Budík zvoní v 7.30. Představuji si, jak si pěkně udělám snídani a tak podobně,ale nakonec spím dál. Vzbudí mě klapnutí dveří. Je 8.15. Vyletím připravit snídaně. Venku naprosto příšerně prší. Když se děti nasnídají a dám do kupy kuchyň, oznamuje mi Eva, že je do školy odveze, že ještě potřebuje někam do města. Super. Jen co se za nimi zaklapnou dveře, jdu si mýt vlasy. Rozhodně si nechci risknout znovu situaci, kdy je Eva doma a pozoruje mě, jak si foukám vlasy a dohlíží zároveň na to, jestli je všechno na čas. Takže když končím včetně všech kosmetických zásahů, je 10.15. To je dost paráda. Pak volám se sestřičkou, ustelu si, prostě uklidím pokoj do nejmenších detailů a jdu si foukat vlasy. To už ale dávno v kuchyni sedí Eva se svojí spolupracovnicí/známou a něco řeší. Sice jsem si představovala, že udělám víc věcí,ale i tak jsem poměrně spokojená. Ve 12.15 se jdu najíst, a kousnu do brambor, z nichž se mi zvedne dost těžce žaludek. Netuším, k čemu tu chuť přirovnat. Je to jako kdyby byly přelité citronem a zároveň těžce přesolené. No, to si nechám ujít. Mám na všechno čas, a ve 12.45 odcházím směr škola. Dneska se všechno zdá v klidu. Děti se chovají normálně a dokonce nás přijede vyzvednout Eva autem. Po příchodu domů se jich hned ujme, a říká mi, ať jdu dělat svoje věci,že se o to postará. Tak to je hodně dobré. Chvilku odpočívám a hned ve 14.00 využívám chvilku, a věnuji se Pablovi a jeho "inglés". Je důležité nikomu nezavdat příčinu k hloupým dotazům. Pak jdeme do školy, naštěstí přestalo pršet. Nazouvám si boty, spíš tak pro legraci, protože mi snad nikdy nebyly dobře. Dokonce jsem je chtěla prodat, protože jsem je měla párkrát na sobě. Nikdy jsem je totiž (jsou to kozačky) nemohla zapnout až ke kolenům. Prostě sotva k lýtkům a dál jaksi "nejely". Skočím do nich a i když mám ty nové rifle, zapnu je naprosto bez problémů až do konce. Jsem vážně v úžasu. Španělsko mi tedy hodně svědčí. Cestou ze školy se staví v pekařství a usmívám se na celý svět, protože snad už mi ten den nemůže nic zkazit. No, tady jsem se naučila že ano, že může,ale tak nějak snad už se dneska povede, že bude klidný den. Prosím. Hned po příchodu skáču do sprchy, vyžehlit vlasy, no je toho dost:-)Pak si konečně užiji koupené pečivo a vynikající kávu. A dokonce vyjde slunce, deště ustanou. Je pátek, a já nemám nepřekonatelnou chuť si lehnout do postele a vzbudit se až v sobotu!Užívám si toho, že jsem fit a dělám věci, na které mi nikdy nezbývá čas-učím se!Jsem sama ze sebe doslova u vytržení.Rodinka přijde domů kolem 18.30, kdy se snažím ze sebe udělat člověka a vzbouzím Daniho po telefonu. Jsem značně nervozní,v půl osmé odcházím směr metro, abych na něj počkala. Přichází kolem půl deváté. No, co se dá dělat. Měla jsem v plánu jistou "výmluvu" že potřebuji, aby mi pomohl ohodnotit úroveň dětí, kterou mají v angličtině.Ale není to tak úplně pravda. přehled mám dostatečný. Chtěla jsem, aby se poznali.Je vlastně divné, že už jsem tady tak dlouho a dosud se neznají. Seznámení proběhne dokonale, a při odchodu dokonce potkáme i Pedra, takže je vše kompletní. Mám obrovskou radost. Večer završíme procházkou a večeří, a chytáme oba těžce pozdní metro, Dani dokonce potom i poslední. Ještě si pak chvíli voláme a kolem 2.15 usínám.
Žádné komentáře:
Okomentovat