No jo, no. Tak se mi to trochu nepovedlo. Budík mi zvonil v 8.15. Jenomže jsem slyšela jak řvou děti a při představě, jak se se všemi strkám v kuchyni i v den, kdy to není nutné, mi zrovna na náladě nepřidala. Takže spím dál. Vzbudím se v 10.15 a můžu být ráda, že jsem se vůbec probrala teď a ne třeba ve 3 odpoledne. Protože jsem si už nenařídila budík! Jdu si udělat kávu, sním půl sušenky a rozhodnu se, že prostě musím dodržovat režim se vším všudy. Jedno vybočení nic neznamená.Čtu svojí knihu, kterou už bych ráda dorazila a hned v 12.15 si ohřeji výborné špagety opět zkažené nechutným salámem. Fuj. Sice jsem si ten den plánovala úplně jinak, ale tak...to je už jedno. Chtěla jsem si někam zajít na snídani,ale nakonec...nakonec to není tak špatné!Když už jsem doma, tak toho využiji a vynasnažím se tedy tím pádem mít volnou sobotu. To je hrozně fajn..na bydlení v centru, člověk může někam jít. Takže provedu nějaké nezbytnosti, které obvykle provádím o víkendu /zastřihnutí vlasů a tak podobně:-) /, vyžehlím si vyprané oblečení, uklidím celý pokoj, seberu, co jsem doposud nestihla uklidit..a chystám se ven. Dnes je nádherně. Mělo být v říjnu už jenom kolem 20°ale je 26°a předpověď hlásí podobné teploty na celý příští týden. Nakonec je trochu slunce fajn, asi si těch pošmourných dní užiji až kam, až přijde listopad a podobně. Pravda ale je, že počet slunečných dní je v ČR tragicky nízký,a tady přesný opak, takže výskyt sluníčka předpokládám i v zimních měsících, jako tomu bylo například v únoru. Do bytu nečekaně vpadne Eva. Prý si zapomněl nejstarší Javier kytaru. Zastihne mě v přípravách,a docela pěkně si popovídáme. Nakonec když je vše super naklizené, v 15.10 jdu nadělat malé sendviče a mizím pryč. Dneska nemám na nikoho náladu. Uklidím se do jedné příjemné kavárny, kde si poručím výbornou kávu a jahody se smetanou a koukám ven..a konečně si připadám jako "já". Jako ten člověk, kterým jsem bývala dřív. Který zvládal milion věcí a hlavně si vždycky zvládl najít čas pro sebe a přemýšlet o životě..číst v tichosti...a jsem spokojená. Pak se plížím ke škole, posbírám děti, s jedním se uklidím do knihovny a mezitím co v šest odchází na plavání, odbíhám do vzdálenější ulice vyzvednout nejmenšího skřítka, kterého potom umístím do koutku pro malé děti a získávám tak do 19.15 naprostý klid. Mnohem lepší než včera...jak odcházejí na různé časy, tak se nedá dělat nic. Počkám na kluky, a kolem 19.30 přijíždí Eva. Nahážu jí věci do auta a vydávám se na procházku, až dojdu na zastávku autobusu. Odjíždím směr Goya a mým cílem je koupit si nové boty. Bohužel, netuším kam přesně se vrhnout. Zacházím do Corte Inglés,ale to je tak spíš pro pobavení, nehodlám dát několik měsíčních platů za jedny boty! Pak doslova běžím do Promodu. Bohužel, tahle kolekce je šílená a většinou buď se mi líbí celá kolekce a chci si koupit všechno, a nebo se mi nelíbí vůbec nic. To je případ dneška. No, nakonec lepší..nemám peníze na rozhazování a ještě by mi to bylo líto. Jsem hladová až mám z toho mžitky před očima. Ještě vběhnu do H/M kde se dá občas něco hezkého koupit a zkouším pár věcí. Nakonec odnáším jedno bílé triko. Můj první nákup ve Španělsku! Zacházím do více obchodů,ale už nemůžu. Nakonec se usadím v KFC. Potřebuji už nějakou energii! Kupuji tortillu, která je přímo obří! Jídlo ani nekoušu, netuším kdy naposledy jsem měla takový hlad! Jojo, KFC v 21.30 chutná nejlépe:) všude jsou tuny lidí, je krásně, opravdu si to užívám!! Pak chytnu bus, doma si popovídám s Evou, že zítra hodí kluky do školy ona..a jdu si rozestlat. Dani se mi už několik hodin neozval..a mně se opět stahuje žaludek. Píšu mu ať mi zavolá. Usínám. Ve dvě hodiny ráno mě probudí něco jako prozření. Samozřejmě že nevolal. Jdu otevřít okno, protože je nesnesitelné horko a přemýšlím. Nemůžu spát. Je to jako slovo Boží. Hlavou se mi honí milion myšlenek a věci, které dávno vím, které vidím, a které si pořád nechci přiznat.Jsou tak evidentní, že je mi z toho zle. Znovu usínám.
Žádné komentáře:
Okomentovat