Ano, byla jsem hodně unavená. Ale tohle?? Budíka jsem si nařídila původně na 11. Ale pak jsem si řekla, že je to moc pozdě. Takže na 10.30.Budík zvoní,ale říkám si, že jen na chvíli zavřu oči...a slyším pípnutí zprávy. Ještě že tak!Je 12.45!!!Šílené. Jsem příšerně vytočená. Matně si vzpomínám, jak jsem nějak v podvědomí slyšela Pabla za dveřmi a vylítla jsem, že nemám hotově snídaně.A pak jsem se uklidnila, že je sobota!Tyhle venkovní žaluzie, to je dost síla. Člověk neví o světě. Je mi až hanba vylézt v pyžamu v tuhle hodinu. Eva mi oznamuje, že se chystají poobědvat u rodičů Pedra, a že potom mají kluci nějaké kroužky. Jdu si tedy dělat snídani. Sice to zní asi vtipně, ale musím alespoň zachovat ty chody..nemůžu prostě hned obědvat. Dám si malé suchary, kávu a marmeládu a pustím si MTV. Docela dobré;-) Pak začnu trochu něco dělat. Pustím jednu pračku s botami. Děj se vůle Boží. Pěkné. Přežily to všechny. Pak pouštím dlouhý program,a dám tam ponožky, ručníky a tak podobně. Ale je toho málo. Nerada bych, aby mě někdo viděl u toho, jak takhle plýtvám. Kdybych to všechno musela platit, jako to bylo ve Francii, rozhodně bych si to nedovolila. Když program dopere (hodinu a deset minut)a dávám věci do sušičky, vejde Eva. Mazec! Hned zase mizí, ale stejně. Já si pak připravím oběd, docela síla, skončím v 15.15. Na saláty jsem už odborník, ale dnes není až tak úplně zeleninový-mrkev, vajíčko, rukola, rajčata, cherry rajčátka, párek. No, přece jen římský salát mi dost chybí! Pak vezmu mop a odtáhnu postel nebo gauč, nebo jak to nazvat, když je to obojí:-)A hele!Tady nikdy Juana neuklízela!Takže to vezmu doslovně řečeno od podlahy. Vytřu celý pokoj, setřu poličky, prostě si užívám volného dne. Na tyhle věci v týdnu nemám nikdy čas. Měli jsme dnes být s Danim spolu,ale než bych se vypravila a než by se on dostal do města, bylo by tak 16 hodin. Když už spolu jsme, tak chci, aby to bylo na co nejdéle. Tak se tedy domlouváme na zítra. Kolem 16, po obědě:-)na mě padne strašná únava. Ani chodit nemůžu. A chci si lehnout, ale v pokoji ne nepořádek a já to chci všechno perfektně naklidit. Udělám si kávu a najdu krásné "mafínky" tak si dám jeden vanilkový a vtom vchází i Pedro s tím, že kluci jsou na kroužkách. Tak si tak v klidu pracujeme a já jsem ráda, že jsem si nelehla. To už by dnes bylo opravdu moc. Přemýšlím, že mám prostor udělat spoustu, ale spoustu práce. Napsat dopisy, které se chystám napsat už hodně dlouho. Podívat se na něco zajímavého v Madridu, kam bychom mohli zítra jít. Vyžehlit si vlasy. Kolem 18 si konečně volám se sestřičkou. Dlouho jsme se neslyšely. A hned na 18.50 mám domluvené telefonické rande s mojí kamarádkou z dětství, se kterou se znám celý život a se kterou jsem se neslyšela celou věčnost. Voláme dlouho a já jsem šťastná, že konečně vím něco nového!Končíme ve 20.20 kdy akorát slyším vcházet děti. Děs. Pak se chystám napsat dopisy a podobně,ale nejde internet. Je to k vzteku, potřebuji slovník. Tak uklidím zbytek pokoje, zapovídám se s Evou a v 21:30 jdeme večeřet. Hamburger. No, stačilo by mi jablko. Ale budiž. Pak na internetu objevím skvělou nabídku. Porovnávám ceny, a jsem nadšená. Moje nadšení opadne, když zjistím, že nic není tak skvělé jak se zdá. Ale dobře. S tím už nic nenadělám. Jsem trochu v šoku, když zjistím, že jsem za dnešek kromě důkladného úklidu vůbec nic neudělala. Je 23.50 a jdu spát. Snad zítra zvládnu dodržet plánované vstávání-v 7.50.
Žádné komentáře:
Okomentovat