Budík zvoní v 8.30 a já se cítím nádherně odpočatá. To se mi už dlouho nestalo. Jenomže jsem příšerně lenivá a tak se ještě povaluji v posteli do 9.30 a to je vážně špatně. Vstanu opuchlá a rozlámaná. Super. Dnes už je zase čtvrtek!!!! Minulý čtvrtek, když jsme odcházeli z parku, jsem si říkala, že tolik dní neuvidím Sergia a najednou je zase čtvrtek! Je mi z toho už úplně špatně. Nakonec vlastně minulý víkend byl naprosto úžasný. Vylezu z postele a doma je Ana, malý Rafael a dokonce přijede i táta Rafael. Nemám dobrý pocit, pořád se tam tak nějak motám a tak. Dneska mám domácí den, nikam se nechystám, prostě potřebuju udělat "kancelář". To znamená zavolat do jazykovek, poslat životopisy a tak dále. Když kolem 10.15 zmizí, teprve se dostanu k snídani. Dám si tu jejich kávičku a je to. Potom mám v plánu vyčistit si zuby a převléknout a důkladně nalíčit. Když to neudělám hned takhle, ve 13.00 budu sedět na tom samém místě v pyžamu a divit se, kam se mi ten den poděl. Ve výsledku je můj den krátký, protože od 16.00 začíná jiný zápřah. Dneska mi Ana řekla, že chce, abych vzala Lolu domů a šly jsme dělat úkoly. Díky tomu bych mohla jít do školy jako člověk a ne jako blbec v pantoflích a vyzvednout ji. A potom, když budeme doma a tím pádem bude klid, bych chtěla říct Aně, jestli bych mohla nechat děti doma a jít se podívat do jazykovky. Problém je, že v týdnů běží kurzy pro dospělé a v pátek už ne. Tudíž pokud mi rodina nedá svolení, nikdy se na ten kurz nemůžu podívat .Takhle bych třeba v 19.15 mohla zmizet, děti by měly úkoly, i svoji "oblíbenou" inglés, a já bych získala volno a mohla bych se zase třeba zapovídat s Olgou nebo tak, prostě-mít lidský kontakt. Co mě mrzí je, že mi Dani říkal, že jede na víkend k rodičům, takže až půjdu zítra z praxe, nemůžu ho potkat i kdybych milionkrát chtěla. No nic no. Tudíž se musím dát do kupy, ať ty moje dny jsou využité. Nakonec postel nechám postelí a prát to nebudu, přestalo to smrdět a já jsem na to nastříkala můj parfém:)Což mi připomnělo, že jsem včera četla, že je důležité být při získávání partnera (tedy toho, co ho chcete nazpět, ne nového) trochu jiná, neokoukaná a používat jiný parfém. To mě pobavilo. A já chtěla evokovat ty dobré začátky. A to je prý špatně. Každopádně Dana jsem potkala nečekaně minulý pátek, a měla jsem i jiný parfém, i jiné oblečení, a asi i vlasy a vím, že na mě koukal jako na zjevení, tak že by to fungovalo???Těžko říct. Pak musím uklidit pokoj, asi vytřít podlahu, obvolat tuny věcí, než zase někdo přijde domů a mě se zatarasí cesta k domácímu telefonu, a potom, až tady někdo bude s malým a skončí "moje kancelář" musím dodělat kurz španělštiny, ten online, protože čas na vyplnění testových otázek končí dnes v noci nebo zítra ráno nebo tak něco. Chtěla jsem jet zítra do Xanadú, jen tak čumět po obchodech, ale teď nevím. Nejraději bych dělala nějaký pracovní pohovor, ale nevím kde vzít tu firmu:)No nic, v 11.10 jdu plnit všechny ty moje úkoly a aktivity, a ještě musím pustit pračku, než mi Ana nabídne, že to vybere. Ble.Náš vztah je teď super, pořád mi říká Moni, a je moc milá, takže stále ještě držím pusu o tom, že v jazykovce by se jednalo o hodiny pouze večer. Navíc tady se nikdy neví a pokud nebudu držet v ruce smlouvu, nemůžu nic říct. Minulý rok tady bylo všechno na prd, protože hledat práci ve vzdělávání v září je prostě špatně. Všechny žádost se řeší v květnu a červnu, tak vzhůru do toho! Svoje úkoly splním docela dobře,ale bohužel to, co nejvíc hoří-zavolat na jednu univerzitu, nakonec nevyřeším, protože neberou telefon. Je to určitě kvůli tomu pitomému svátku v Madridu. Najím se, je ta vynikající zeleninová směs a je 13 hodin. Za chvíli určitě někdo přivede malého a zase tu bude šrumec. Chystám se na ten svůj odchod dnes jako na smilování. Když pověsím věci z pračky, rozhodnu se dát si sprchu. Kdo ví kdy večer přicestuji a nebudu se sprchovat někdy v noci, aby se všichni vzbudily. Užívám si toho klidu, a říkám si, že bych třeba mohla potkat Daniho, vidět se s ním a tak..to by bylo super. Celá šťastná a plná elánu vylezu ven. Ještě jsem poslala jeden životopis na naprosto nejvíc vysněné místo, administrativní pracovník se třemi jazyky, a všechny v mé kombinaci! Waaau. A když vylezu, a všechno je připravené, naplánované a tak..tak mi přijde podělaná zpráva z jazykovky, že dneska se neučí. Že studenti nechtěli. Jsem totálně mimo. Jediná radost, jediná možnost jak se dostat večer ven a trochu se zdržet mimo tenhle dům, a třeba udělat něco normálního, jako dát hodiny konverzace, nebo si dát kafe s někým, nebo potkat Daniho..a všechno je v trapu. Navíc mu přestaly chodit moje zprávy, a zdá se, že teď už je všechno v háji. Sedím u počítače a nechápu, jak jsem mohla uvěřit tomu, že bude všechno dobrý.Je 14.40, moje radost je někdy v trapu a ani nevím, co si mám vzít na sebe, kam s dětmi půjdeme a tak, protože se nemůžu dočkat, až si zase všechno umažu a zničím. Ach jo. Nechám si to, co jsem měla na sobě od rána a jdu do školy.Lola vypadá klidně a cestou dojdeme jinou maminku s dcerkou, tak mám klid, protože jdeme spolu dost velký kus cesty. Domů dojdeme úplně uvařené v 16.40 a jdeme rovnou dělat úkoly. Musím říct, že tady se mi opravdu daří o ty děti se skutečně starat, což u Evy možné nebylo. Vyndávám úkoly a jdeme na matematiku. Chudinka neumí odečítat. Ale nerozumí tomu vůbec. Jak mám tomu nebohému dítěti vysvětlit, že když odečítá od osmdesáti, je to jako kdyby odečítala od deseti? Neumí si to představit, že některá čísla jakoby zbydou. Prostě 80-57 je problém a co je ještě větší problém je, že se jí nikdo nevěnuje. Jdu poprosit babičku, jestli by se toho neujala, protože moje španělština na tohle spíš nestačí ale hlavně-nechápu, že je to všem jedno. Ana spí, malý taky. Ta holka v tom plave jako blázen. Když si vzpomenu na moje rodiče..tak tomu nerozumím. Dokud jsem opravdu sama nerozuměla všemu, co se ve škole dělalo, nešla jsem spát. Dodnes mým rodičům vděčím za mnoho, tedy spíš za vše. I za tu ruku, která mě občas plácla. Patláme se v tom, a kolem 17.30 Ana a Lola odjíždí na nějaké vystoupení dětí od nich ze školy. Rafa zůstává se mnou doma. Mám tohle mnohem raději než to podělané pískoviště. Nějak si připadám jako člověk a hlavně, když mě nikdo nepozoruje. Malý chce na motorce pryč, tak jdeme do parku, ale do takového normálního, malého, který máme za domem. Po chvíli už chce zase domů. A když jdeme k brance, uvidíme babičku s nějakým mužem. Toho muže mi představí jako svého syna, tedy Anina bratra. Tuším že má dva. Nevím kolik mu má být, ale víc než 35 mu není. Moc pěkný chlapík..potěšení evidentně na obou stranách. (Bože jak jsem ráda, že jsem si nechala to oblečení původně zamýšlené do jazykovky!) Na auta nijak netrpím, ale mám BMW, pro ty mám slabost, haha:)Přeslechu bohužel jeho jméno, protože zrovna jede jiné auto a neodvážím se zeptat znovu.Je moc hezký a takový..klidny.Asi je divné, že v téhle zemi co chci, je hlavně najít klidného chlapa. Ale oni tu opravdu jsou!:)Dokonce se otočí z auta a já se cítím potěšeně. Pak hrajeme s malým fotbal a nakonec zvítězí televize. Moje oblíbená činnost, většinou přitom usne a já mám klid. V 19.15 přijede Ana a hrajeme všichni fotbal. Lola si pak hraje se sousedkou přes plot, hází si míčem a já jdu koupat Rafaela. Je to sranda, už si na mě zvykl, to mě těší. Pak přijde Ana, jestli prý bych nemohla pomoct jejich malé sousedce s úkolem. Je to hned a pak jdu připravit stůl. Tohle mi vyhovuje, konečně jíme normálně a ne v půl desáté. Navečeříme se, následuje minizmrzlinka, a Ana odnáší děti spát. Je 21.10 a já mám klid! Pane jo. Jdu uklidit pokoj, pustím si ten kurz španělštiny a napíšu zprávu Danimu. Mám prostě chuť mu něco sdělit. Hned odpoví. No jo, čtvrtek je zázračný den! No tak ne..stihneme se pohádat jako koně. Nevím co mu pořád šibe, já tady dělám první poslední abych ho občas viděla, cítím se tady mnohem klidněji než doma, protože jsem v jeho blízkosti a on pořád vytahuje nějaké kraviny. Nakonec se uklidní a píšeme si dál. No tak jo, krize zažehnána. Je 23. Ach jo. Jdu se koupat, pak si jdu vyžehlit oblečení, abych měla všechno uklizené, rozendám to do skříně a kolem 0.20 jdu spát.
Žádné komentáře:
Okomentovat