Budík v 7.20 je hotová utopie.Vylézám v 8.13 s tím, že snad stihnu zvládnout vše. A mám pravdu. Uf. Děti ještě spí.Kuchyně je naštěstí komplet uklizená, z čehož dovodím, že k večeři byla zcela určitě dovážková pizza.Zvládnu v klídku snídani a teprve v 8.45 se přiloudají kluci. To je fajn, společně tedy pobydeme jen 30 minut. Eva mi oznamuje že kluky odveze. Uf!V 9.20 si jdu vyčistit zuby a uklidit trochu pokoj, když se vrací Eva a oznamuje mi, že dnes kluci budou obědvat u Pedrových rodičů. Nááádhera!!Zalézám do postele. Je mi sice líto volný čas prospat, ale jako..nedá se nic dělat. Bez spánku prostě nefunguji. Ale nutno podotknout,že s těmi mrtvolnými stavy na začátku září to už nemá nic společného. Mám budík na 11.15,ale nakonec vylezu ve 12. No, půlka dne pryč. Pak si skočím pro teplé bagetky,sním co lednice nabízí, a zavděk vezmu ne moc dobrým párkem, ale lasagne už nikdy nechci vidět. Když skončím je 12.45. Pro kluky jdu až v 16.50, takže čas mám. Do svého odchodu tedy konečně trávím čas studiem, žehlením, vyhledáváním materiálu, úklidem a potom se trochu upravím, posedím u vynikající kávy a těším se na odpoledne. Odcházím v 16.45 úplně plná sil s úsměvem na tváři. Eva mě dokonce vezme autem a jde vyzvednout nejstaršího Javiera. Uf, to jsem dost ráda. Diego letí na fotbal a já jdu do knihovny s Pablem. Uděláme úkoly,naštěstí nemá nic psát do sešitu, ale jenom do učebnice a v 17.30 je hotovo. Přemýšlím, jak si dám kávu a když vycházím z knihovny, potkám Evu. No, to je paráda. Naštěstí jde vyzvednout Diega a já mám klid. Sednu si na kávu, dám si toast,a mám klídek. Je mi strašná zima. Dnes celý den jsem seděla v několika svetrech..zkrátka síla. Sedím v prostoru, kde je bazén a kolem 18.30 mám dost a myslím, že se mi začínají i vlnit vlasy. Kolem sedmé odcházím ke vchodu a mám štěstí.V 19.05 vchází Eva, která mezitím Diega hodila domů, a Javiera také. A já tím pádem mohu odejít. Hurá!Mám boty na podpatku,ale běžím o sto šest na metro, pak přestupuji, pak chytám příměstský vlak, dnes z jiné zastávky a může to být snad lepší. Moje sny se rozplynou jakmile vstoupím do vlaku. Možná, že je to ještě horší než bus. Fuj.Vystupuji na jiné stanici než obvykle, protože jdeme s Danim do knihovny. Má tam už dávno být. Zvenku je ale vidět dovnitř, protože je knihovna prosklená. Nikde není. Tuším, že se zapovídal s jednou známou, strašně milou paní kolem čtyřicítky, za kterou tam po škole chodí její malá dcerka a vždycky se strašně zdržíme. Samozřejmě. Najdu ho mezi dveřmi,z čehož soudím, že ještě nic neudělal. Přivítáme se, rozloučíme se zároveň s naší známou a jdeme. Knihovna je malinká,ale krásná a plná nových knížek. Pomáhám Danimu vyrábět nějakou hru a přistihnu se, že poslední dobou pokaždé když jsem s ním, tak mě bolí koutky..a to vážně.Já se totiž pořád usmívám!V 21.20 mizíme směr Burger King, který se stal naším druhým domovem. Objednáváme každý nějaké jiné menu,a i když mám trochu hlad, musím přiznat, že jsem si nějak odvykla večeřet. Spolu je nám krásně, povídáme si, smějeme se a kolem 23.30 se vydávám na cestu. Jsem strašně vyčerpaná, takže ani nemám sílu si číst. Mám obrovské štěstí, metro z konečné zastávky linky 10 vyjede, jen co dosednu,na další stanici čekám na přestup pouhou minutu a na další jenom tři minuty. Takže v 0.45 jsem doma. Což je tedy dost co říct. Chviličku smskujeme a já komplet nalíčená usínám v půl druhé.
Žádné komentáře:
Okomentovat