Budík zvoní kolem deváté, ale nakonec si řeknu, že čím déle vylezu z pokoje, tím lépe pro mě. Vyhrabu se kolem 9.30. Nechám otevřené okno..a je trochu chladno. Ustelu si postel, a když boj s postelí vyhraju, jdu dolů na snídani. Dole jsou děti a táta Rafael, a dozvídám se, že Ana spí u dětí v posteli. Je mi jasné, že ten křik, co mě rušil ze spaní, něco znamenal a že dost pravděpodobně asi celou noc probděla. Dám si kávičku a v klidu se nasnídám a pak se jdu trochu dát do kupy, vyčistit si zuby a tak. Výhoda je, že mě nikdo nehoní, že je už tolik a tolik hodin. Dneska se cítím nějak zrelaxovaná, je 11 hodin a říkám si, že kolem 21 dnes děti půjdou spát. Takže ano, je to dost hodin,ale chci to pojmout tak nějak relax, protože včera jsem vlastně byla taky celý den s nimi, a neměla jsem pracovní den. Proč tedy mezi tím dělat rozdíly? Když jsem tak nějak ready, Ana jde snídat a z obrovských kartonů dětem postavíme domeček. Je opravdu krásný, má i komín a tak.
Jsem šťastná, že se všichni zabavili a nemusím vymýšlet nějaké hry. Kreslím nějaké malůvky na domeček, malá Lola taky a Rafa si hraje s něčím sám. Ráj na zemi. Pak Lolu přestane bavit kreslit, ale to nevadí, zabaví se sama venku. Já si mezitím dám další kávičku a jsem dost v klidu. Namažu se krémem, protože i za ty chvilky, kdy vylezu ven, se spálím poměrně dost dobře.Lola pořád otravuje, jestli si může jít hrát k sousedovic dcerce a je tak otravná, že naštěstí otravuje jenom Anu. Začínám mít docela hlad, je skoro 12.30, takhle já normálně obědvám, ale o víkendu je to prostě jinak. Nebo nemůžu říct o víkendu, protože v pátek tady obědvali v 15.00, když už já jsem si šla dělat kávičku. Dostaneme s Anou tzv. "aperitivo" což v našem případně znamená brambůrky a Coca Colu, a dost mi to bodne, protože mám vážně hlad. Potom já, Lola a Ana vynosíme z garáže super krásná lehátka. Dokonce takový luxus, že mají také stínítko nad hlavou. Lehneme si na ně, jsou akorát tři a Rafa říká, že kolem 14.20 bude oběd. Vidím nějaké plněné cukety,ale určitě po nich člověk musí mít hlad, vypadají, že jsou dost malé. No, to se dost přepočítám. Kolem 14.30 zasedáme k obědu. Lola se mezitím ztratila k té kamarádce, to jsem si ani nevšimla.A prý tam bude i na oběd, to je opravdu dar. Nejlepší je, když mám na starost jenom malého. Ten je nenáročný, Lola pořád vymýšlí nějaké kraviny. Sním jednu tu plněnou cuketu a pustím se do druhé, protože je to vynikající, ale hlad už dávno nemám. Uf. Uklidíme stůl venku, naplníme myčku a táta Rafael odchází s malým spát. Strašně jsem se přejedla a říkám Aně, že bych se taky potřebovala natáhnout. A ona mi říká: "No co bys taky jiného chtěla asi dělat?" A tak si na ty super lehátka ještě nanosíme polštáře, já se celá namažu krémem a chytám bronz. Rozdíl mezi Španělskem a Táborem je dosti značný, tady to opaluje okamžitě, navíc ty španělské diskuze přes plot jsou vtipné a člověk si připadá prostě jinak, jako na prázdninách .Pak si donesu mobil se sluchátky a je to ještě lepší. Vydržím tam do 18.00, kdy už to pere tak, že se to vydržet nedá a mířím okamžitě do sprchy. Fuj. Pak mi Ana nabídne toast a já přijmu, i když jsem šla původně pro sušenku. Sním tak řádně velký chleba se sýrem a se šunkou a k tomu kávu a mám pocit, že večeřet nepotřebuji. Pak jde Ana pro Lolu a vzbudí se malý. Dneska to bylo opravdu pohádkové. Pohádkové .Ana se učí s Lolou, to bych já opravdu nedala a já se starám o malého. Je s ním sranda a když vejdu domů a zjistím, že je 19.45, nechápu, kam se celý ten den poděl. Nechápu to. Táta Rafael někam odchází a my si uděláme nedělní tradici-pizzu. Jsem tak přejedená ještě té svačiny, že si dám jeden minikousek a končím. Pak ještě zvládnu kiwi a je to. Strašně se mi tu zmenšil žaludek, při těchhle porcích jsem minulý rok u Daniela umírala hlady. Děti pořád povykují a přichází Rafael. A já využiji příležitosti. Nejdřív jdu pomoct Aně sebrat prádlo a pak se ptám, jestli ještě něco chce, nebo se můžu jít osprchovat. A ona říká že samozřejmě, to je snad jasné. A tak vlastně končím. Proč já se nezeptala tolik dní před tím?Vždycky čekám až děti usnou. A tak zalézám do sprchy, a nalévám na sebe všemožné elixíry:)Když vylezu a namažu se všemi oleji a vším, je 22.05. Nádhera. Děti jsou už v postýlkách, tak jim popřeju dobrou noc a mám klid. Dneska půjdu prostě spát ve 23.00 jako maximum. Ve 22.58 zavírám počítač uprostřed nedočtené věty a je mi to jedno. Zkrátka, je potřeba jít spát. Takhle by to nešlo. Navíc ve středu mám být v 9.00 v Madridu. Jak to udělám? Vzpomenu si na ten první týden, jak jsem byla nervní a byla vzhůru od pěti od rána..pane jo. Teď se často nemůžu probrat ani v deset. V noci se vzbouzím, a doslova mě vzbouzí myšlenky. Děs.
Žádné komentáře:
Okomentovat