Budík zvoní v 8. Vstanu a jdu sníst svoje suchary se šunkou. Ještě že je mám!Pedro odchází ledabyle oděn do práce. Eva mi nese velkou novinu: Prý má nějakou schůzku s nějakým klientem až na 10, takže děti odveze. Nemůžu se dočkat, až odejdou. Snídaně, kakao, svinčík. 9.20. Jdou. Hurá!Díky Bohu za ty dary, zatahuji venkovní žaluzii, čí ví Bůh jak se to jmenuje. V pokoji je šílená zima. Díky Bohu. Volám se sestřičkou. Vypráví mi svůj život. Když už se mi skoro začne stýskat a představuji si svůj pokoj, svůj dům a podobně..díky jedné historce si uvědomím, proč jsem chtěla odjet. Svoboda. Mocná to věc. Mám tady práci, mizerné peníze a partnerský vztah v troskách. Přesto jsem svobodná. Jo, a budu dál. Končíme v 10.30. Spím jak mrtvola. 11.50 jdu sníst oběd. Teda původně večeři ze včera. Vcelku normální kuřecí řízek. Pak si dám rýži a s tím jejich protlakem...kdyby nebyl i pro děti, snědla bych ho celý ten půl litr.Oblékám se a jdu do školy. Docela se těším na skřítka. Už z dálky vidím Evu. Proč se sem táhnu???Posbíráme sktřítky a veze nás autem domů. Prý má další schůzku až ve 14. Než dojedeme domů, klient schůzku ruší. Nemám moc ráda, když je se mnou někdo doma. Tedy pokud mi neřekne:Jdi si odpočinout, jsem tu už já. Chce připravit oběd, tudíž já vypadám, že nic nedělám. Chci uklidit myčku. Je mi záhadou, proč tady ty myčky nemyjou, nebo proč je Španělé neumí používat. Vyndávám myčku a půlku nádobí myju ručně. Báječné. Je znát, že jsem se najedla už v mém režimu, protože mě teď jídlo vůbec neláká. Místo toho si načnu moji ledovou kávu, potřebuji něco studeného a sladkého. Eva se mě ptá, až půjde do obchodu, co mi má koupit k jídlu. To je mazec, nemůžu si jako stěžovat na nic. Prý až pojedou pryč na víkend, domů do Segovie, nechá mi tady peníze, abych si mohla koupit, co budu chtít. Uklízím nádobí po obědě. Zkrátím to, než to celé dokončím, je 15.15. Včetně utření a roztřídení do skříně. Asi umřu. Eva je stále doma. Nakonec mi to nijak nevadí. Musí doprovodit kluky na nějakou oslavu narozenin, ale potom chce jít do města. Ptá se mě, jestli nechci jít taky. Vlastně nechci. Chci spát. Jenomže co když neusnu, jako se mi to stalo už několikrát? Vezmu si sukni, připravím si kafe bez kofeinu a nakonec se rozhodnu že jdu. Eva chtěla jít nejdříve do centra, Sol, nebo tak, ale když zjistí, že v části Goya jsem ještě nebyla, rozhoduje se, že mě vezme tam. Doprovodíme kluky do jednoho bytu a já jsem u vytržení. Vcelku nevzhledný dům v rušné ulici mě překvapí. Výtahem se vyjede do prvního patra a tam je zahrada!!Z ulice nedoléhá žádný hluk, připadám si jako ve skrytém ráji. A než Eva domluví vše s maminkou, která akci pořádá, usnu na slunci. Je přesně 36 stupňů. Připadá mi to úplně neuvěřitelné. Zjišťuji, jak moc ráda mám podzim. Zavřené boty, černý kabát a barevné listí. Strašně se těším, až tohle zažiju v retiru. Navíc...dokážu vydržet dlouho v domě, uklízet, psát, učit se, ale tady ve Španělsku mám výčitky, protože je světlo tak skoro do 21, večer teploty neklesají pod 24°..a mně je vyložené líto sedět doma. Když Eva doprovodí kluky, jedeme autobusem asi tak 10 minut a vystupujeme Jsem nadšená, okouzlená. Vždycky jsem si myslela, že "moje" místo v Madridu je Callao.Gran Vía a tak. Ne. Tahle část je dost krásná. Je tu hodně obchodů, ale zase na druhou stranu je tu hodně stromů, zeleně a docela i klid. Nejdříve zamíříme do Corte Inglés kde jsou knihy a pak mi Eva ukazuje Casa del Libro. To je moje smrt. Jednou tam dojdu a nikdy neodejdu. Pak procházkou obcházíme různé obchody a nakonec si Eva hraje s Diegem. Já zacházím do Corte Inglés, tentokrát do toho, kde jsou parfémy a kosmetika. Najednou si připadám, jako v jiném světě. Prohlížím všechny možné lahvičky, a přípravky, a nakonec se doslova poliji parfémem La vie est belle. Nikdy se mi zvlášť nelíbil, ale teď musím říci, že mě hodně zaujal. Pak ještě vyzkouším nový Sí od George Armaniho a odcházím od oddělení pleťové kosmetiky. Připadám si jako v ráji. Už první týden v Al Campu jsem viděla novou řadu pleťové kosmetiky L´oréal. Ale tam se bohužel nedá nic vyzkoušet. Tady ano. Obcházím všechno, co se dá vyzkoušet a nakonec uvidím něco neuvěřitelného. Jeden krém stál v Al Campu 14 euro. Tady stojí celý balíček 17. Je tam sérum, denní krém a ještě,když nákup dosáhne 25 euro, dostanu dárek. Rovnou říkám, že mám zájem o ten dárek a jestli si tedy mohu vybrat cokoliv z řady. Nakonec je můj nákup za 22 euro, a přesto dostávám dárek!!Krásné pouzdro..s Eiffelovkou...cítím se jako ve Francii. Taková..šťastná. Ne, že jsem si koupila krém, ale cítím se svobodná. Odcházím celá rozzářená. Pak jdeme všichni procházkou na autobus a jedeme domů. Je 20.15, asi 27°C. Paráda. Jsem strašně unavená. Eva se mě ptá, jestli si někde něco nedáme, ale jsem vážně na mrtvici. Jdeme domů a nakonec mi tam zůstává i Diego. Je fakt zlatíčko. Chystám se spát, když mi Eva připomene, že mě ráno požádala o hlídaní. Nevečeřím. V tomhle stavu nějak přestávám vnímat. Cokoliv. Nemám žádné pocity. Chvilku si hraji s Diegem, kluci koukají na telku a za chvíli je tady Eva. Je asi 23.15 když si jdu lehnout. Danimu říkám, ať mi zavolá kdy chce, klidně i když budu spát. Volá mi, když už spím a kupodivu se cítím odpočinutá. Mluvíme o našem výletu a zdá se mi klidný. Takového jsem ho docela dlouho neslyšela. Spokojená usínám.Klidná a šťastná. První den se cítím klidná. Je smutné, že jsem ve Španělsku, v zemi, do které jezdí miliony turistů, já tu žiji a první pocit štěstí přišel teď.
Žádné komentáře:
Okomentovat