Samozřejmě, že když je člověk dostatečně vyspalý, všechno je jednodušší. Vyplížím se z pokoje v 7.50, všechny dveře jsou zavřené a pak zjistím, že Pedro šel běhat. Super. Zvládnu kávu bez kofeinu, přečíst zprávy, a nasnídat se. Super. Pak se plíží kluci, dneska jsou poměrně klidní, všechno probíhá bez problému. Pak navrhuji Evě, jestli nechce, že by přišel Dani dát klukům něco z angličtiny. Čekám, že mi řekne, že jsem se zbláznila, ale má takovou radost, že mě div neobejme. Jojo, tady s inglés všem hrabe. Dneska jdou rodiče na obchodní večeři, manželka šéfa má narozeniny. Až skončím s kluky v bazénu, dnes v 19.30, Eva nás vyzvedne, chce uklidit, být s dětmi, udělat večeři a potom jít. Takže moje vize je, že Dani přijde, konečně se všichni seznámí, což jsem už chtěla udělat dávno, jen jsem nevěděla, jak to navléknout, potom uložit malého skřítka, a být prostě spolu. Nestarat se o to, kdy pojede jaký příměstský vlak, neřešit poslední metro a dvě hodiny cestovat, chtěla bych, aby přijel autem, a byli jsme tady v klidu, jako normální lidi, a neseděli pořád někdy na schodech a podobně. Den je krásný, trochu pofukuje větřík a já se v klidu vracím domů. Přicházím v 9.40 a rovnou si jdu užít sprchy. Užívám dostatečně, vylétám v 10.30. Včera hned přišla Juana, no prostě šílené. Užívám si samoty a prázdného bytu, plácám různé oleje a tělová mléka, a užívám si samoty. Pak si dám kakao a nechutně výborný croissant a kolem 12.15 si jdu připravit oběd. Mezitím už komunikuji se svojí univerzitou, na které by bylo moc příjemné zapomenout, ale bohužel mi schází napsat diplomovou práci, lépe řečeno dvě, protože z neznámých důvodů jsem se rozhodla studovat dva obory. Teda důvody mi byly známé, bavilo mě to, ale teď už zbyl jenom strach. Jedna věc jsou průběžné zkoušky a povinná docházka a druhá státní zkoušky a diplomky. Brrr. Poobědvám, napíši pár e-mailů a vydávám se do školy. Popoháním kluky, opět zakazuji televizi, všichni pomáháme prostřít stůl, Diega to dokonce moc baví..a tak se všichni v klidu nají a máme poměrně poklidné odpoledne. Nakonec to nebude tak špatné...je to lítání jak u bláznů, tam a zpět, ale zase alespoň mám to odpoledne volnější. Když hýbnu kostrou, cesta mi zabere 7-8 minut chůze, a mám relativní klid. Juana začíná tedy chodit stále dříve,což nic moc dobrého není,ale co můžu dělat. Ale zase je dobré, že prostě kluci mají nějakou rutinu, něco, co je donutí z toho bytu odejít a nesledovat celé odpoledne televizi. Zvládnu uklidit celou kuchyni, vyluxovat a jsem hodně spokojená, protože je 13.55 a zbývají mi akorát umýt dva talíře. Zrovna v tu chvíli vchází Juana. Asi mě klepne. Určitě mě klepne!!Uklidím co je třeba, a jdu mrknout na e-maily. Juana začíná uklízet. Jednu výhodu to ovšem má, ráno jsem si totiž dala vyprat celou postel a určitě jí tedy nehodlám žehlit. Ani jsem to miule nesvedla, protože povlečení je doslova obří. Chvilku vydechnu, a v půl třetí odcházíme směr škola. V 15.05 jsem doma.Doma si akorát stihnu vyčistit zuby, trochu nalíčit, udělat kávu, sníst sušenku a to je tak asi všechno.Okolo půl páté vycházíme s Juanou. Nic proti ní nemám, naopak, mám jí ráda, ale jako sama už se nehnu nikam. U školy potkám Pabla, a za ním se vyřítí Diego, který na mě naháže všechny věci a utíká na fotbal. S Pablem zatím procházíme mezi budovami do bazénu, kde uděláme v knihovně úkoly, a pak mizí plavat. Hned když odejde, se balím, a jdu vyzvednout Diega z fotbalu, pro změnu v úplně jiné budově a v úplně jiné ulici. Volá mi Eva, že to možná stihne. Nestihne.Sníme sušenky,dostane kakao v krabičce a já si říkám, že už jsme se všemi vážně hodně skamarádili. Je to fajn. Pak přijede Eva, naskáčeme do auta, a ona s Diegem zůstává před budovou, protože potkala nějakou známou, a já jdu do knihovny. Objevila jsem hodně, hodně úžasné stránky, pro francouzsky alespoň trochu vládnoucí vřele doporučuji www.francaisauthentique.com a věnuji se tomu každý den. Nejraději bych si lehla, hlava mi třeští jako blázen.Ale bohužel. Do 19 stihnu jen málo a už se zase sbírám. Mezitím Eva dojela pro Javiera, který měl pro změnu kytaru, dost šíleně daleko od domu a čekáme na Pabla. K večeři vyzvedáváme pizzy. Ani nemám moc hlad, ale spíš z nudy sním čtyři části a je mi fakt zle. Mimochodem to vedu fakt dobře, ty večeře. Včera Burger King, dneska tohle. Nikdo to tady moc neřeší. Chybí mi zelenina, dobrý zeleninový salát, tohle jídlo tedy nic moc. Pizza je dobrá,ale nápadně se podobá buchtě, s pravou italskou pizzou má společného pramálo. Po večeři jdu spát. Jsem totálně grogy. Chudák Dani taky, takže dnešní program se ruší. Spím do 21 a pak jdou rodiče na nějakou obchodní večeři. Zbydou mi tu kluci, ale jsou klidní, dokonce Diego na mě volá, ať prý ho jdu polechtat, ať se mu dobře spí. No, zvláštní přání;-) jsem v klídku, těch 20 minut mi prospělo. Převléknu se do pyžama, a v klídku si lovím informace na diplomovou práci. Jo, tohle bude mega problém. Velký. Obrovský. Výzva tisíciletí. Navíc mi můj drahý pohrozil, že mě bude kontrolovat, a jestli mu nedám alespoň úvod, stihne mě trest:-)Je pravda, že já nechávám vše na poslední chvíli a on je dost neoblomný, takže mě ty jeho tresty děsí,jsou to třeba tresty v podobě rande stráveného v knihovně, kde na mě bude osobně dohlížet, ale je tohle vlastně trest??:-)Je, protože když je domluvená večeře a procházka a člověk by seděl v knihovně, tak by to vlastně trest byl.No, dozvídám se, že osobní konzultace nutné, takže bezva, nezbývá mi, než přiznat, co přesně znamená:" pane docente, odešla jsem z Českých Budějovic,"..té větě schází dovětek " vlastně i tak trochu ze země, až na druhý konec Evropy..." No nic, to se bude muset vyřešit. Zaplať pán Bůh, že druhá diplomová práce se ponese ve větší pohodě, jelikož první zápočet už mám. Večer ubíhá velmi klidně, něco i stihnu, a když přijdou rodiče, v klídku se uložím do čistě vyprané postele a usínám jako na obláčku.
Žádné komentáře:
Okomentovat