První budík zvoní v 7.20. Bohužel ho zaklapnu a spím až do 7.50. Nesnáším, když spím takhle na několikrát, ale nemůžu si pomoct. Pak vylezu, zvládnu v klídku snídani, opět toasty s vynikající marmeládou, připravím snídaně a pak se všichni probudí. Mám štěstí, Eva dnes potřebuje něco ve městě a kluky odveze. Já pak uklidím byt, a kolem desáté zjišťuji, že jsem oblečená, nalíčená a všechno mám uklizené. Trochu nezvyk!:-)Posbírám zbytek oblečení, který stále ještě zbývá nějak zaklidit do skříně. Nemohu uvěřit, že jsem zpracovala tu krabici a všechno už je dávno ve skříni!Uf!Nedalo se přes ní chodit. Ale pořád mi zbývají kalhoty a sukně. Jdu to vyžehlit, což je činnost, kterou mám dost ráda, nicméně však příprava na žehlení v tomhle bytě je dost děsivá. Eva se vrací, povídáme si a já pak očkem nahlédnu na profily některých rodin. Je nutno si přiznat, že těžko, přetěžko, bych odcházela k lepší rodině. Chtějí inglés? Tak jí budou mít. Třicet euro si prostě sebrat nenechám. Ale to, že občas ráno děti odveze Eva, a že občas odpoledne je vyzvedne, nebo si je vezme Pedro a někam s nimi jde, že mi nechává peníze na víkend, pokud oni nebudou doma, že si užívám pračku jak se mi zlíbí ( a ještě teď tu novou, ach..)a hlavně...že občas jednou k prarodičům a o víkendu nebývají tak často doma..to jsou věci, které bych jen těžko hledala jinde. Další věc je, že mi občas dá peníze jen tak, málo, třeba 2, 3 eura, abych si koupila něco k jídlu, co prý chutná mě, a pak mi řekne, že jestli to nechci použít na jídlo, že to je moje věc..hodně rodin chce ještě péči o dům. Zároveň je i dost těch, které na to někoho mají, ale..nikdy bych nešla do rodiny, která to požaduje. To se totiž ráno vyprovodí dětičky, pak celý den vařit, uklízet, mýt podlahy, věnovat se dětem a večer znova uklidit. Prostě opatrovatelka, uklizečka, kuchařka a kdoví kolik činností v jednom. A to vše klidně za 50 euro týdně. No tak to ne teda. To ne. Já mám štěstí i v tom, že nepobírám tento plat, který se tu docela zaběhl. Fuj.Ve Francii bych se asi měla rozhodně lépe, ale já jsem chtěla někam poblíž k Danimu a hlavně..lidé jsou tu zkrátka přátelštější, to se jim nedá upřít. Prostě je pravda, že pokud rodiče chytnou ty jejich nálady, tak bych se z toho zcvokla, ale nutno si přiznat, že jsem tu relativně v klidu, a pokud si hlídám, v kolik jdu spát, tak mám dobrý režim a zbývá mi čas si vyřídit svoje věci. Včera jsem sice zahlídla jeden profil, kde chtěli hlídat čtyřletou holčičku, s tím že právě ráno se starají rodiče, vezmou ji do školky, takže au-pair má volno totálně celý den, navíc na úklid a na vaření tam taky někdo chodí, a pracovní doba začíná od pěti do devíti-tedy vyzvednout ji ze školky, pohrát si s ní, dát večeři, dát spát a podobně,ale tam byl problém zase ta poloha-severní Madrid. To už bychom se s mým nejdražším neviděli vůbec. Asi je dobré si občas prohlédnout nějaké profily, aby si člověk uvědomil, že se vlastně má docela dobře.Z přemýšlení mě vytrhne zaklepání na dveře..prý jestli mi nevadí, že budeme obědvat až spolu. No, nevadí, hlad nemám, ale problém je, že se mi pak vše tak nějak časově posune. No ale budiž. Trochu se vypravím, uklidím pokoj a jdu vyzvednout děti. Dneska mám pocit, že jde všechno pěkně od ruky. Může se něco zkazit?Tak vždycky může. Mluvili jsme s Danim o tom, že možná bych se vydala do jednoho nákupního centra, kde bychom se setkali. Tak nějak tuším, že určitě se pozve jeho sestra a já nikam nepojedu.Vyzvednu děti, jdeme koupit bagety a když přijdeme, oběd je už na stole. Je nějaké vynikající maso. Potom se rozhodnu zkusit angličtinu ne s těmi velkými,ale s maličkým Diegem. A slavím sakra úspěch. S materiály co mi dal můj Dani, to jde bezva od ruky. Vyplňujeme obrázek domu, kreslíme slovíčka, která tam jsou napsaná a s údivem zjišťuji, že tenhle mrňous má nejlepší výslovnost ze všech třech. Žádné "máry chas chot" to jako Mary has got. Vstupuje Eva, jestli prý bych se nemohla věnovat Pablovi s angličtinou. Ne, nemohla, ještě že mám výmluvu že už dělám věci s Diegem!Pablovu angličtinu vydýchávám asi nejhůř. Strašně mě to s tím skřítkem baví, asi proto, že je tak nadšený. Skoro zapomenu, že mají odpoledne školu. Když vyjdu z domu, Diego už mi podává ručičku!Jojo, dneska je dobrý den. Po návratu skáču do sprchy, trochu se nalíčím, to pro případ že bych šla večer ven, a v 16.45 mířím do školy. Vyzvednu jen dva, Pablo zůstává ve škole do 18. Mezitím si Diego hraje, nejstaršího jsem umístila do knihovny s dozorem a já sedím v kavárně. No, moment. V kavárně je dost honosné slovo. Smrdí to tam dezinfekcí a nikdo tam není. Risknu si kávu. Je dobrá kupodivu. Diego mi přes sklo přijde i zamávat!Udělá se moc pěkné odpoledne, dokonce odkládám svetr.Pak nás vyzvedne autem Eva, odveze dva kluky na piano a já s Javierem opět dělám inglés a pak ho dovedu na piano. A naberu ty dva s sebou. Když přijdeme, Diego mi ukazuje nějakou encyklopedii fotbalu a vypráví mi o jeho oblíbených hráčích:-)I Juana byla dneska moc milá, dokonce mi dala dos besos!Když tam tak sedím s tím prťousem, tak mě napadne jestli bych náhodou neměla chodit na piano k tomu pánovi i já?Je mu asi 60,a vypadá jako zasloužilý umělec. Když jsem dneska slyšela Pabla, tak obdivuju všechny učitele hudby. Fakt. A taky v autoškole.Jsem dneska po strašně dlouhé době šťastná. Ale takovým tím klidným, opravdu hlubokým způsobem. Musím se usmívat. To se mi hodně dlouho nestalo. Dani mi píše krásné zprávy a když mi napíše, že samozřejmě jeho sestra tam něco nutně potřebuje,ani mi to nevadí. To je trochu změna.Protože v tom vidím čas pro sebe. A to je velká změna. Dívám se na stránky francouzského institutu a zjišťuji, že jsem prošvihla prezentaci nové knihy, kousek od místa, kde bydlím a upřímně mě to mrzí. Po večeři kouknu na e-maily a ve 22.30 ležím v posteli!Zázrak. Tak dobrou.
Žádné komentáře:
Okomentovat