi zase pošlu do Španělska..nebo poletím s dvěma kufry. Každopádně..všechny ty věci, co mám tady, budu potřebovat doma, protože tady v únoru bylo 18°C, když jsem tu byla...jenomže musím kalkulovat dobře, a dobře si rozmyslet, co tu nechat ,abych nestěhovala něco, co budu v roce 2014 opět potřebovat..sakra!Proč je to tak složité!Proč je Španělsko tak daleko!Přemýšlím celé odpoledne o nesmyslech, a čas plyne. Dnes mám po dlouhé době pocit, že doslova plýtvám životem. Můj problém je, že vlastně neumím odpočívat. A i když celý den ležím na gauči, neužívám si to akorát si vyčítám, co všechno bych měla udělat.Takže místo požitku mám akorát tak výčitky. Kolem 20.15 po shlédnutí všeho možného usoudím, že je čas na večeři a naštěstí objevím vynikající polévku, takže stačí ji ohřát a je to.U televize vydržím přesně do 22.15, kdy koukám na Čivavu z Beverly Hills 3, poté co jsem zhlídla část 2. Už vážně nevím co bych. Ale povinností mám až na hlavu.Nevím co to se mnou dneska je. Smskujem s Danim a já pak usínám.
Žádné komentáře:
Okomentovat