Pěkně to vedu. Budík podle mě zvoní asi po pěti minutách spánku, ale bohužel, je 7.40. Nakonec vylezu v 8.10. Naštěstí nikdo ještě není vzhůru.Uff. Jdu uklidit věci v kuchyni, připravím si kávu bez kofeinu a opeču dva toasty. Mezi tím se začnou trousit děti. Časově stíháme na výbornou, ale v 8.50 se odehraje jedna velmi nepříjemná scéna, která vyvrcholí tím, že Pedro, který sedí na gauči, odtáhne nejstaršího Javiera do pokoje, zavře dveře a jediné co zaslechu, je:"Co řekne Monika je svaté, budeš poslouchat, takhle už to dál nejde", čímž docílím toho, že na mě Javier hází nenávistné ksichty až do školy.Rychlou chůzí se vracím a jsem v 9.40 doma. Ano, slíbila jsem už začít diplomku, ale nemůžu. Padám do postele. Po několika marných pokusech nakonec vylezu v 11.20. Fuj, to je režim, jsem z toho už úplně rozčílená. Sprchu jsem nestihla, takže pohoda, zítra!Je to dost šílené,prostě večer se do koupelny nedostanu,ani kdybych se na hlavu postavila, dneska navíc chci splnit slib, který jsem si dala a jít spát do 22 hodin. Ideálně do 21,30..to ale znamená bez večeře. No, jsem ochotná to obětovat, tohle ponocování nic moc. Pak si jdu ohřát oběd, abych alespoň to jídlo nějak dodržovala a připravuji se na vyzvednutí kluků.Otevřu e-mailovou schránku a málem mě trefí. Kdysi, kdysi dávno jsem z dlouhé chvíle listovala facebookem a byla jsem fanouškem nějaké stránky, tuším Institutu Cervantes a tam byla nabídka stáží. Tak jsem poslala životopis, a věděla jsem, že nemám šanci, a jak mi na tom nezáleželo, pustila jsem to hned zase z hlavy. Takže když mi asi před měsícem, těsně po příletu sem přišel e-mail, že postupuji do druhé kola, málem to se mnou seklo. Pak přišel dotazník, který rozhodoval o přijetí do třetího kola. Vyplnila jsem ho, jeho platnost vypršela 20.9. a měli dát vědět do dvou dnů. Nikdo se neozval, takže jsem to pustila z hlavy naprosto definitivně a teď otevřu e-mail a čtu: Vážená slečno, byla jste vybrána k pracovní stáži ve Španělsku, dostavte se na pohovor, kde budete informována více. " Asi mě klepne. Mám se dostavit do Prahy! Stáž probíhá ve Španělsku, ale pořád nevím v jakém městě. Hrazené je vše. Ubytování, kapesné, jídlo, cesta tam a zpět...mazec. No, já už tu jsem, za cestu by na mě ušetřili:-) Nejvyšší čas se přiznat, že sedím v Madridu a ne v Táboře. Tak uvidíme, co bude.... Potom odcházím a snažím se kluky popohánět, a musím si dávat pozor na to, abych stihla za jejich přítomnosti všechno uklidit, umýt kuchyň a tak podobně, protože jestli ne, budu to dělat ve svém osobním volnu, kterého je jaksi poskrovnu. Začínají jíst v pohodě, a kolem 14.10 začínám vše mýt. To vypadá dobře.Kluci jsou hodně klidní, tak mám radost. Zvládnu úplně vše, v nadstandardním čase. Hned v úvodu jsem zakázala televizi a prohlásila jsem, že kdo nepřipraví stůl nejí. Všichni pomohli a byl klid. Škola začíná v 15. Už když jsem kluky vedla ráno do školy, jako by byl svět barevnější. Cestou zpět jsem si dokonce prozpěvovala Svět je kráááásný. Dneska je nádherný den. Svítí sluníčko, fouká větřík, je 27°ale už to není takové vedro, jako když bylo léto. Je znát že je podzim. Ale spíš to vypadá naopak, jako kdyby právě dnes byl ten první jarní den, kdy si můžete prvně vzít triko a kraťasy a vychutnat si první sluneční paprsky...všechno nádherně voní, a já cestou ze školy s kluky zacházím do parku a kochám se tím vším co vidím. Když přijdu domů, dokonce se jdu i osprchovat a jen co vylezu, přichází Juana. Začínám být dost vzteklá, v tom domě pořád někdo je!!!Pořád. Volá mi pán z Prahy. Je značně nervózní, za každým slovem si významně odkašle. Z jeho hlasu je znát nadšení. Říká mi, že nemají žádného kandidáta z těch všech, co se přihlásili, který by plynule hovořil španělsky a francouzsky. Po přiznání v jaké zemi se nacházím, pán zjihne a říká, že chce, abych se projektu účastnila já. Pak se dozvím že projekt je plánován pro 4 lidi!!Jo, z těch všech co se hlásili. Jo, jsem na sebe hrdá, sakra!!Konečně něco, kde někdo ocenil mě a ne to, jak jsem umyla talíře. Když přijdu domů, plánuji si milion aktivit. Nakonec stihnu vlézt do sprchy, z čehož mám upřímnou radost, ale zrovna slyším, jak přišla Juana. Ani s sebou nemám oblečení v koupelně, sakra!Každý den chodí dříve a dříve. Pak si udělám kávu, dvě sušenky a mažu do školy. Všechno jsou to kecy, prý dvě hodiny pro sebe, ani ve snu!!V pět čekám na kluky, zahlédnu i Pedra a společně vyrážíme do bazénu. Nejdříve jdeme do knihovny, kde si všichni udělají úkoly. V 18.00 začíná hodinu plavání Pablo. Je potřeba dohlédnout, aby odešel včas, měl všechny věci...ale jde naštěstí sám. V 18.45 začínají plavání Javier a Diego. Nejstarší jde sám, ale stejně tak je potřeba na něj dohlédnout. Ale s Diegem je potřeba jít, převléknout ho, nasadit koupací čepici, brýle..a počkat, dokud nepřijde lektorka a neodvede si ho. Super. Nikdy jsem neztrácela víc času než teď. Protože v 19.00 končí svojí hodinu Pablo a je potřeba ho dojít vyzvednout. Nejhorší je, že celou dobu je se mnou Pedro, pak přijde Eva,takže jsme tam ve 3 jako tupci. Eva mi říká, že za normálních okolností by mi řekla, ať jdu domů, ale že potřebuji vědět jak to tam chodí, protože se někdy stane, že kluky povedu sama domů a někdy, že přijede ona autem.Když seberu Pabla, mám 20 minut volna, slovy 20!!!A ne avízovaných 90, to teda ani náhodou. Táhnu s sebou počítač, který teda chvíli využiji a v 7.25 už jdu zase do jiného bazénu, kde je Diego, musím asistovat při koupání, oblékání, pak balení věcí..jsem vzteklá a to dost. Pak nasedáme do auta a v 19.45 jsme doma. Oooo překrásné odpoledne, fakt:-(Mám šílený hlad. Představa, jak Eva začne dělat večeři, potom budeme asi tak hodinu jíst, a mě to bude blbý, tak se nabídnu, jestli je potřeba s něčím pomoct a ona řekne:"No, třeba ukliď kuchyň"...tak ta mě dost děsí. Chci zavolat Danimu, a všechno mu to říct, nebo mě to zabije. Vymýšlím si, že Dani přijel autem, a že jdeme na procházku. Mizím přesně v 20.00. Zacházím do Al Campa a pak vcházím do Burgerkingu. Chci obrovský, mastný, hnusně nezdravý hamburger.Objednávám sendvič s kuřecím masem a jdu si to sníst. Nemůžu se dočkat!!Nutno podotknout, že jejich housky jsou taaaaaak měkkoučkéééé..dobře, je mi jedno, kolik umělých barviv a E obsahují. Chci jen tu housku!!Když to zbaštím, volá Dani..jdu ven, protože vevnitř nic neslyším a voláme přes hodinu. Když přijdu domů, samozřejmě vidím spoušť..kuchyň jak po výbuchu..a mě se to netýkáááá!!!Rychle vyčistit zuby, domluvím program na zítra s Evou a 22.30. Ležím v posteli!!!Slast!!To je asi podruhé za tento měsíc, co jsem to dokázala!!!!!Krása.
Žádné komentáře:
Okomentovat