Doslova armáda budíků. V 7.20, v 7.30 a v 7. 50. Poslední rezervní...to jako kdyby všechno selhalo..v 8.05. Vstávám. Běžím udělat snídaně a mezitím si Diego skládá postel. Jdu mu pomoct a mezitím ti dva běží do kuchyně a hledají snídaně. Nestihla jsem to všechno, takže nechápu, co tam dělají. Dneska mě strašně štvou. Strkají se u snídaně, až jeden tomu druhému něco hodí do pití. Jdu udělat nové. Jednu věc dělat dvakrát??Seřvu je všechny na tři doby. Ten velký se odchází dívat na televizi. Seřvu ho ještě jednou a je klid. Eva než šla mi řekla: " Až budeš uklízet myčku, tak jen abys věděla, že to všechno vevnitř je čisté, jo?Tak ahoj a hezký den." Pfff..tak uklidím myčku, uklidím svinčík po snídani a jsem dost přešlá. Takže se stalo automatickým zvykem, že já budu uklízet myčku, když sem na to chodí extra paní??Pfff. Dohlédnu na malého, aby se oblékl a chci jít. Pablo si nutně potřebuje zavolat. Asi je všechny přerazím. Jdeme směr škola a přicházíme akorát. Dneska si raději zkontroluju, zda-li všichni do té školy zalezli.Potom jdu do Mercadony, kde si jdu za svoje ubohé peníze koupit odstraňovač skrvn na prádlo. Pak jdu do Al Campa, ačkoliv jsem se zařekla, že za jídlo už prostě vyhazovat nebudu. Kupuji jen mléko a sušenky a jdu. Vážně to už takhle nejde...nemůžu utrácet svoje úspory za jídlo...jenže ten režim je fakt jiný a občas přes den mívám vážně hlad. Doma uklidím ,rozeberu nákup a skočím vyřídit na PC všechny věci, co potřebuji. Neudělala jsem nic. Chtěla jsem si dát sprchu, vyspat se..a nic. Musím si vybrat. Dala jsem si kávu a jogurt, takže pro dnešek obětuji oběd a najím se až s kluky. Musím zase doprovodit Pabla na fotbal, takže moc času odpoledne mít nebudu. Dnes se odmítám líčit a žehlit si vlasy.Chci si dát sprchu na probuzení a hotovo. Ve 12 jdu spát. Jen do 12.30. Pak jdu vyzvednout kluky, stavíme se pro chleba a jdu dělat jídlo. Naštěstí se alespoň u oběda chovají jako lidé, takže to dám do pořádku relativně rychle, uklidím co je třeba a ve 14.00 mám komplet naklizenou kuchyň a dětem nedovolím, aby udělali svinčík v obývacím pokoji, takže to vypadá, že bude klid.V půl páté mám Pabla doprovodit do školy na fotbal, takže kalkuluji a představa je, že se vypravím, doprovodím ho a rovnou si od školy chytnu bus 32 a pojedu směr Atocha a dál za Danim. Realita je samozřejmě jinde. Kolem třetí hodiny mi píše Dani, že se pohádal se sestrou. Tím, jak si píšeme, samozřejmě přicházím o čas a kolem čtvrté, když jsem stále v pyžamu, je mi jasné, že asi moc nestíhám. Volá Eva,jestli pak jedu za Danim. Říkám, že ano. Tím pádem tedy prý nemá nikoho kdo by vyzvedl Pabla z fotbalu a nemám ho tam vodit. Bezva!Takže tedy v pět odejdu rovnou z bytu!!Super, mám dost času. Vlezu si do sprchy a užívám si chvíle klidu, když na dveře klepe Juana. Prý sama volala Evě a řekla jí, že nemá problém s tím, vyzvednout Pabla, takže nakonec ano, nakonec ho mám doprovodit. Pffff!!!Mám z toho hysterický záchvat. Takže rychle vylezu, obléknu se a klusem valíme do školy. Samozřejmě takhle jako blázen nikam jít nemůžu, takže se vracím. Potřebuji se nějak zkulturnit. Dnes, v den, kdy se předpokládalo, že vyjdu přesně v 5, stojím na zastávce v 17.50, tedy déle než kdykoliv jindy. Busem se dokodrcám na Atochu a běžím co mi síly stačí, abych stihla dřívější vlak. Bohužel. Čekám deset minut. V 18.40 vystupuji na Fuenlabradě central. Skáču do metra a v 18.50 vystupuji. Chvíli se míjíme s Danim a pak se konečně najdeme. Je nádherné odpoledne. Jdeme procházkou do velkého nákupního centra, kde se dost zdržíme. Baví mě s ním chodit nakupovat. Probíráme se slevami všeho možného, přemýšlíme jaké jídlo si koupit a kolem 20.15 odcházíme. Cestou potkáváme paní, matku jednoho z dětí, které Dani učí, a zmiňuje se, že by potřebovala někoho pro svoji známou na angličtinu. Hodiny pro dospělé??Bože, prosím..ať to vyjde!!Odcházíme směr Daniho dům a cestou se stavujeme v parku, kde jsou nejen lavičky, ale dokonce i stoly, aby si člověk mohl udělat piknik. Tak tedy piknikujeme. Jsem moc šťastná. Venku je nádherně, určitě tepleji než jakýkoliv jiný den a my si povídáme, plánujeme..pak procházkou dojdeme k domu, kde se opět dostaneme k debatě, která mi není vůbec příjemná.Kolem 23.30 chci odejít směr metro. Šetřím si jízdenku na příměstský vlak,který trvá chvilku na odpoledne, protože to mi na čase záleží a teď můžu jet metrem, protože strašně ušetřím, vážně hodně. I když bohužel trvá déle. Nakonec to vypadá, že vzteklá odejdu. Dani mi říká, že mě odveze, že mě nenechá jít samotnou. Sedneme si na lavičku. To, co si tam řekneme, není vůbec nic hezkého. Přemýšlím, co všechno už jsem s ním zažila a co všechno ještě zažít chci. Dostanu téměř hysterický záchvat, jsem prostě ve stavu, kdy už svoje emoce nemohu kontrolovat. Když skončíme, jdeme pro klíče do domu, a Dani mě veze. Když sedneme do auta, je 2.15. Tak, pohoda:-/Uháníme do centra Madridu, vyhazuje mě před domem a já jdu domu jako myška, ačkoliv nikdy nevím, jestli mě neslyší. Slyším, že někdo chrápe, takže doufám, že ne. Nemám sílu na nic, jenom si vyndám kontaktní čočky a jdu spát. Pustím si zvuk naplno, a tak nějak skoro spím, a teprve když mi pípne:"Moni,jsem doma" můžu usnout na plno. Je 3.20. Kam já to vedu??
Žádné komentáře:
Okomentovat