Jsem naštvaná už! Zase se hrabu z postele v 9.15. Jsem unavená šíleně, to ponocování včera je znát, ale jako mělo to smysl, protože ty informace byly neuvěřitelné! Nikdo není doma, běžím pustit pračku s bílým a chystám si ještě barevné. Ana by to jistě vyprala všechno dohromady a bačkory, které potřebuji vyprat taky, by dost možná hodila k tomu. V 9.45 snídám vynikající ovocný salát, a v deset už si čistím zuby. Super. No, tak ne až tak super. Jdu přehodit pračky a věšet prádlo. Pak se trochu zaseknu u počítače a rozhodnu se, že už nikdy si nepřinesu počítač k snídani, protože to se pak zaseknu na celý den. Kolem 12.45 si nachystám teplou zeleninovou směs a k tomu si udělám vynikající salát, jen tak rajčata, tuňák, olivový olej, sůl a oregano. Neskutečná lahoda. Pak se snažím učit, ale přesně ve 13.30 přijde Ana, tak se s ní trochu zapovídám a už se opocuji hrůzou, že je tolik hodin, protože v 15.40 je potřeba jít pro Lolu.Chvilku se ujmu malého Rafaela, aby se jako neřeklo, ale slintá mi do postele a šíleně mě to vytáčí. Pořád bojuji s prádlem, protože asi bude pršet...pro jistotu jsem si donesla sušák s prádlem do pokoje aby mi dali všichni pokoj a moje prádlo mi nezmoklo. Jenže mi nedojde že jsem si vybrala opravdu nešťastný den..dnes přijde Milagros:-(A už je tu, už je přímo u mě v pokoji a prý ať si to dám ven a tak to zase neseme ven. Jdu se trochu zkulturnit a když už skoro chci odejít, dojde mi ,že pokud bude pršet, já budu v nějakém parku a všechno to zmokne. Prostě ten sušák nastrkám do obýváku a Ana mě skoro okřikne, že prý to nestihnu do školy a že snad mi to prádlo sebere, pokud bude pršet. Do školy jdu pomalu a i tak přijdu včas. Vyzvednu Lolu, a potkám Mary, což je "hlídačka" dětí, které znají malou Lolu. Všichni spolu se tedy přemístíme do parku, který nesnáším, protože tam nic není, ani atrakce, ani lidi, a ten, kde je všechno, se zase nelíbí Aně. Přijde jakási žena, která začne mluvit s Anou. Tady lituji, že jsem neudržela jazyk za zuby a že rodina ví, že rozumím španělsky, protože to, co tam proběhne, je hnus a já slyším jen každé několikáté slovo. Každopádně aupairky tam hodnotí jako koně. Ta žena, která se jmenuje Gema, hodnotí, že mám krásné zuby a jestli Aně nevadí, že má doma blondýnu. Že k ní přijede aupairka, a že je mladá, že bude mít hodně sil a takové nechutné kecy...že je mi z toho až zle. Na pískovišti je mrak dětí a já jako nevím jak mám asi do toho zapojit tu slavnou inglés. Sednu si k té ženě a ta mě naprosto omráčí svým těžkým americkým přízvukem. Nikdy bych nehádala, že je to Španělka. Prý studovala v Londýně, ale pak žila s přítelem v USA. No, takže mazec. Když se přiblíží její šestiletá dcera, upadnu v úžas znovu, protože ta malá má taky americký přízvuk. Tady ano, tady má smysl s dětmi mluvit anglicky. Ale pokud s nimi mluví rodiče v té jejich španělské variantě, jenom dětem předají tu jejich španělskou angličtinu a ty děti tak zase budou pokračovat, takže nevím k čemu to všechno vede. A já myslela, že v parku se už nemá jak zkazit dnešní úterý. Že to jako dopadne dobře. Kolem 19té odcházíme a jdeme dělat úkoly domů. Kolem osmé Ana dělá večeři a v 20.30 už večeříme.Do toho přijde nějaká rodinná přítelkyně, takže je alespoň chvíli klid. Pípne mi telefon. Dani. Pošle mi přesně dva smajlíky. Jednoho, kterého jsme si vždycky posílali, když byl nějaký problém, je to takový smajlík, který má v hlavě zamotané kabely, jakože přemýšlí a nedaří se mu to a druhý potom plakající.Jenom tohle. Pošlu taky jednoho plakajícího. A nic. Nic se neděje. Ale já vím. A jenom tohle, že mi pošle takovou pitomost, mi udělá takovou radost, že už jsou mi všechny děti ukradené. Pak se jdou děti koupat a přijde Rafael, prý hrál nějaký turnaj v tenise. Naštěstí se děti už chystají spát, takže se jich ujmou jejich rodiče a já tak kolem 21.40 odcházím na procházku. Je dost zima. Ale co, půjdu. Vracím se kolem 22.30 a i když mě dost láká začíst se do toho super materiálu, volím raději spánek, abych nějak taky dohnala tu svoji únavu. Tak dobrou noc!
Žádné komentáře:
Okomentovat