Vstávám v 7.40. Necítím se nijak extra ospalá, ale to ještě určitě přijde.Hned po ránu dobrá zpráva, protože byl Pablo nemocný, Pedro chce zajít za jeho učitelkou a domluvit se s ní, co zameškal po dobu své nemoci...takže děcka veze on. Maličkého Diega dosmýkám směr jeho pokoj a usteleme spolu postel. Trochu odmlouvá, ale co. Pak jdu připravit snídaně, skřítek zase utíká, chvíli ho naháním po obýváku, ale zdá se, že se mu to vlastně dost líbí a utíká schválně. Pedro odchází brzy i s dětmi a já si akorát tak zvládnu vyčistit zuby a jdu pryč. Prvně zacházím do Mercadony s pečlivě sepsaným lístkem. Koneckonců jako každý tady:-)Lidé do sebe vráží, jak pořád čtou papírky. Jsem rozčílená a s láskou vzpomínám na naše české DM, kde člověk může strávit hodinu a nikdo si ho nevšímá. Tady se to dá udělat jen v Corte Inglés, který ovšem zase nesnáším, kvůli jeho cenám. Takže nejlépe v Corte vyzkoušet, navonět, očuchat a tak..a koupit jinde:-D No, trochu znechucená odcházím opět do Al Campa, kde je výběr trochu větší, takže můj nákup činí hned 14 euro. Do Al Campa jsem se vydala hlavně proto, že mi nevoní aviváž, co používáme doma. Jdu přímo pro tu stejnou, kterou jsme kdysi používaly s Danou ve Strasbourgu. Cestou se ještě zastavuji pro croissanty, hurá, konečně jsem se taky dostala k tomu, abych to ochutnala osobně, když to všichni tak vychvalovali...když přijdu domů, je 11.40. Asi mě klepne. Pustím rychle pračku, do které narvu všechno, co se narvat dá-to znamená komplet celé povlečení z postele a ručníky a pustím nejdelší program, který najdu. Oooo jak dobré je bydlet v bytě s rodinou!!Nemůžu už ani koukat. Roztřídím nákup, ani se nestihnu potěšit s nakoupenými věcmi a padám na gauč. Zdá se, že je možná pohodlnější než moje postel. Spím jak zabitá. Zvoní budík. 12.40. Čas jít. Beru si s sebou knihu, jak jako jdu včas, že si počtu a jak se trousím, nic nestihnu.První vyjde Diego, pak seberu Pabla a Javiera a jdeme. Když minulý týden Pablo do školy nechodil, vypadli ti dva klidně. Bohužel teď jde Javier a Pablo spolu, a malý Diego je chudák otloukánek. To je pořád:Jdi pryč, jsi ještě dítě...a tak. Beru ho za ramena, ať sebou hne, a dá mi ručičku!Hezké:-)Tak jdeme za ručičku domů, ti přede mnou se pošťuchují a já se přistihnu při debilní myšlence, jak by asi vypadalo moje a Danielovo dítě. Ta myšlenka mě nechutně, ale nechutně zaskočí. Cestou ještě zabíháme pro bagety a jdeme domů. Ohřeju polévku, vynikají, místní zeleninové směsi mě nikdy nepřestanou bavit. A pak tortilla. Plněná kuřecím, salsami..všechny uvedu v údiv, když si zamotám tortillu (jojo, mám už cvik!:-)) způsobem, že mi z ní nic nevypadne a ani nezamažu talíř. Prckové se v tom hrabou, a neváhají si to prošpikovat párátky, prý aby to drželo lépe. Jen se otočím a malému Diegovi tortilla praskne a kuře je na zemi. Asi mě je*ne!!A má to na triku..všude prostě.Jím ve stoje. Jsem vzteklá. Pak přinesu lux, umyju kuře z podlahy, vysmýčím byt, plus obývák, protože tam všude jedli bagetu, pak umyju nádobí, prostě radostné domácí povinnosti a je 14.50. Jsem naštvaná, že jsem zase jedla takhle pozdě.Jdu spát. Sotva se natáhnu, zvoní Eva na mobil. Že prý jestli bych mohla udělat s kluky angličtinu. Neeee!!Jdu vymýšlet věty. Chudák Pablo netuší jaký je rozdíl mezi I am a I have a já se přistihnu při nejšílenější aktivitě svého života- po několikaletém studiu francoušztiny a italštiny vysvětluji španělskému dítěti španělsky, jak fungují slovesa v angličtině. To jsem to tedy pěkně dopracovala.Kolem páté přijde Juana. Je fajn, správná ženská. Dneska mi řekla, ať se koukám rychle vdát, a nastěhovat se k příteli a uteču z téhle rodiny dokud je čas:-D Pravda je, že nejvíc mě to baví s malým skřítkem, protože tak hezky zlobí a je za všechno rád. Po tomhle hlídat jedno dítě??Ráj na zemi. Ráj. Procházka růžovým sadem.Vzala jsem to protože to bylo nejblíž k Danimu, a kvůli Evě, která na mě zapůsobila už do telefonu. Je úžasná. I když dneska mi poslala zprávu-tak, když už jsi si zvykla, byla bych ráda, kdybys s dětma mluvila jenom anglicky. Haha, drahá Evo, ale můj téměř rodný jazyk je španělština!Nemám daleko do toho, abych i já říkala Chelou. Dneska jsem ještě našla další vychytávku-polštářky do pračky, které vybělí prádlo. Z nějakých neznámých důvodů jsem vytáhla posledně z pračky bílé prádlo, teda původně bílé, trochu šedivé. A to mám už letitou praxi!!Tahle pračka se mi vůbec nelíbí. Všechno se pere na stejný program. Tak to tedy já podnikat nebudu. Odpoledne, por la tarde-což tedy znamená v 18 mi volá Macarena. Úžasná holka, kecáme asi hodinu, a já zjišťuju, že nevím jak se to stalo, ale mluvím španělsky, dokážu rozeznat akcenty, a nechápu, jak se to stalo. Pak voláme s Danim a přistihnu se, že se usmívám jako totální idiot. Pak přijde Juana a nabízí mi, že mi vyžehlí povlečení. Nechci, ale říká že je to její práce, tak co!Jsem u vytržení. Pak přichází Eva, veze kluky na klavír a v bytě se rozhostí klid. Povídáme si s Juanou, já jí pomáhám roztřídit prádlo..a přemýšlím, že já se mám pořád luxusně. Hodně peněz šetřím, jím co mi líbí, můžu si cokoliv rozmrazit, jím jako každý člen rodiny, peru si kdy chci, suším co chci, v "pracovní době" spím, volám a píšu zprávy, nebo koukám na youtube, prostě jako kdybych byla s našima doma a dostávala kapesné. Od října to bude ještě mnohem náročnější protože aktivně se budu muset věnovat dětem a to prosím od 8.15 do 19.45.Ano, jsou v tom nějaké pauzy, ale ono dneska jsem vyšla ve 12.45 vyzvendout kluky, pak jsme šli pro chleba, nějakou dobu se čeká tam, protože nikdy nevyjdou přesně v 13 a nakonec jsme přišli v 13.30. S hrůzou si uvědomuji, že já končím s úklidem kuchyně kolem 14.30 nebo 15 což ale od října nebude možné-už v 14.30 musím kluky vést zpátky do školy a v 17.00 na ně čekat. A to prosím ještě ve svém "volném" čase musím připravit svačinky, aby si snědli ve škole, protože je budu doprovázet na spoustu mimoškolních aktivit a domů přijdeme všichni společně v 19.45. Úchvatné. Pak volám chvíli se sestřičkou a kolem 20.45 jde Pedro připravit večeři. U té se dozvím, že zítra musím kluky doprovodit do školy a komplet se o ně postarat, protože oba odcházejí z domu 8.20, ale že to je veškerý můj zítřejší úkol. Mám den volno, protože naštěstí si je berou k sobě rodiče Pedra, na celé odpoledne. Miluju rodiče Pedra. Hned volám Danimu. Ráno to znamená snídani-kávu Nespresso, croissant z pekárny, pak sprcha..asi tak 50 minut??:-)pak spánek, pak umýt vlasy, použít všechno, co jsem si nově koupila..včetně tekutého keratinu..no, nedá se tomu věřit, byl jenom za 5 euro, ale jsem zoufalá, musím věřit všemu.A pak nové tělové mléko-slibuje lehké opálení, navonět, nalíčit a směr Fuenlabrada central!!Večer volá Dani. Prý slíbil svojí kamarádce Martě (kterou jsem poznala už v červnu)že za ní pojede. Nabízí mi, že bychom jeli spolu.!!Kdo viděl film Vicky, Cristina, Barcelona, jistě pochopí ten výbuch smíchu když zjistím, že jedeme do Ovieda. Oh la laaa.Potom dostanu zprávu od svojí úžasné kamarádky z Francie, která mi děkuje za balíček, co jsem jí zaslala.Rozlije se mi hřejivý pocit po celém těle. Vida, jaký povedený den!A to jsem skoro nevylezla a sedím v kraťasech celý den doma. Kolem půlnoci bych si nejraději nafackovala, protože jsem si chtěla jít lehnout v devět,což je tady nemožné, když se večeří v půl desáté..zítra očekávám perfektní den, proto by se mohl pěkně nepovést, ale tak snad..no, může mi ho dost zkazit Ana, Daniho ségra, která mě teď nemůže vystát, já jí taky a hodlám tomu učinit přítrž. Proč si začala? Tuhle válku vyhrát nemůže. Prostě ne. Když mi přistanou na mobilu pusinky od Daniho, takové obrázky, co si pořád posíláme, jsem strašně šťastná. Každý den ho miluju víc, než ten předešlý.Protože každý den objevuju, jak moc vzácný člověk to je. Pípne ještě whatsapp od Macareny, která mi přeje dobrou noc a děkuje za super telefonát. A taky že byl!!Tak dobrouuu tedy buenas noches!!
Žádné komentáře:
Okomentovat