Budík zvoní v 7. Rozhodla jsem se, že takhle ten život tady vést prostě nemůžu..vstát pozdě, napatlat snídaně, a pak se vracet domů kvůli tomu, že jsem nic nestihla. Mám 4 budíky, ale prostě nedávám to ani za nic. Nakonec vstanu v 8. Takže jako každý den. Jdu napatlat snídaně, u toho ve stoje usrkávám svoje kafe bez kofeinu a spím ve stoje. Kolem 8.10 zmizí Pedro. Taky dobře. Pak jde Eva. Včera jsem měla poměrně dobrou náladu, protože jsem si vyprala tu novou deku, nové povlečení co jsem dostala..jo, dostala jsem ho vyprané, ale kdo ví jak dlouho bylo ve skříni??Nelíbilo se mi, čím je cítit. Ale bylo to ještě trochu nedosušené, tak jsem to nechala v pokoji jen tak. A co jako?? Přichází Eva, že si musíme vysvětlit jednu věc. Že jsem si včera neustlala, a že takhle by to tedy nešlo. Že Juana není placená od toho, aby stlala postele, a že v tomto domě si stele postel každý sám. A že to není dobrý příklad pro děti, které si také musí stlát samy. Kdo mě zná, a ví, jak moc jsem posedlá úklidem a čistotou, pochopí, jak moc se mě tohle dotklo. Mám jí do očí říct.."ale to nebylo neustlané, to bylo vyprané, protože to co jsi mi dala, smrdělo jak prase??" Jsem ticho. Chce se mi ale brečet. Vzpomínám, co všechno jsem musela vynaložit za úsilí, abych dostala třeba zápočet z francouzštiny. Nebo jak jsem několik dní nespala před nějakou zkouškou. A teď tady mi někdo bude říkat, že jsem si neustlala postel. Eva odejde a zbydou na mě kluci. Diego mě vytáčí. Už mi rupnou nervy a seřvu ho. Je jak pěna. Za chvíli se zase směje. V 9.10 odcházíme. Skoro jsme to nestihli. Jdeme za ručičku směr škola. Diego mi vždycky u vchodu uteče, takže já tam vždy dojdu a čekám, abych ho viděla zalézt i do školy. Dneska tam ale dojdu, a vidím ho jak si hraje s dětmi, a že je vedle jeho učitel, takže prostě prdím na to a jdu pryč. Přijde mi že je docela zima. To mi přijde každý den, ale kdo ví co bude odpoledne! Přijdu domů a přemýšlím, co budu dělat. Musím umýt talíře, protože to jsem dneska už bohužel nestihla. Ať žije volný čas, že jo!!Uklidím trochu v obýváku a je 10.30. Vytahuji žehlící prkno a žehličku a hodlám se vyžehlit si prostěradlo a povlečení. Žehlička je příšerná. Jedno pitomé prostěradlo žehlím 40 minut. Pořád je zmačkané jak prase. Froté prostěradlo jsem jaksi ještě nedorazilo. Převratný to vynález.Pak se pouštím do žehlení povlečení velikosti slona. Je 11.45. Začínám mít hlad.Připravím si salát, a tortillu..kterou naplním šunkou, sýrem a trochou salátu. Ve čtvrt na jednu jdu bojovat s povlečením a pak si dám přesně 12 minut spánku.Fakt bezva. Když vstanu, volá Eva, jestli by mi vadilo, kdybych na pátou doprovodila Pabla do školy, že má fotbal. Pfff. A pak volá znovu, že prý jestli bych tak nejpozději kolem 18.30-19.00 mohla být doma, aby Juana mohla odejít dřív a mohla bych pohlídat děti..tak asi do 21. Príma, fakt. Běžím vyzvednout kluky, koupíme ještě teplé bagety a jdeme domů. Ještě, že jsem najedená, protože by na mě ani nezbylo!!Ohřeji polévku, rozdělím jí do mističek a pak se podává něco, co vypadá jako kuře v těstíčku.Mezitím umývám talíře, které mi kluci nosí. Diego se uprostřed jídla zvedá. Bezva. Zatím beru lux a jdu luxovat celý obývák, protože tam všude nadrobili bagetu, pak svinčík v kuchyni, myju nádobí, celý stůl a pak přijde Diego a jen si sní své jídlo. Končím v 14.30.S hrůzou si představuji,že už od října touhle dobou už zase poběžíme směr škola. Skvělá představa. Diego konečně dojí a já konečně všechno uklidím. Jdu si na deset minut lehnout. Sotva si lehnu, volá Eva. Že prý když Pablo nemá žádné úkoly, proč prý neuděláme něco z angličtiny. Sedáme k tomu a já začínám být znechucená. Šílená výslovnost a mě už ani nebaví ho opravovat. Sotva vstanu, vidím že je 16.20 takže si jdu vyčistit zuby a jdeme směr škola. Venku je vedro na omdlení. Je 34°. Začínám se hrůzně opocovat. Jsem šťastná, když Pablo zůstává ve škole a já dostávám chvíli se nadechnout. Pomalou procházkou se vracím směr náš dům a hledám poštu. Povede se mi to za docela krátkou chvíli, a jsem sama ze sebe div živá, že si všechno zvládnu vyřídit sama a hlavně..nikdy jsem si do Španělska nevezla ani malý slovníček, do Francie vždycky. Pak takovou krátkou procházkou obejdu náš blok a dostanu se k obchodnímu centru Al Campo. Vcházím a nacházím úžasnou věc-kávu Starbucks, ledovou, v kelímku!!Musím si hlavně koupit nějaký chléb, suchary a tak. Určitě už nebudu riskovat, že ráno vstanu a nic se mi nebude líbit -to znamená že nebude co jíst!Kupuju dlouhý toastový chleba, a suchary. Domů dojdu kolem 18.45 a už se odtud dneska nehnu. Cestou pořád přemýšlím. Vzpomínám na svůj život se sestřičkou v Českých Budějovicích. Nebyla jsem šťastnější??Asi nebyla. Trápila jsem se kvůli nesprávným mužům, chodila po jazykovkách a do toho sama studovala..byla jsem vyčerpaná. Ale možná bylo ve mně něco klidnějšího. Na druhou stranu jsem si ale přála mít vztah. Takže úplně spokojená jsem nebyla. Teď ho mám a asi zase nejsem. Nebo ještě pořád??No, to je fuk, člověk je věčně s něčím nespokojený.Po příchodu domů si dopřeju kávu a něco, na čem se stanu okamžitě závislou-mléčná rýže s příchutí citronu se skořicí. Je to vynikající. Bohužel jsem si koupila jenom dva kelímky. Rozdělám gauč, natáhnu se a mám klídek. Takhle by to bylo fajn. Sobecky přemýšlím, kolik peněz bych ušetřila, kdybych neměla vztah. Že bych si zaplatila jazykovku...ale byla bych šťastnější?Zase nebyla. Vždyť mám toho nejlepšího člověka pod sluncem, ani jsem nevěřila, že takoví lidé ještě existují!Tak co pořád sakra chci? Prostě klasika no...aneb jak se praví..netuším co chci, ale nedám pokoj, dokud to nedostanu. Dani stále spí. Jsem za něj ráda, protože poslední dobou odpoledne nespal a já taky ne. To je taková novinka tady, nemůžu tu usnout přes den. I když jsem unavená k smrti. Kluci se jdou zatím sprchovat a já mám klid. V půl osmé odchází Juana a kluci podřimují u televize. Jsem šťastná jako blecha. Kolem půl deváté se zblázní a začnou hulákat jako na lesy. Největší sranda je s Diegem. Hraju si s ním až do příchodu Evy. Tahám ho za ruce, pak za nohy, nosím jak mimino a on pořád kříčí Jooo to je pěknýýýý ještě !!A teď mě tahej za ruce po obýváku!!:-) No blázen. Pak přijde Eva a já se jdu připravit ke spánku. Docela ráda bych se už dneska vyspala. Chviličku volám s Danim.Pak s mamkou. Je 22:30 a já se jdu zeptat Evy jak se má. Mluvíme i o Danim, o všem a musím říct, že je fakt dobrá ženská. Vyprávím jí o jeho sestře. Nevěřícně na mě kouká a říká mi:" Ježiš, a proč si nenajdeš jiného přítele??Najdi si jiného, s normální rodinou...můžeš mít koho chceš." No jo, ale já chci jeho?Přiletí mi jedna divná zpráva já usínám. Doufám, že se zítra uvidíme a vyřešíme jeho momentální citové ochladnutí, protože tohle všechno začíná být nějaké divné. Určitě v tom má prsty ta je ho sestra.
Žádné komentáře:
Okomentovat