Vím jistě, že budík jsem nařídila na 8.20. Bohužel. Buď nezvonil, nebo jsem to ani neslyšela. Slyším rodinku tak nějak v poklusu. Svítá mi naděje, že se někam odklidí. Bohužel. Když už je 10.40, usoudím, že bych se měla nasnídat. Dám si pár sušenek a připravím si kávu bez kofeinu. Jo, vskutku "lahodné". Mléko je zkažené, takže snídaně je přímo dokonalá. Bohužel si mě ale všichni zrovna prohlíží, takže to jako popíjím a v nestřežené chvíli to vyliji. Bezva, tak to by bylo. Je už strašně pozdě. 11.20. Myslela jsem, že kolem 11 vyjdu do města, ale nakonec..ono je to vlastně jedno, když tady obchody zavírají v 22.00. To bych stejně ani nepřežila tak dlouhou dobu. Bojuji trochu o koupelnu, zrovna když si chci vyčistit zuby, jde maminka koupat Pabla, který zrovna přišel z fotbalu. To mě docela pobavilo..Pablo celé ráno hulákal, že musí být na fotbalu přesně v 11:00 a Pedro mu řekl, že to rozhodně stihne a když odcházeli bylo 11.10 a to šli pěšky!No,tady ten čas vážně nikdo neřeší. Pak se tedy trochu zkulturním, mezi tím mi stále někdo leze do koupelny, takže pak sedím asi 15 minut s nalíčeným jedním okem a čtu si. Bezva tip, jak ztrácet čas.Kolem čtvrt na dvě mi volá mamka a líčí mi tu zimu, co už v ČR nastala. Tady se také značně ochladilo, ale pořád to stačí na triko s krátkým rukávem a na to nějaký lehký svetřík.Rodiče připravují oběd. Zdá se že je klid. Není. Když sedím a čekám na koupelnu, přijde ke mně do pokoje maminka a zavře. To, tak to už známe, to je špatné znamení, co bude tentokrát??Maminka se tváří dotčeně a oznamuje mi, že jsem promrhala celé září, kdy jsem klukům mohla dávat hodiny angličtiny. Že ten nejstarší má dobrý level (no, na to očividně nesdílíme názor)ale toho prostředního, že musím nutit a něco s ním dělat. Že přemýšlela, jak to řešit, a že rozhodně nechce, abych měla strach z toho, že třeba mám odejít, že je moc spokojená s tím, jak se chovám s dětem, jak si na mě zvykly, ale že jestli nezačnu mluvit anglicky denně, tak mi sníží plat o 30 euro. Ráda bych podotkla, že to je pro mě suma jako blázen. Mám někdy pocit, že mě tu berou trochu na hůl. Pokud bych si dojednala rodinu přes agenturu, rodina platí letenku (alespoň jednu cestu-ale při předchozích nabídkách z Francie mi nabídli hrazenou cestu tam i zpět), a také kurz španělštiny alespoň jednou týdně. Byly i dívky, které chodily denně. No, a místo toho poslouchám, jak mám pohodlný život, že ostatní au-pairky vaří, čistí celý dům, a že já bych v reálu měla prát a žehlit dětské oblečení, že nic nedělám, že mám neuvěřitelně času pro sebe a ještě připravené jídlo...jenomže co mi tu vlastně vyčítá?Vždyť to jsme věděly od začátku,ne?A mimochodem, za stejnou činnost-tedy pouze za starost o děti a dokonce s mnohem lepším rozvrhem-to znamená jenom od 15 do 19 každý den, jsem měla možnost jet do Francie a to s platem 400-500 euro. Hrazený kurz francouzštiny, auto k dispozici i pro osobní účely, placená jízdenka tam i zpět. Jo, a já za vlastní peníze (na dluh!!)koupila letenku tam a zpět, auto nemám(ani nechci), na španělštinu nikam nechodím a můj plat je prosím pěkně mnohem menší než poloviční. Takže co tady na mě jako zkouší?Proč tedy nenajali Angličanku?To by snad dávalo smysl,ne?Pak se dozvím super hlod. Že prý ona jak je rodilý mluvčí španělštiny, tak prostě jí dá zabrat mluvit anglicky. Ale mně, protože nejsem rodilý mluvčí, prý může být jedno jestli mluvím anglicky nebo španělsky. Koukám s otevřenou pusou a naprázdno jí zavřu. Tahle věta byla skutečně prudce inteligentní, jelikož já jsem Čech, prosím!!A jaksi mám přítele Španěla už pěknou dobu, žiju ve Španělsku, celý den jsem v kontaktu se španělštinou, takže ne, není mi jedno jestli mluvím anglicky nebo španělsky!!Nad španělštinou nepřemýšlím, sype se ze mně sama. Jsem vytočená. Smutná. Nešťastná. Obléknu se a mizím. Rodiče se podivují, kam jdu v čase oběda. (Pro zajímavost je 14:05) Vymluvím se, že mám schůzku s kamarádkou (promiň, Baru!!:-)) a mizím pryč. Představuji si tortillu z KFC,ale tam než se dostanu..raději se usadím v Burger Kingu kousek od domu a zase se nestačím podivovat nad jemností jejich housek..tuším že obsahují asi milion "éček" protože to vážně není normální, ale musím uznat, že tohle rychlé občerstvení mě ve Španělsku hodně nadchlo. Hranolky dobré nemají, ale burgery excelentní. Pak jdu do Al Campa, kde kupuji barvu na vlasy. Poměrně tmavou,ale jak tak znám svoje vlasy, stejně nechytne. A hlavně je o několik euro levnější než v centru! Pak se zadívám do obuvi..a děs. Všude kozačky, hnusné ještě k tomu, divná móda, vážně že jo..a jdu pěšky až ke škole, kam denně vodím kluky. Chytám tam bus 20, a začtená do knihy málem zapomenu vystoupit. Kolem 16 přicházím na Puerta del Sol.Je tam lidí že je to až nechutné. Prodírám se davy těl a jsem poněkud znechucená. Pak se ovšem dostanu do dobré ulice, kde je obchodů hodně a lidí tak nějak snesitelně..a říkám si, že Gran Vía je dobrá tak na procházky,ale ne na obchody. Tady se nakupuje mnohem lépe. Skočím do obchodu Sfera, který se stal mojí novou láskou. Něco jako když jsem ve Francii obdivovala Etam, protože u nás byl pouze s prádlem. Není to zrovna nejlevnější obchod,s H/M, C/A a podobnými rozhodně nemá společného nic. Je to taková móda trochu elegantnější, ale mají tam krásné věci. Peníze z dárku pro Daniela, který jsem vrátila, se mi konečně připsaly na účet, k tomu si vybavím požadavek maminky a mám úplně chuť si udělat nějakou radost. Nanosím toho do kabinky tunu. Nakonec se nemůžu rozhodnout,ale beru blůzku, kterou jsem si vyhlídla již před delší dobou, zvláštně řasené triko a svetřík. Úplně mě to hřeje u srdce. Šetřím celou dobu co jsem tu a vlastně jsem si nic ještě nekoupila. Tak to se teď změní!Zacházím poté do H/M, kde tomu moc šancí nedávám, ale nakonec mi tam padnou boty, což je věc, kterou již dlouho potřebuji. Ověšená se vydávám dále, zacházím si počíst do FNACu, a dále stoupám vzhůru směr Gran Vía. Nejsem venku dlouho, ale jsem nějak utahaná. Hledám Dunkin Coffee, které jsem navštívila před dvěma lety a zklamaně zjišťuji, že tam již není. Navštěvuji tedy tu stejnou kavárnu,ale na Sol. Je tam šňůra lidí,ale mám štěstí, sedám si a začítám se do knihy. Mám v plánu se vrátit zpět pěšky,nebo třeba vystoupit několik zastávek napřed,ale jsem unavená, venku se dělá tma a tak kolem 20té hodiny čekám na autobus směr Estrella. Kolem 20.20 vcházím domů a zjišťuji, že rodinka se za celý den nehnula z bytu. Ještě že jsem zmizela! Ukousnu pár sušenek a přemýšlím, jestli to do rána vydržím. Nakonec jsou moje myšlenky utnuty zaklepáním na dveře a oznámením, že je večeře hotová. Jsem jako vlk. K večeři jsou tortilly, maso, milion omáček, tedy sals:-) a zvládnu i jedno pivo. Jsem spokojená. Zalezu do postele, pak voláme s Danim a já zjišťuji jak moc mě uklidňuje slyšet jeho hlas. Po rozloučení se ještě začtu do knihy a raději nechci vědět, kolik je asi hodin, ale tuším že klidně 3.15. Uf, když to se nedá odložit?Jdu spát,zítra je taky den.
Žádné komentáře:
Okomentovat