Budík v 7.15 ignoruji,ale vylezu stejně dřív než jindy, v 7.45.Kuchyň vypadá dost děsivě, myčka je plná, nádobí je položené po celé kuchyni a ještě je plný dřez. Ještě že jsem si ustlala, než jsem opustila pokoj. Dá mi to docela zabrat,ale naštěstí stihnu snídani v klidu. Dneska Eva zůstává doma, pracovat se svojí kolegyní,takže kluky musím doprovodit já. Venku je nádherný den, ta hodina, o kterou se změnil čas, dělá divy, je příjemné se probudit do takovýchhle dní. Ráno proběhne klidně, mluvíme anglicky, a já se snažím, obzvlášť proto, že je úterý, které tradičně patří k podělaným dnům, dělat vše lépe, než je potřeba. Kluci jdou klidně a když se vracím ze školy, napadne mě, že si zajdu někam na snídani. Nebo spíš jenom na kávičku. Snídani už mám za sebou. V kavárně blízko Al Campa si objednám cappuccino a volám taťkovi. Už jsme se dlouho neslyšeli, tak povídáme, mezitím, co já zírám na azurovou oblohu. Pak přijdu domů a rovnou si jdu mýt vlasy. Vím, jak dopadají tyhle dny, takže na nic nečekám. Mám štěstí, dokonce si stihnu i vyčistit zuby a uklidit koupelnu, což už můžu opravdu považovat za historický výkon. Kolem dvanácté se chystám k obědu, ale zastaví mě Eva. Vedeme spolu poměrně vážný rozhovor, který mě nechá tak nějak v neklidu. Vzhledem k tomu, že je úterý, by člověk čekal že mi něco vyčte,ale právě naopak. Říká mi, že je strašně spokojená, že je všechno lepší, než si to představovala, ale ..že dost možná zůstane doma a neví, jestli pro mě bude mít práci. Ale že do dubna určitě. Pak už ale že neví, že uvidíme.Takže tak. Udělám si oběd, jsou odporné lasagne..a přemýšlím, že tohle jídlo nechci už nikdy vidět. Nikdy mi nechutnalo ale dneska, jak mám ještě žaludek na vodě z toho rozhovoru, mám teda co dělat, abych to jídlo neviděla ještě jednou.Po obědě dojdu pro kluky, a když přijdeme, opět už tam sedí Evina kolegyně, takže se o kluky musím postarat až do 14.15. Než uklidím kuchyni, přijde Eva, takže alespoň mi odpadne inglés. Něco vymyslím Pablovi na odpoledne, a vzhledem k tomu, jak pomalu čte, není třeba se tím nějak vzrušovat. Pak se Eva rozhodne udělat klukům pomerančový džus, takže opět kuchyně vzhůru nohama a ve 14.45 můžu prohlásit, že je opravdu všechno hotové. Naštěstí hned odcházejí a Eva je veze. Nejoblíbenější část dne je asi tahle. Když je vše uklizené, nemá kdo by to znovu rozházel, a nikdo není doma. Můžu se věnovat jenom svým věcem. Urychleně tedy pádím do sprchy, a vyžehlit vlasy...a chci to stihnout dřív, než přijde Juana, ať mám klid.To se mi sice úplně nepovede,ale to je jedno. Juaně dnes není dobře, tak jsem uklidí kuchyň a trochu byt a ani ne za hodinu odchází. V domě se rozhostí nádherný klid.Před pátou odcházím pro kluky, a vyzvedávám všechny tři. Maličký Diego má právo si hrát, ale chudák Pablo píše příšerně,takže mu posunuli plavání, a zůstane mi tak na krku až do 19. Se všemi úkoly skončí přesně v 18.15 a já za pár minut odcházím připravit Diega a mezitím odchází i Javier. Docela solidní blázinec. Výhodu to má jednu-přichází Eva, mně už žádné dítě nezajímá, dá mi výplatu a já už v 19.05 můžu zmizet směr Atocha a potom dále za Danim. Přícházím kolem 20.15 a už je opravdu docela zima. Vyrazíme do obchodu, a na procházku. Strávíme spolu krásný večer a já kolem 22.30 odcházím na metro. Mám chvílemi docela smůlu a čekám dlouho na další metro,ale pak vše stihnu dokonale a na všech přestupech čekám jenom minutu. Po půlnoci odpadám.Mám dost. V pokoji je nádherné teplo, dost tomu pomohla i zatažená venkovní žaluzie,a já se tetelím radostí. Ležím v posteli, je mi teplo, a jsem šťastná. Co si přát víc?Všechno to neštěstí konečně dostalo nějaké obrysy normálního života.Ráno se vždycky zdržím v koupelně, myji si vlasy a tak podobně,ale po večerech, obzvlášť od té doby, co je taková zima, se učím a docela ráda. Eva je super, její některé nálady musím brát s rezervou, obzvlášť potom, co mi řekla včera,jsem klidná, stíhám vše co potřebuji..a spokojená usínám.
Žádné komentáře:
Okomentovat