Plán byl vzbudit se kolem 9 a
užít si den, ale to teda bohužel. Mám dost. Za celý týden toho bylo až kam, a
navíc včera jsem šla spát dost pozdě, takže se vyhrabu kolem 12té. Děs. Udivuje
mě, že byt je tak potichu. Ha. Rodinka se uklidila do parku. Jsem šťastná.
Udělám si poslední příšerný pytlík „kávy“ 2 v 1. K tomu toast s roztíracím
sýrem..nevím, proč tady nikdo nemá v lednici máslo!!Už jsem to zažila v Granadě,
u Daniho a teď tady. Sýr Philadelphia je div ne národní pokrm. Namažu to, hodím
kus salámu a k tomu kafe. Dovrším to párkem. Fakt divná snídaně. Když
uklidím nádobí po večeři a dám do pucu celou kuchyň, vchází rodinka. Eva jde
dělat oběd, který má samozřejmě připravený od včera..tady se prostě vaří jinak
než u nás a to se mi dost líbí. Ale opravdu hodně. Žádné postávání u plotny
celou sobotu. Pere se každý den, hází se to do sušičky, Juana to vyžehlí, myčka
se pouští kolikrát je potřeba a tak se stane, že je víkend volný a může se jít
do parku. To se mi líbí hodně. Mohla jsem jít taky, ale byla jsem v říši snů.
Voláme s Danim, uklízím trochu pokoj a v 16 zapadám do sprchy. Docela
si užívám, děti spí u televize, rodiče si čtou v kuchyni, takže vylézámv
16.50. Jojo, bydlet v rodině je dost super. Dneska se mám vidět s Danim
někde v centru, protože jeho kamarád se žení. Dani mi už poslal fotku, a
málem to se mnou seklo. Nemůžu pořád uvěřit tomu, že tenhle chlap je můj!
Chystám se mu ovšem vyrovnat, to se zase jako zahanbit nenechám. :-)) Pak si jdu mýt vlasy.
Foukám, žehlím..a je 19. Aj. Tohle tedy v plánu nebylo. Dost nestíhám. V osm,
kdy mám vyrazit, píše Dani. Nejsou tam, kde myslel že budou, a neví jak se
uvidíme. Připadám si zralá jít na ples, takže po tom všem se neuvidíme?Vlévají
se mi slzy do očí. Dani píše, že už se tam vrátit nechce, jak bylo v plánu,
takže bude nejlepší, když se ztratí úplně a potom jenom vyzvedne sestru. Píše
ať nejezdím nikam, že nechce abych večer cestovala metrem, že mě vyzvedne na
stanici Estrella. Hmm….jsem z něj trochu hotová. Taková snaha. A to se
ještě pohádal se sestrou, která samozřejmě nechtěla, aby někam šel. Jsem pyšná
dvojnásob. Jsem v klidu, nemusím trávit 70 minut v metru (jedna
cesta) skládám si svoje papírky (jsem posedlá přerovnáváním věcí) listuju novou
knihou a jsem šťastná. Čelist mi klesne hodně hluboko, když dostanu zprávu,
jestli bychom nestrávili celý den společně, ruku v ruce někde v parku
a pak se zajít najíst. Hmm…dost drsný!A tak se ani neznepokojuju, když je už
22.15 a on stále nikde. Vchází Eva a říkám jí, že asi někdy do půlnoci půjdu
ven. A ona:“Aha, no kdybys chtěla,mám domluvenou jednu sklenku s kamarádkou
přesně na půlnoc“. No, je vidět že jsem ve Španělsku:-)) I když co říkám?Já v ČB chodila
taky až na jednu ráno, takže vše při starém:-))Ležím v posteli s PC a koukám na youtube. Dani píše že svatba je přímo nechutně dlouhá. Je 23. Jsem klidná. Je mi jedno jestli přijede v 0.30 nebo ve dvě nebo cokoliv. Jsme v Madridu, tady se končí v osm ráno,takže času dost. Ležím v posteli a čtu.Je půl dvanácté. Koukám na videa. Stále.Dani píše, že pořád ještě nedostali všechny chody. Chybí jedno jídlo a zákusek. Začínám se smiřovat s myšlenkou, že nepřijede. Je mi smutno, ale ten stesk přebíjí šílený, nechutný hlad.Tak nějak jsem myslela, že někde něco sníme spolu, nebo spíš já, když on půjde ze svatby,ale tohle už nedávám. Vstupuje Eva..že prý když jsem doteď neodešla, jestli si nechci vzít něco k jídlu. Chci!V 0.15 se plížím do kuchyně jako duch. Vidím něco, co nevím co je. Nějaká noha. Nebo žebro?Vypadá to jako noha žirafy.Je mi fuk co to je. Ohřívám "to", a zajídám bagetu. Ať je to, co chce, je to luxusní. Nedpustím si samozřejmě ani zákusek. Mám chuť na hrušku. Vypadají nádherně. No, žirafí noha zajedená hruškou a pak rande??To si asi netroufnu. Přikláním se k menšímu jablku. Začínám být hodně nechutně unavená. Kdyby tady měli špetku alkoholu, že bych oprášila staré Budějovické časy aspoň......vydržela bych déle čilejší. Takhle je to drsný. Kdyby Dani nepřijel, nebyla bych smutná. Ta žirafí noha mě zmohla.Klidně bych šla spát. Představa, jak přijede v jednu, budeme spolu do tří a už v 13 mám čekat v parku, mě děsí. A pak znova kolotoč v pondělí-děti-jídlo-postel.Děti-jídlo-postel. Ale co, nějak se to udělá.Přišla mi zpráva, že kolem 1.15 by tady mohl být. To by bylo fajn, to by bylo tak nějak akorát.Nic. Začínám být strašně, ale strašně nas*aná. Píše mi, ať si dám budíka na půl třetí, že přijede v půl třetí. Nechci aby přijel. Celá tahle návštěva je totálně přitažená za vlasy. V půl třetí mi zvoní budík a píšu mu kde teda je. Jestli je před barákem, tak vyjdu, ale jestli ne, tak už fakt na všechno se*u!!Píše ve tři, že už chce odtud odejít, ale že nemá baterku v mobilu a že tím pádem nemá GPS a neví jak se ke mně dostat. Do půl třetí jsem spala lehoučkým spánkem, abych si nezmačkala pracně natupírované vlasy.Mám na sobě pořád šaty a přes ně jsem si vzala kabátek od pyžama, abych je neumazala. Ve tři se mi koulí slzy po tvářích a sundávám náušnice, řetízek, šaty...a převlékám se. Jdu do koupelny, když slyším Diega zakašlat. O odlíčení nemůže být ani řeč. Jdu spát .Mám pocit že spím tak pět minut, když mi v ruce zavrní mobil. 6.40. !!!! Prý jestli může přijet. Ne, to teda sakra jako nemůže!!!!Ne!!!Brečím. Musím se krotit, nemůžu si dovolit zamatlat bílý polštář od řasenky.Začala jsem se vypravovat v 16 hodin, s nějakou večeří a občasným mrknutím na youtube to trvalo do 20, a přesně od 20.15 do tří čekám. Sice jsem u toho občas usnula, ale to jako na věci vůbec nic nemění. Přemýšlím, proč chce přijet, když se máme zítra kole 14,15 hodin sejít?? Ovládnu se, vidím tu jeho snahu, a napíšu mu hezkou zprávu. V momentě kdy jí pošlu, mi přijde zpráva od něj. Tahle naše telepatie,to je něco, co se snad ani nedá pochopit. O to víc mi klesne čelist, když ta zpráva je slovo od slova stejná, jako jsem já poslala jemu. Fakt mazec.Píšu mu, ať si jde lehnout. Že se uvidíme zítra.Odepisuje mi, že se nikdy necítil hůř, že měl v hlavě plán, co budeme dělat a jaké to bude a teď tohle...bohužel já taky jsem měla plán. Ztratila jsem 12 hodin života, který mi nikdo nevrátí, zatímco jsem si mohla jen umýt vlasy, a být doma v klídku v kraťasech a ne se ondulovat jako na přehlídku krásy. Mohla jsem si v klidu číst, udělat si čaj a sedět v posteli. Najednou mě chytne nerv a začnu být šíleně, ale šíleně vytočená. Usínám.
Žádné komentáře:
Okomentovat