Šla jsem spát dost pozdě, a tak jsem si nařídila hotovou záplavu budíků. Sama se vzbouzím v půl deváté, tedy poměrně dost brzy, šílenou bolestí břicha. Mám pocit, že se jedná o mojí poslední hodinku. Pak si jdu znovu lehnout a koukám z postele na všechny ty věci a mám vážně radost, že tohle všechno tady mám. Nutno podotknout, že kosmetiky mám tady tunu, za což jsem strašně šťastná. Až ta krabice někdy pojede zpátky, bude dobře o 10 kg lehčí. Taková sranda jako 3 roztoky na čočky, 2 laky na vlasy, pleťové vody, pleťová mléka a podobně zákonitě něco váží. O tom, co to spotřebovalo prostoru snad ani nemluvě. Ale konečně mám všechno důležité a peníze si můžu šetřit na letenky. Kolem 9.30 se vyhrabu z postele a jdu snídat. Představovala jsem si, jak si skočím pro bagetu ale moc se mi ven nechce tedy..vyhrabu něco doma.Koukám na Tučňáky z Madagaskaru a pak se odvážím si obarvit vlasy. Pfff, po tolika měsících já sama!Jednou mi tam zůstal flek z tmavých vlasů, no nádhera sama. Tak co teď? Bojuji statečně a když mi již skoro usychají vlasy, vidím, že se mi to více než povedlo. Kolem 13.30 si jdu orestovat vepřové plátky, ujídám opečené toasty a děsivě se mi nechce pustit se do úklidu pokoje, kde přestává být k hnutí. Ale musím. Není vyhnutí. Mám jen dnes a zítra tak do 15 hodin. Pak půjdu naproti Danimu a Bůh ví, kdy se večer vrátím!No, nicméně se mi nechce dělat vůbec nic. Chvíli si píšu s Danim, pak sleduju videa na youtube, pak chvilku usnu..a kolem 16.15 mi píše Bára, jestli se dneska uvidíme. Před šestou ji jdu vyzvednout na zastávku, zacházíme do Mercadony pro nějakou zeleninu a potom domů. Doma je vážně veget. Rodinka pryč. Venku už je docela zima, takže si užíváme tepla doma, dáme si výborný džus a povídáme. Kolem osmé jdu připravit večeři, která se mi povede, vepřové plátky, zeleninový salát a vynikající bageta. Než to dojíme a sklidíme je 22.15, takže jsme zase povečeřely jako bychom byly rodilé Španělky:-)Pak se pouštím do žehlení, protože když povídáme, jde mi to o mnoho rychleji než když tu jsem sama. Chci využít volna, že tu nikdo není, protože byt je tak maličký, že představa boje se žehlícím prknem mi to vždy tak znechutí, že raději žehlím jen jednou týdně. Mám toho hodně, žehlím ještě nějaké věci z kufru, do toho vytahuji už věci z krabice..no mám dneska dost. Končím lehce po půlnoci, kdy mi Dani slibuje, že mi cinkne. Volá v 1.15, to už Bára spí a já chvilku po ní usínám taky.
Nádherná sobota s Monikou :*
OdpovědětVymazat