Budík nám zvoní kolem deváté, dáme se trochu dohromady a dáme si k snídani kakao. Potom Báru vyprovodím a zjišťujeme, že venku je už jenom 18°. No, to je řádná změna oproti minulým dnům!!Já jako chtěla, aby se ochladilo, ale ne toooliiik!;-/Pak se snažím trochu dát dohromady můj pokoj ale pak mě přepadne hlad. Ještě že připravit jídlo taky netrvá skoro nic. Ohřeju polévku a potom načnu připravené tortilly se sýrem, kuřecím masem a šunkou, hodím je na pánvičku, zlehounka orestuji, a během chvíle obědvám. Jenže oběd mě skolí. Do 13.30 si dávám siestičku, pak sahám opět po kapsli vynikající kávy Nespresso a jdu na úklid. Nejdůležitější to rozendat do poliček, třídit si to potom můžu kdykoliv. Nejdůležitější je, aby se v tom pokoji dalo chodit a na první pohled to tam vypadalo uklizené. S mojí uklízecí manií to budu stejně ještě předělávat milionkrát, ale to musí být až potom, tak nějak za chodu. Teď mám 3 hodiny na to, aby na první pohled vypadal pokoj uklizený, ačkoliv celou krabici nezvládnu vybalit ani omylem. Pokud to ale zvládnu dát dohromady dneska, každý den si mohu vybalit něco a bude to v klidu. Nejdůležitější je, využít na maximum dnešek. Dani se mi doteď neozval. Má jet busem 13.30 a pořád o něm nic nevím. Nechci se dožít toho, že mi ve tři napíše, že "trochu" zaspal!Už aby byl tady..nechápu, jak já, takový vlk samotář, který vždy chtěl všechno prožívat sám, jsem prošla takovou změnou že se těším jak dítě na Ježíška až přijede můj drahý!No, to jsou věci prostě.To bych sama do sebe neřekla. Ufff, tak píše, autobus stihl, všechno v pořádku. Vrhám se na pokoj, a jde mi to docela slušně od ruky. Je mi jasné, že takové ty detaily budu ladit možná do konce října, pořád budu přeskládávat poličky a hledat ten správný prostor, pro všechny ty věci co tu mám, ale nejdůležitější je to vybalit, a pak už se s tím nějak poperu. Uklízím až skoro do 17.20, kdy na první pohled pokoj vypadá po celém tom měsíci opravdu krásně uklizený,ale pod stolem stále stojí krabice a asi ještě nějakou tu chvíli bude.Není ale vidět hned ode dveří, takže dobré. Trochu se nalíčím, naštěstí mám umyté vlasy od včera a hodím na sebe džíny a triko. Značně se ochladilo, ale opravdu značně, o 20°. Což je vážně dost:-)Ve dveřích se srazím s rodinkou, a jsem šťastná, že můžu zmizet, protože přivezou věci od babičky, plus všechna zavazadla a všechno..a zase by tu nebylo k hnutí. Jdu na metro, a mám štěstí, ačkoliv je neděle, přijíždí hned vlak, ale na ten druhý si už značně počkám. Na nádraží na stanici Méndez Álvaro jsem v 18.50 a bojím se,že jdu pozdě,ale naštěstí autobus má drobné zpoždění. Po krásném přivítání jdeme do nedalekého obchodního centra, které jsem mockrát viděla,ale nikdy jsem nebyla vevnitř. V Corte Inglés se trochu navoníme, já se přikrášlím;-) ( Miluju Corte Inglés!!)a zase vracíme, obcházíme nádraží a kolem 20.00 vcházíme do Burger Kingu. Nejdřív mě povalí hnusný zápach připáleného oleje, ale potom usedáme na nejvzdálenější židli, kupujeme jedno menu dohromady a jdeme jíst. Netušila jsem, že půjdeme někam dovnitř, takže jsem obtěžkaná jídlem, svačinou, kterou jsem mu připravila a vším možným. Sice pořád někdo chodí, ale zvládneme to sníst tam.Zapomeneme značně na čas, je přesně 23. Musíme se podívat v kolik jede příměstský vlak a jdeme. Jede ve 23.32,ale nemůžeme se pořád rozloučit, takže jede až tím posledním. Já chytám metro a za 20 minut jsem doma. Dost, ale opravdu dost těžký luxus. Žádné přestupy busem, příměstským vlakem ...nic. V metru narazím na svého "starého známého" podivného člověka, který už se mnou jel dvakrát posledním příměstským vlakem. Divný pocit. V takhle velkém městě se s někým potkat!!Brrr. Utíkám domů, chvíli ještě smskujeme a já, ačkoliv nejsem vůbec unavená, kolem 1 usínám s blaženým úsměvem.
Žádné komentáře:
Okomentovat