Budík mám nařízený na 7.20. To je trochu unáhlené..hrabu se v 8.10. Změna času je znát, venku je krásně světlo, Pedro má dobrou náladu, řekne mi česky Dobré ráno a já mám pocit, že snad všechno je, jak má být. Udělám snídaně, uklidím kuchyň, a děti naštěstí stále spí.Čím déle, tím lépe. Strávíme totiž spolu tím méně času.:-) Ráno probíhá klidně, děti veze Eva a tak já si už v půl desáté můžu jít v klidu vyčistit zuby a trochu se zkulturnit. Končím v 10.00 a mám velkolepé plány.Potřebuji napsat dva dopisy, a vyhledat literaturu na diplomovou práci. Nakonec nic z toho jaksi nevyjde. Pouštím pračku, pak druhou, přehazuji ze sušičky, pak uklidím celou myčku, protože po obědě bude třeba.A pak zvoní pošťačka, a podává mi rovnou tři balíčky!Jsem nadšená a trhám lepenku jako zběsilá. To člověku vždycky udělá radost..když dostane nějakou takovouhle pozornost. Pak si uklidím trochu v pokoji, počítač otevřu asi na deset minut a je 12.00. Docela síla. Nechápu, obzvlášť dnes, kam se ten čas poděl!Nechápu to!Vždyť bylo před chvílí deset hodin!!Obědvám vynikající kuře na kari s rýží, a když dojím, seberu a jdu rovnou do školy. Dnes to tedy letí jako blázen. Přivedu kluky, a Eva už je doma. Předpokládám, že se snad budou chtít najíst společně.A mám pravdu. Do 13.45 mám klídek. Snažím se najít něco z angličtiny na internetu, ale nejde. Ve 14.00 si beru Pabla k sobě do pokoje a čteme pohádku a překládáme do španělštiny. Ve 14.30 se začnou připravovat a odcházíme. Přemýšlím, že opravdu pohádky jsou vděčně a pak se s Evou usneseme, že opravdu není třeba jim vysvětlovat gramatiku. Uf. Protože prý jí mají ve škole až dost (nehledě k tomu, jak mě to nebaví). S tím, jak pomalu Pablo čte, si vystačím s jakoukoliv pohádkou a nemusím dělat nic. Cestou ze školy se stavím v Al Campu. Docela se tam zaseknu,protože prohlížím polštáře, pak ručníky a jeden se mi zalíbí, tak ho zabavuji. Pak ještě mátovou čokoládu a dost dlouhou dobu vybírám nějaký tělový krém, je hezké, že je z čeho vybírat. Když přijdu domů, je 16.05. Je dost pozdě,ale jako internet stejně nejde, tak co. Nemůžu bez něj dělat nic.Udělám si kávičku,zajím mátovou čokoládou, sednu ke stolu a asi po pěti minutách rovnou vstávám. Dnes jsem si tedy moc neposeděla.Jdu do školy a cestou zpět se nejstarší Javier a nejmenší Diego solidně poperou. Přijdu domů totálně zpocená, protože venku je 23°C, což jsem nečekala ani náhodou a já naháním nejmenšího skřítka po parku. Naháním ovšem znamená že možná zaběhnu světový rekord, protože projíždějící auta mi opravdu nahání strach a už jednoho z nich vidím jako oběť nehody. Domů přijdeme docela pozdě,hraju si s Diegem a pořád nevím, jestli se uvidíme s Danim.Nakonec se zdá, že ne. V půl sedmé přijde učitel klavíru a já docela žasnu, že není až tak slyšet. Pabla donutím udělat všechny úkoly a mezitím si hraju s Diegem. Tohle dítě se mi hodně zamlouvá. Když se učíme angličtinu, má prokazatelně nejlepší výsledky,pořád si se mnou povídá a vůbec..je s ním sranda. Ukážu mu všechny svoje fotky a povídám mu o své rodině. Vydrží nám to až do 20.00 kdy odchází učitel a Eva si vezme kluky na starost. Potom se s Diegem navečeříme,protože ti dva větší už jedli a od 20.20 mám klid. Strávím nějaký čas psaním e-mailů, a ve 21.30 se jdu připravit ke spánku. Musím říct, že ten posun času mě nějak nutí chodit spát brzy,prostě tma je už v 18.30 a co má asi tak člověk dělat.Možná psát diplomku nebo studovat..ale zařekla jsem se, že chci dodržovat nějaký režim. Jakmile jdu spát ve dvě ráno, jsem druhý den značně na odpis.Tenhle režim je naprosto identický s tím, jaký jsem se snažila dodržovat i v Čechách..a vyhovuje mi. Zkrátka v zimě hodně spím. Tak asi do února, března bych to takhle chtěla dodržovat. Uvidíme, jak mi to půjde. Zalezu do postele a při studiu očekávám telefon od Daniho. Dneska byl moc krásný den. Několikrát za den jsem se usmála jen tak, když jsem viděla park, slunce..to už se mi dlouho nestalo. Tak dobrou noc!
Žádné komentáře:
Okomentovat