Ráno zvoní budík v 7.30. Venku evidentně prší. Slyším to. Nechce se mi vylézt, tak moc se mi nechce. Nakonec v 9.15, téměř dvě hodiny po zamýšleném vstávání, vylezu. Dám si hrneček vody a připravím si ovocný salát. Pak slyším nahoře děti, ale neřeším je. Jdu si čistit zuby a oni ještě nakonec leží. Hurá. Rafaela jsem slyšela odejít, a pak slyším Anu, jak říká dětem, že dnes půjdou k dědečkovi. Hurá. Sláva. A pak ten dědeček volá. Že prý někde je. Sakra. Když skončím v koupelně, je 11.30. Být to u Evy, už bych zase běžela vyzvednout kluky. Zalezu do ustlané postele a začnu se věnovat e-mailům. Netrvá dlouho a vstoupí malý Rafa. Vezmu ho k sobě do postele, ať se dívá na zvířátka a v tu chvíli se mi zakousne do počítače. Hrozná legrace, akorát tam zůstanou obtisklé jeho zuby a sedře mi barvu. Príma. Pak si ho odnese Ana, a mám chvíli klid.Kolem 13.45 volá Rafael, že bude oběd. Slezu dolů a vidím, že Ana nesebrala prádlo. Venku prší šíleně, úplně to bije do oken. Rafael se ptá, jestli to má sebrat. Prý ne. Že to jednoho dne stejně uschne. Síla. Bože, ještěže jsem jí to svoje oblečení nedala!Díky! K obědu je výborná zelenina a vajíčko, takže když to člověk promíchá, vznikne opravdu lahodná směs. Pak jeden actimel a je to. Jdu posbírat hračky, protože se na to prostě nemůžu dívat. Vždycky to dělám, šíleně mě to vytáčí. Vždycky něco vytahají a nechají to tak. Lola mě pronásleduje, ale Ana jí řekne, že chci určitě spát, tak mě nechá. A já tak konečně ve 14.30 zavírám dveře a otevírám PC a hledám věci na státnice.Hurá. Užívám si klidu a vlastního prostoru, když kolem 16.15 zavolá Ana jestli se můžu věnovat malému. Prý že ona jde někam k nějaké sousedce a na Rafael rychle dodává, že on musí studovat. No to si dokážu představit, takové studium. Pch. S malým si tedy chvíli hraju a nakonec za chvíli dorazí Ana i s malou Lolou, která naštěstí odpoledne zmizela někam ke kamarádce a dokonce i dědeček, tedy Rafaelův otec. Byli s manželkou na Velikonoce v Belgii, tak pohoda. To naši důchodci taky běžně dělají:-) Doveze čokolády a sýry a různé oblečení a já jako nechápu, jak tohle dopravil v jednom kufru plus s dalšími věcmi. Cítím se trochu divně. Dneska jsou děti doma, takže jako kdyby žádný režim nebyl, ale dole sedí tři dospělí a já se křečovitě usmívám, protože odejít nahoru nebo si zapnout počítač fakt nemůžu. Zajímavé, asi to studium tak nehoří, protože celou dobu Rafael sedí dole a snad chvílemi i usne nebo co. Lolu v 19 hodin odveze dědeček na nějakou lekci tance, byl tu od půl šesté a celou hodinu a půl jsem si říkala, jak je ten čas nevyužitý a křečovitě se usmívala. No nic. Když Lola zmizí, Ana mi říká, že by si zajeli do obchodního centra. Naštěstí malému nic neřeknou, takže nestihne brečet. Nejdřív si hrajeme s auty, ty já pak samozřejmě uklidím, chvíli ho zabavím zvířátky na youtube, a potom zapnu kanál s kreslenými pohádkami. Super. Rodiče akorát přijdou. Mizím nahoru a chci mít chvíli klidu. Je to děs, jak pořád doma někdo je. Ana říkala, že by měla brzy začít pracovat, tak jsem zvědavá, jak to všechno bude. Pak jdeme připravovat večeři, je pizza. Když jíme, tedy já, Ana a malý Rafael, táta přiveze Lolu. Ta holka mlaská jako prase a to nemluvím o něm. On jí začne poučovat ať nemlasklá. To sedí. Ve 20.50 malý Rafael tak vyvádí, že s ním Ana odejde spát, a všechno zůstane na mě. Uklidím celou kuchyni, a táta nahání malou Lolu, ať si už jde lehnout. Zítra je konečně škola. Nažene ji do postele ve 21.10. Historický výkon, fakt že jo. Já si pak dám rychlou sprchu a jdu číst. Na internetu najdu materiál, jak rozumět vývoji vztahu a proč vztah funguje tak a tak a je to taková síla, že každou chvíli si říkám jenom :"Ty vo*e" "Ty vo*e" "Ty vo*e" "Ty vo*e" a v některých chvílích mám chuť křičet. Zakazuji si další stránky,ale nedá se nic dělat, to je prostě síla. Síla. Doslova čumím. Taky ztratím iluze o tom, že Dani je tak výjimečný, jak jsem ho vždy viděla, protože každá věta, každá, kterou přečtu, ho vystihuje. S neuvěřitelným tokem myšlenek ve 2.10 usínám.
Žádné komentáře:
Okomentovat