Ufff.Příště se musím naučit té knize odolat.Vstávám v 7.30 a je to šílené. Zvládnu se nasnídat, dát dohromady byt a naštěstí Eva brzy odchází. Pedro je fuč už dávno. Dneska se děti chovají dost příšerně. Bohužel nezvládnu nic, vyčistit si zuby, ani ustlat..nic. Na poslední chvíli vybíháme. Po příchodu domů přemýšlím, co všechno dnes chci udělat. Přemýšlela jsem, že bych šla na Gran Víu, ale říkám si, že je asi možná lepší v sobotu, že na to budu mít celý den..pak si říkám, že aspoň nákupy v čtvrti Goya by se mi do programu vešly. Pak si říkám, že možná na všechno kašlu a spíš odepíšu na e-maily, které se mi nakupily a udělám něco do školy. No, sama nevím. Po příchodu se snažím dát dohromady, uklidím si pokoj, a když si zvládnu i trochu líčení, odcházím pro bagetu. Knihu jsem stále nedočetla a nemohu ji odložit. Trochu mě zdržuje. Ale nemůžu se udržet a čtu pořád. V 11.20 si připravím oběd. Už včera jsem měla takovou divnou chuť..moje tělo doslova křičelo po dodání rajských s olivovým olejem..to jsou vážně zvláštní chutě!K obědu je čočka. Jako ne, že bych ji vyloženě nenáviděla, ale prostě je moc často.Já si ovšem připravím rajská jablíčka na olivovém oleji, potom v té směsi osmahnu čerstvou bagetku a ...užívám si plejády chutí. Uklidím kuchyň a jdu se natáhnout. Dnes stíhám precizně, takže si můžu dovolit spát od 11.45 do 12.30. Pak jdu pro děti. Když přijdeme, trochu v obavách očekávám příjezd nové pračky. Eva jak řekla "jednu koupila" a mají přijet dnes. Stačím naklidit kuchyň a umýt nádobí, a zbývají mi asi dva talíře, když se ozve zvonek a já jdu vyřídit pračku. Pán vypadá jako Indián a bohužel zjistím, že tuto variantu jihoamerické španělštiny bohužel nezvládám. Vážně síla!Trochu mě to zklame, mám se ještě hodně co učit, moc. Přijíždí Eva, protože si to chce trochu ohlídat a říká mi, že tu pracovní dobu, co má, hodlá změnit a pokud bude třeba, tak i odchodem z práce. Jdu vyprovodit děti a naštěstí v 17 si už pro ně zajedou rodiče. Když přijdu domů, vyložím věci, pro které mě Eva ještě poslala cestou a plánuji si, jak si konečně odpočinu a pak večer si buď obarvím vlasy a napíšu dopisy, které chci napsat už asi sto let a nebo vyrazím do čtvrti Goya a dočtu svou knihu v oblíbeném Starbucksu. Potom mi Eva však oznamuje, že odešla z práce a že bude pracovat z domova. Buf!!!!A je po legraci. Takže konec. Co se může stát? Bude celý den doma, kontrolovat, kolik vody spotřebuji, kolik káviček z jejího pressovače si vyrobím a jestli spím na tom nechutně pohodlném gauči? Je mi z toho úzko. Dani sice píše, že to je snad dobře,že se víc postará o děti,a já budu mít volněji,ale tak to nevidím. Pokud bude pracovat z domu, tak jako na volné noze, bude si muset ty klienty nahánět sama, to znamená, že nebude mít žádnou pravidelnou pracovní dobu, na kterou bych se já mohla spolehnout...a nebo, co když zjistí, že to utáhne manžel a mě pošlou pryč?Kam jako půjdu? Vytrhne mě z myšlenek sdělením, že jí volal její šéf, že by jí obsadil tedy na jiné místo...ufff, tak to snad nějak dopadne! Jdu si lehnout. V posteli se doslova svíjím blahem, jsem vyčerpaná úplně příšerně a natahuji budíka na 18 a těším se, jak si dnešní krásný teplý den užiji nějakou procházkou. Buffffffffffff. když se probudím je 21:20. Chce se mi brečet. Neudělala jsem nic. Ano, ušetřila jsem trochu za lístky na metro, ale nemám obarvené vlasy, nemám napsané dopisy, ani e-maily..jsem pěkně vytočená. Důležité je, abych ale šla spát nějak v normě, aspoň do půlnoci a zvládla ráno vstát jako člověk a ne ve 12. Zítra už si ten den chci trochu užít!Sakra. Ztratila jsem celý pátek. Je mi z toho fakt smutno.Pak si jdu přichystat večeři. Když nad tím tak přemýšlím, tak vlastně asi jíst nechci. Slupnu jamón serrano, zapiju to actimelem (jo, to je tady běžná praxe) a jdu si číst. Zvládnu vyřídit čistění zubů dřív, než se do koupelny nastrkají děti a ve 23.40 se pokouším usnout. Chvíli čtu a i když se převaluji, nakonec usínám.
Žádné komentáře:
Okomentovat