Vzbudím se v 10.20. Jsem naštvaná. Ale na druhou stranu..co bych vlastně dělala?Jako práce a povinností mám až kam, o tom jako žádná,ale zase na druhou stranu ty povinnosti můžou počkat a já jsem se chtěla vyspat.Nejhorší na tom všem ale je, že jsem se stejně nevyspala dobře. Ustelu si, uklidím pokoj a přemýšlím, co tak asi budu dělat. Za okny je nádherný den..z přemýšlení mě vytrhne zpráva od mojí kamarádky, která si konečně koupila nový mobil a můžeme volat přes LINE:-)Takže přemýšlím co tak asi posnídám..až na pyžamo hodím kabát a jdu ven. To si tady docela užívám,chodit do pekárny:-)Vyhodím odpadky a jdu do pekárny, kde si beru bagetu a dvě sladké dobrůtky, zmenšeniny velkého pečiva. K tomu si doma udělám kávičku, kterou mám poslanou od mamky a je to. Uklidím kuchyň a skočím znovu do postele. A sakra. Je 11.45. A to jsem myslela, jak jsem rychlá. Slíbila jsem totiž, že si zavoláme!Je to v pohodě,Lucka se nezlobí a hned voláme. Máme si rozhodně co povídat, takže zůstanu zachumlaná v posteli s telefonem na uchu až do 14.00!!Neuvěřitelné. Potom se vyhrabu udělat si oběd. Naštěstí jsem si dala včera rozmrazit maso, i jsem vyndala zeleninu z lednice, takže už to "jenom" udělat. Začnu salátem, který se mi opět nepřekonatelně povede, udělám malé steaky, k tomu přikusuji čerstvou bagetku..no, ono na tom světě zase tak špatně nebude:-)Pak sklidím nádobí, koukám ještě chvilku na pohádku, kterou jsem si pustila u oběda (jojo, nepřítomnost dětí umožňuje obědvat v obýváku:-)a přemýšlím, že kolem čtvrté tak asi bych chtěla vyrazit ven a tak nějak si užít toho dne. Když se začnu vypravovat, tak asi v 15.45 mi volá Dani, který je na víkend doma a dělá něco na zahradě. Trochu se zapovídáme a pak mi zase vypadne internet. Jdu tedy do Al Campa, kde jsem chtěla koupit už nějaké dárky, jenže představa, jak se s nimi vleču až do centra, kam chci zajít a potom zase domů mě trochu znechutí. Koupím nějaké sladkosti, které chci sníst s Danim a v tom mi volá. Naštěstí mám už lepší signál, takže si chvíli povídáme a já se s ním před placením u kasy loučím. Jdu pak chvíli pěšky, skoro až k Parku del Retiro, ale pak už se mi nějak nechce. Bude brzy tma, tak chci už být v centru. Počkám na bus a zanedlouho vystupuji velmi blízko Puerta del Sol. Přemýšlím, že už jsem tady nebyla docela dlouho, určitě dva nebo tři týdny..což znamená že dva nebo tři týdny jsem se pohybovala jenom v mojí čtvrti, kde nic není!To je dost děsné. Zase je sobota. Přece jsem si už jednou řekla, že v sobotu sem nikdy nepojedu!Lidí je všude tak šíleně moc, že se nedá ani projít po chodníku. Je krásně.Je 17°C, a v některých obchodech už mají vánoční výzdobu. Musím říct, že letos jsem těmi Vánocemi nějak posedlá. Pak vstupuji do Corte Inglés, kde už prodávají stromečky a tak podobně. Koukám v němém úžasu. Pak zaběhnu do mého oblíbeného obchodu Sfera, pak vběhnu do Pimkie..a nevím jestli mě tak znechucují ti lidé, nebo jenom nemám tu správnou nákupní náladu,ale rychle prchám pryč. Do jednoho obchodu dokonce jenom vstoupím a jakmile vidím, kolik v něm je lidí, utíkám pryč.Tohle místo je na nákupy skvělé,je tu hodně obchodů a určitě se mi tu líbí víc než nedaleká Gran Vía,ale dnes je to o život. Rozhoduji se podívat se na nějaké pánské věci, že by třeba Ježíšek donesl Danimu nějaký svetr,ale když vlezu do obchodu, je to tam horší než v úle. Takže mizím. Myslím, že mi budou stačit malé obchůdky u nás.Docela mi chybí nějaké nákupní centrum. Vím o jednom hodně blízko od místa kde bydlí Dani,takže tam se asi někdy vydáme spolu. Problém totiž je, že většina těch lidí jsou turisté a tak zkrátka vlezou všude. Obchodní centra zatím tak přeplněná nejsou. Uf. Jdu dál až zalezu do Casa del Libro, kde bych si docela koupila nějakou knihu o italské gramatice,ale jsem dost zklamaná.Zdržím se tam do 20.00 a fronty nepolevují. Spíš naopak.Pak se rozhoduji zaběhnout do obchodu H/M kde jsem si vyhlídla kabát. Strašně moc se mi líbil,ale dneska ho vidím víc než obyčejný..a celá zklamaná mizím. Scházím zpět stejnou cestou, a mířím na autobus,ale ještě se zastavím v Corte Inglés, kde se navoním vším možný a nemožným. Připadám si najednou jako ve vězení..všude samé flaštičky s kosmetikou, za nehorázné peníze, venku tuna lidí..a není kam utéct. Když vystupuji v naší čtvrti, vždycky si říkám, jaký tam je klid. Když ale vycházím z bytu, vždycky mě rozčílí jaký tam je hluk. V porovnání s Puerta del Sol je asi klid všude,ale když člověk vyjde ráno na ulici, a vidí jenom tuny aut, tak mě to prostě rozčiluje. A v tom to přijde. Dani mi pošle fotku, kde je vidět jenom knížka,kterou čte a oheň v krbu. Najednou si přijdu úplně absurdně. Všude slyším jenom ":Ano, to opravdu pomůže abyste měla hebčí pleť " a nebo "Ano, skutečně vám narostou rychleji vlasy.." a mě to prostě přijde absurdní.Všechno. Jako kdyby mi najednou někdo dal facku. Nechápu, proč poslouchám rozhovory o flaštičkách a nejsem u toho praskajícího ohně s ním. Asi takhle:já flaštičky miluju, to ne že ne. Sama jich mám hodně.Ale moje idea je úplně jiná. Mít jenom pár věcí-těch základních, sprchový gel, tělový krém, makeup, řasenka a tak podobně a nic víc. Sama nevím proč toho mám tolik. Líbilo by se mi mít těchto pár věcí,ale v nadstandardní kvalitě. To zase ano. Nedělá mi problém investovat do nejlepších značek,není mi to líto. Lepší než pět krémů pochybné značky raději jeden od Lancome.Rozhodnu se, že většinu vánočních dárků koupím on-line a to ještě na českých stránkách. Vyhlídla jsem si jeden krém, kterým bych chtěla potěšit jednu blízkou osobu, a u nás v Al Campu stál 30 euro, a tady v Corte Inglés rovnou 41. Fakt síla!Prchám pryč. Stavím se akorát v Dunkin´Coffee, kde mám nějaký slevový poukaz od minula, sednu si na pár minut s kávou,ale jsem nějak neklidná, takže se zvedám a jdu pryč. Kávu naštěstí propašuji do autobusu, který se začíná nebezpečně plnit. Ještě že sedím. Přesně v 21.30 vystupuji na naší zastávce a jdu domů. Zbyl mi od oběda zeleninový salát, ale nakonec se rozhoduji ještě dojíst ty tři malinké steaky. Večeři si opěd beru k televizi, koukám na Zákon a pořádek a zjišťuji, že dnešní díl tedy nepatří k těm, u kterých bych měla zrovna jíst. No, zkontroluji byt a ubírám se do pokoje. Je docela teplo, pustila jsem si na chvíli topení, když jsem přišla, takže snad se mi bude spát dobře. Zalezu do postele a akorát volá Dani.Je půlnoc. No, to jsem myslela, že už budu spát!Ale já mám ty naše hovory tak ráda..za nich bych je nevyměnila.Rozhodnu se vyprávět mu pohádku a v půl druhé už slyším jenom pravidelné oddychování. Úplně mě to rozněžní. Usínám hned také.
Žádné komentáře:
Okomentovat