Hmmm..na to že jsem šla spát v 1.40, tak vstávám s podezřelou lehkostí. V 7.30. Dopřeji si dva obtloustlé toasty, jeden se šunko, druhý se sýrem a užívám klídku. Kolem půl deváté se probudí děti, a těsně před odchodem mi řekne Eva, že je odveze ona. Musím říct, že nakonec je pravda, že tím, že je Eva doma, se nakonec hodně ulehčilo. Zatím ani jeden den jsem nešla ráno s dětmi. Když zmizí, jdu v poklidu do koupelny.Počtu si v nové knize a v deset začnu uklízet pokoj. Mám tady hodně oblečení, které včera bylo stále mokré. Takže uklízím, pak setřu prach, a nakonec vyházím knížky z poličky, a uklidím i tam. 11.10. Hm..podívám se na e-maily a je akorát čas jít obědvat. Nejdříve nemůžu poznat o jaké jídlo se jako vlastně jedná, ale jsou to...fazole!Mnohem lepší než čočka. K tomu si namažu bagetu a je to. Pak si dotáhnu počítač, kde mám uložené noty. Včera totiž Eva přinesla domů elektronické piano. Ne jako klávesy, co jsem si myslela. Normálně to má i nožičky, mazec, prý to stálo přes 1000 euro. Jo, zkrátka trochu jiný svět. Úplně mě to popadne a..nemůžu se odtrhnout!!Málem zapomenu vyzvednout děti. Je to nádhera. Úplně se těším, až zítra zase budu hrát. Pak doběhnu pro děti a když jim chystám jídlo, vstupuje Eva. Chce s nimi poobědvat....a já jsem už jedla, tak se klidím. Dostanu za úkol povléknout postel Javierovi. Řádně se u toho zapotím. Ale zase na druhou stranu mám klid. Pak od 14 do 14.40 musím dát "inglés" Pablovi. Docela mu to jde, ale výslovnost má děsivou. No, pak je odvedu do školy a mám volno. Naštěstí dnes je Javier na nějaké exkurzi, tak jsem si užila jenom těch dvou a bylo to pěkně klidné. Pak padáme do školy a já se cestou zpátky stavuji v Al Campu, kde neodolám hořké čokoládě s jahodovou náplní a jdu domů. Je 15.30.No, to ten den pěkně letí. Venku je nádherně. Musím se převléknout, triko s dlouhým rukávem se jeví nesnesitelně. Beru letní šaty. Trochu se nalíčím a před 17 odcházím. Posbírám kluky, s Pablem udělám úkoly a v 18.00 přichází Eva. Prý chce vidět kluky plavat.A jestli chci, tak mám už dnes volno.Tak jdu na bus,a jedu na Atochu. Mám nápad překvapit Daniho, ale jelikož jsme už domluvení na pátek i na sobotu,nechci ho pronásledovat. Sedím na nádraží a čekám, až napíše. Nenápadně jsem se snažila vyzvědět jeho plány na večer. Nakonec odjíždím. Sedám na metro a vystupuji na Gran Vía. Procházím se kouzelnou uličkou plnou obchodů...venku je přesně 26°C, nemůžu tomu uvěřit. Jsem ráda, že jsem se převlékla.Užívám si krásného počasí až do 19.45, kdy projdu kolem obchodu Sfera, a jsem ztracená. Zkouším si hodně kabátů a nevynechám snad jediné ramínko. Odcházím v půl deváté s blůzkou, kterou jsem zahlédla první den kdy jsem šla nakupovat, a to už je několik týdnů.Od té doby jsem ji hledala a nikde nenašla.Dnes konečně ano.Když platím,zarazí mě že nemám ani radost. Jsem nějak přešlá.Koupila jsem si za odpoledne jenom jednoho hamburgera a přesto nemám ani hlad. Jdu po Gran Vía,přecházím přes Callao kolem FNACu a zacházím do Pimkie, kde mě nikdy nezklamou s výběrem kalhot,a slyším jak na mě někdo volá.Prý už zavírají!!Uf,je teprve 21:30. Ani mě to nenapadlo. Tady se přece zavírá až ve 22! Trousím se na Sol na bus.Je dost pozdě. Vystupuji u baráku ve 22.15. Sotva se svléknu, volá Dani. Tušila jsem, že mu něco je,ale tohle teda už dál nedávám. Všechna krása uplynulých dní a týdnů je pryč, když se dozvím, co si právě teď myslí.Je mi na zvracení. Nová blůzka leží netknutá. Zítra k ní přibydou kalhoty,teda snad. Začala jsem zkoušet mojí obvyklou velikost,a skončila jsem na kalhotech o dvě čísla menší. No, snad je k tomu důvod a nemůže za to pouze odlišné číslování!:-)S Danim voláme do 0.30. Pak bych měla jít spát,ale jdu se dívat na staré maily a přemýšlet.Spát nemůžu. To budu teda zítra vypadat.Najednou slyším klapnout dveře. Vrací se Eva, že prý byla s přítelkyněmi na skleničce. Musím uznat, že ano, že se tady mám dobře. A ještě co je Eva doma, nakonec mi té práce výrazně ubylo. Pak otevřu e-mail, a náladu mi o milion procent vylepší zpráva od jednoho profesora, kterému jsem psala, jak se mám. Prý si mám srovnat priority a dát se dohromady. Zářím jak měsíček na hnoji.
Žádné komentáře:
Okomentovat