Včera se vážně něco stalo. Možná je to tím, že jsem se konečně vybalila a vše si uklidila, možná je to tím, na co jsem u toho myslela, ale..nějak jsem prostě chytila rytmus. Budík mi zvoní v 7. 25 a já vylézám. Je tma tmoucí. Stihnu si připravit kávu, a ujídám bagetu s máslem. V kuchyni je klid, takže soudím že Pedro je už pryč. Děti spí, nádhera. Eva odchází hned v 8.10 a poprvé mi nechává Diega spícího. Jednoho usadím k snídani, druhý se obléká..tak nevím, ale není dnes všechno až moc klidné?Jdu probudit malého broučka, donesu ho spícího k snídani a ustelu..dokonce zvládnu ustlat případně předělat všechny postele a dokonce i svojí!Mezitím co děti snídají, klidně a neperou se!!!!! si dokonce zvládnu vyčistit zuby, a dokonce se i trochu nalíčit. Slavím historický úspěch, opravdu, dnes je nevídaný den!V 9.10 všichni připraveni, já konečně vypadám jako normální člověk a jdeme do školy. V 9.35 už stojím v obchodním centru Al Campo a volám dlouho s taťkou. Jo, prý se toho bál, že to dopadne tak, že se nerozejdeme. Čili si přál abychom se rozešli. Já to chápu, chtěl, abych se vrátila domů,ale..no nic raději. Potom dostanu chuť si něco pěkného koupit a koupím si reproduktory. Maličké, za pár euro, ale prostě z PC není nic slyšet, byly v akci..tak co.Koupím si ještě velké barevné papíry, abych si na ně nalepila fotky..mám radost. Největší radost mám ale z fotky co jsem udělala včera, v podvečer a už ji úplně vidím na zdi. Dojdu domů a je 11. No, pěkně to utíká.Přijdu, mrknu na PC a jdu obědvat. Nějaká divná věc,ale co, sním jí. V půl jedné jsem fit, plná energie, po obědě a skoro tomu nerozumím. Jdu do školy, cestou pro chleba, nandám jídlo a než to sklidím je 14.15 a to jsem měla ještě s Pablem studovat!Naštěstí, naštěstí nejde tiskárna. V 14.45 odchod a jdeme. Je zvláštní si uvědomit, že je 7. října. Venku je 25°, fouká lehký větřík...musím přiznat, že raději mám klasický podzim, tedy když mám bundu nebo kabátek a šálu, tohle je takové..zvláštní řekněme. Ani se nestihnu nadýchnout a už vchází Juana. Štve mě že chodí tak brzo.Není chvilka klidu, vážně ne. Udělám si kávu, vyřídím nějaké e-maily a už abych zase šla. Dneska ovšem se jedná o kolosální plýtvání životem, vůbec bych se nebála to tak nazvat. Vyzvednu v 5 Javiera a Diega, prostřední se zdrží na nějakém kroužku do 6. Největší problém je, že prostě musím čekat, než ten prostřední vyleze. Javier v knihovně dělá úkoly, Diego si hraje s nějakou holčičkou, a já se vyhřívám na slunci s knihou, a je mi fajn, ale..až bude hodně zima, budu muset ty dva dotlačit domů a vrátit se pro toho třetího. Dojdu domů, už trochu vyčerpaná, udělám Diegovi svačinku a najednou telefon. Že prý mají dneska piano. Od 18.30. Ehm, je 19.00. Je to ve vedlejší ulici, ale i tak cesta trvá 8 minut. Dotlačím je tam, a prý teď jenom Pablo. Zuřím a hystericky se směju. Je to možné, tohle vůbec???Jdu domů, tam dohlédnu ať si Javier udělá úkoly, a již za 20 minut zase ty dva vleču zpět na piano. Malého skřítka si užívám, skočí na mě a značný kus cesty ho nesu,ale těsně před koncem mi paže vypoví službu. Netuším, kolik může vážit, ale musím to zjistit, protože když chci zazvonit, nezvednu ruce:-)Vyzvedávám Pabla, táhnu ho domů, a sedám s ním k učení. Slušná 12tihodinová pracovní doba. A prý je to jenom 5 hodin denně!Pch!Takový blábol. Mám tam nějaké pauzy,ale pracuju od 8 do 20, a tečka, prostě nemůžu odejít kdy chci a dělat si co chci. Prostě ne. Studujeme do půl deváté, kdy už se o mě pokoušejí mrákoty. Nikdo není doma, takže aspoň to. Potom přijdou rodiče Pedra, velmi vitální lidé, musí jim být nutně minimálně 60, spíš by jim mohlo být klidně 70,ale vypadají na 50. Oba. Jsem v šoku. Jelikož Pedrovi je 38 nebo 39, 50 jim vážně není:-) Pak se jde večeřet. Sakra, tenhle režim je děs. Jsou kalamáry a rajčata. Pak hruška. Príma kombinace:-)Ale je pravda, že už jsem si zvykla..porce, co se týká večeře, jsou tu naprosto miniaturní. Oproti tomu oběd..to je síla, většinou sním půlku. Pak si vylepím pár fotek, jsem konečně nějak klidná a spokojená a v 22!!!!!ležím v posteli. Píšu Danimu ať mi zavolá až bude mít čas a je pravda, že tohle volání uprostřed spaní snáším lépe než jen tak čekat. Takže dobrou!
Žádné komentáře:
Okomentovat